Zadání domácího úkolu

Znáte mudlovské Povídání o pejskovi a kočičce? Pokud ne, můžete se s těmito hrdiny seznámit. Zkuste podle tohoto vzoru popustit uzdu své fantazii a vymyslete krátké povídání o hafoňovi a maguárovi. Čím se asi mohou trápit, co společně řeší? Jak se jim společně žije?

Vypracování

rásný den, madam Ghostfieldová, 

Povídání o pejskovi a kočičce mám moc ráda, tak jsem tedy pokusila taky něco vymyslet:

 

Bylo, nebylo, v jednom malém domečku, na samém okraji vesnice, v úctyhodné vzdálenosti od ostatních domků, žili byli jeden hafoní chlapeček a jedna maguáří slečna. Byli to velcí kamarádi. Poznali se ve zvířecím útulku a jednoho dne se tam rozhodli, že oni k životu nepotřebují nic víc než jeden druhého, a že tedy půjdou bydlet spolu. Našli si malý domeček na kraji lesa, kde spolu žili a hospodařili a náramně se jim dařilo. 

 

Jednou ráno povídá maguárka hafoňkovi: ,,Hafoňku, dnes očekávám důležité psaní. Tak ne abys vyběhl po pošťákovi jako minule!"

Hafoněk na to: ,,Ale maguárko, vždyť je to mudla! A mudly nemá nikdo rád! Přece nedovolím, aby se nám tu po pozemku myrnyx tyrnyx potulovali mudlové!"

,,Jaký myrnyx tyrnyx? Jaký potulovali?" ohradila se maguárka, ,,vždyť jde jenom od plotu ke dveřím a zase zpátky!"

,,Jo, jo, ale kdo ví, jak by to bylo, kdybych ho při tom nehlídal a statečně na něj neštěkal!" nedá se hafoněk.

,,Mudla, nemudla. Dopis je důležitý a já jej potřebuji. A navíc. On mě při tom doručování pošťák vždycky tak krásně pohladí! A to my maguáři občas tuze potřebujeme. No co se ksichtíš, hafoňku? Bez lidského hlazení je pak naše srst příliš suchá. Vždyť se podívej!" zamává maguárka hafoňkovi tlapkou před čumáčkem. ,,Lidé mají dlaně právě tak akorát mastné, aby nás mohli pěkně hladit a nám to dělalo dobře. Ať už je to kouzelník, nebo mudla."

Hafoněk přičichl k tlapce maguárky a nakrčil čumáček: ,,Je pravda, že ta tvá srst už tak hezky nevoní, jako dřív."

Maguárka přikývla: ,,No vždyť to povídám!"

,,To bych se na to ale podíval, že k tomu zrovna kouzelní tvorové potřebují lidi." stejně se nedal hafoněk. Otočil se a odběhl do kuchyně. Za chvilku se vrátil s kostkou vepřového sádla, na kterém si s maguárkou občas opékali párečky. 

,,Jestli máš moc suchou srst, dovol, abych ti ji namazal." Pronesl pyšně s bradičkou vztyčenou.

,,Ty myslíš?" odmlčela se maguárka.

,,No jasně! Jestli potřebuješ promastit srst, co víc by ti mělo pomoct, než poctivé vepřové sádlo?"

Maguárka se tedy otočila k hafoňkovi zády a poctivě nastavila svůj hřbet. Hafoněk rozbalil kostičku sádla a trochu si nabral do tlapky. Ovšem, nejsou to lidi, aby byli tak zruční jako oni s dlouhými prsty. S kulatými tlapkami to nejde tak snadno. Hafoněk tedy nabral sádla víc, než bylo úplně třeba. To on ale nemohl vědět. A tak to všechno hezky vetřel maguárce do srsti. Dával si záležet, aby to rozprostřel rovnoměrně všude, a aby ani jediný záhyb nevynechal.

Když byl hotov, otočila se maguárka zpět k hafoňkovi a prohlédla si jeho srst. 

,,Ale hafoňku, ty na tom taky nejsi úplně nejlíp. Smrdíš jako tři týdny nemytý pes a máš tu srst nějakou krepatou. Tak já tě taky namažu!" rozhodla maguárka.

Hafoňkovi to připadlo jako výborný nápad. Chtěl taky takovou pěknou péči, jakou věnoval on maguárce. A to vepřové sádlo navíc ták pěkně vonělo! Honem tedy přikývl a otočil se teď zády on k maguárce. Maguárka se vší opatrností, které jen byla schopná, nabrala sádlo do tlapek a začala jím masírovat hafoňkovi záda. To bylo tak příjemné, že se mu rozvrtěly oba dva ocásky.

,,Ale no tak, hafoňku!" rozesmála se maguárka, ,,Vždyť nemůžu pořádně mazat, jak tu meteš těmi ocásky."

,,Když já si nemůžu pomoct, to samo!" zakňučel vesele hafoněk.

Maguárka tedy mazala jak nejlépe uměla a jak jí to hafoňkovy ocásky dovolily. Když byla hotová, šli se s hafoňkem prohlédnout před zrcadlo. Točili se ze všech stran, aby se hezky prohlédli úplně všude.

,,No, hafoňku," spustila po chvíli maguárka, ,,tak ti teda nevím. Vždyť jsem mastná, že vypadám jako zmoklá slepice!"

Hafoněk nemohl jinak, než souhlasit. Ale ani on nevypadal zrovna nejlíp.

,,To jsme tomu dali. Co teď s tím?" posmutnil hafoněk.

,,Mohli bychom se jít vykoupat k lesu do rybníka! Beztak je dnes horký den, takže nám to osvěžení přijde vhod a navíc ze sebe smyjeme trošku toho sádla." navrhla maguárka.

,,Ale to je výborný nápad!" hned souhlasil hafoněk.

Vyšli tedy z domku a štrádovali si to přímo k rybníku. Prvně do něj strčili jenom jednu tlapku, aby vyzkoušeli, jak je voda studená. Ta ale byla po celém létě krásně prohřátá, takže neváhali a vlezli tam celí. Chvilku se koupali, hráli si, cákali po sobě, ale po chvíli uslyšeli nějaký hluboký hlas. Otočili se a za nimi čouhala z vody veliká kapří hlava.

,,Co to jako má být?" zahartusil na ně kapr. ,,Podívejte se, čeho je kvůli vám teď voda plná?"

Maguárka s hafoňkem se rozhlédli okolo sebe a hned pochopili, o čem to kapr mluví. Po celé hladině, kam jen dohlédli, se od nich linulo veliké mastné oko.

,,Proč si jako všichni myslí, že všechen bordel, který kde na sebe nasbírají, mohou umýt zrovna v rybníce? Vždyť se pod tou vodou nedá vůbec dýchat! Co ty naše jikřičky, co ta naše kapřátka?" bědoval kapr dál.

,,Jejej, no to se moc omlouváme, to nás vůbec nemohlo napadnout!" začal se omlouvat hafoněk.

,,Jak jako nemohlo napadnout? To si myslíte, že jste jediní na světě?" nadával jim dál kapr. ,,Už ať jste z vody venku! Alou!" začal je vyhánět.

Maguárka s hafoňkem poslušně vylezli z vody.

,,Tak co? Je to lepší?" začala se prohlížet maguárka.

,,Jak se to vezme. Teď jsi i mokrá jako zmoklá slepice!" hlasitě se smál hafoněk až se za bříško popadal.

,,To jsou mi tedy vtípky! Hlavně, že se dobře bavíš, hafoňku! A navíc. Ty máš tak co vykládat, ty zmoklý kohoute!" rozesmála se nakonec i maguárka.

Ale vypadalo to, že nejhorší mastnotu ze sebe smyli. A tak maguárka navrhla, že se vrátí k domečku a za ním si lehnou na zahradě do trávy, aby je sluníčko pěkně usušilo. A tak také udělali. Krásně tam svítilo a sluníčko pěkně hřálo, tak si lehli do trávy za domkem a začali se sušit. Koukali přitom na mraky jak se honí po obloze a hledali, jaké jim mraky připomínají tvary. Když byli docela suší, posadili se a začali se navzájem prohlížet.

,,Hmm, pěkná štramanda, maguárko!" pochválil její kožíšek hafoněk.

,,Ty taky nejsi k zahození!" usmála se maguárka.

A tak se vraceli zpět do domečku. Na verandě našla maguárka ten důležitý dopis, na který tak moc čekala. Měli s hafoňkem den plný zábavy, že si ani nevšimli, kdy pošťák s dopisem přišel.

,,Stejně se od něj ale nechám příště zase pohladit, hafoňku." konstatovala maguárka. ,,On mě u toho vždy tak hezky podrbe za ouškem!"

,,Chvilku vydrž maguárko, někde najdu rejžák!" zvolal hafoněk.

,,Hafoňku!" chtěla začít nadávat maguárka, ale pak si všimla, že se hafoněk pěkně potutelně usmívá a pochopila, že si jen dělal legraci.

,,No dobře, já to pohlazení příště tedy také zkusím." usmál se hafoněk.

Chytili se za tlapičky a šli spolu do domečku. 

 

Snad se Vám to aspoň trochu líbilo :) 

Díky za pěkné zadání úkolu a přeji nádherný den! 

 

Enola Gatito