Zadání domácího úkolu

Za domácí úkol napíšete 250 slov na téma: Nesnesitelná lehkost bytí. Tolerance plus mínus pět slov.

Měli byste si také odbít nějakou tu praxi na SS nebo jinde na pisálkovských webech. Měla by to být jedna povídka nebo drabble. Můžete publikovat buď na Sub Salix nebo na jiném autorském webu, dobrý je třeba piste-povidky.cz. Měli byste to stihnout do konce čtvrtého termínu. Sem mi pak místo čtvrtého úkolu vydané dílko pošlete a přidejte odkaz na dílko. Na nějakém webu u toho vašeho dílka uveďte "Pro LS".
Téma je volné, ale pokud vám to nevyhovuje, pište o muži z duhového balónu.


Také by se mi hodilo vědět, kdo raději volné téma a kdo preferuje nějaké to bližší zadání.

Vypracování

Dobrý den, madam Ansí,

zmeškala jsem sice začátek roku, ale pokusím se to co nejdříve dohnat. Zde zasílám svůj dnešní úkol. S tématy to mívám různé. Někdy mi přijde blížší zadání vhod, někdy zase ne.

 

Znavený muž tiše bloumá po místnosti a očima zas a znovu bloudí ke svému levému předloktí. Tik tak. Minuty utíkají jako celá staletí a ručička se ne a ne přiblížit dvanáctce. Zhluboka vydechne a posadí se na nejbližší židli. Bylo to tak dlouho, co nehrál, moc dlouho.

Připadal si, jako by mu někdo usekl ruku, vyrval srdce a pak mu řekl, žij dál. Copak se ale dá žít bez něčeho tak důležitého? Nikoli. Stejně jako žádný živý tvor nedokáže přežít bez srdce, on nedokáže žít bez svého klarinetu. Malichernost? To ne, pro něho to byla druhá plíce, spřízněná duše, vlastní dítě. A teď o něho přišel. Všichni démoni se šklebí a vysmívají se mu. Kup si nový, lepší, hezčí! Udělá to? Ovšem že ne. Nemohl by, jelikož žádný není stejný. Každý chce ten svůj. V každém dřímá duše, co čeká na spojení se svým člověkem a on nemá místo pro druhou.

Otevřou se dveře a dovnitř vpochoduje vyšší muž s malým černým kufříkem. Že by doktor? Vpodstatě ano ovšem neléčí lidi nýbrž klarinety a zlomená srdce jejich smutných pánů. Klarinetista vyskočí ze židle a vrhne se k němu. Začne série děkování a nemáte zač, a pak hudebník osaměl. Nedočkavě otevře kufřík a zbožně hledí na svůj poklad. Opatrně se dá do skládání dílu po dílu, ještě plátek a je hotovo! Vloží nástroj do úst a vypustí plíce. A tělem se mu prožene vlna radosti. Líbezné tóny se jemně linou sálem a spolu s nimi i nesnesitelná lehkost bytí našeho klarinetisty.

 

Přeji pěkný zbytek dne! 

Lena Darwin