Zadání domácího úkolu

Dnešní úkol zasvětíme inspiraci. Napíšete, jak si ji představujete a zda-li ji lze nějak podplatit. Kdo chce, může pojmout i jako povídku. 3 – 5 palců, kdo chce, může delší.

Vypracování

Vážená paní profesorko Rawenclav,

inspiraci jsem si vždy představovala v podobném duchu jako kolektivní vědomí lidstva, samozřejmě to tedy neznamená, že to je něco, co spolu lidé sdílí, ovšem občas se stačí jen podívat na nějakou osobu či věc a najednou se člověku ona inspirace otevře a on je plný nápadů, ať se již jedná o kreslení, psaní či jakékoli jiné umění. Vždycky se mi ovšem také moc líbilo antické připodobnění inspirace k múzám.

Nikdy jsem si ovšem nemyslela, že by se inspirace dala nějakým způsobem podplatit, vždyť by to celé bylo pak hrozně vynucené a umělé, raději jsem si představovala jako "zlou", nepodplatitelnou, ale zároveň vždy velmi milou a příjemnou. Není tu sice pro nás každý den, ale přeci také každý den nechceme stvořit umělecké dílo. Nikdy nejde o to, abychom napsali krátkou báseň, která by se vyrovnala největším básníkům, nakreslili tak nádherný obraz, že by se i nejlepší malíři kvůli svým "čmáranicím" obraceli v hrobě, a tak dále...

Věřím, že nejlepším zdrojem inspirace, pokud jsme již opravdu zoufalí a nic nám nepomáhá, nejsme schopni napsat ani smysluplnou větu, je odpočinek. Vyrazit si do přírody, za nákupy, do kavárny, čajovny či na nějaké jiné naše oblíbené místo a tam chvilku prostě pobýt, odpočinout si od všeho stresu spojeným s tvorbou našeho umění. Není vždy lehké si například v termínovou neděli na něco takového najít čas, ale bohatě vystačí se věnovat pro chvíli jinému typu úkolu a inspirace si k nám cestu zas pozvolna najde.

Nemusíme být těmi největšími mysliteli na to, abychom napsali dobrý vyhledávací úkol či nakreslili obrázek podle jednoznačně daného zadání. U nich si naše mysl odpočine, najde své klidné místo a svou studnici inspirace. A pokud opravdu ani po takovémto odpočinku stále nenacházíme tu správnou inspiraci, není nic jednoduššího než si úkol omluvit a doplnit jej až ve chvíli, kdy zas budeme nabytí inspirací.

Z čehož tedy vyplývá, že si nejenže myslím, že je inspirace neúplatná, já dokonce tvrdím, že inspirace je nevynutitelná. Nemůžeme příliš "tlačit na pilu" a věřit, že po té, co ze sebe násilně vydolujeme několik veršů, napíšeme skvostnou báseň. Takhle to nefunguje. Jediné, k čemu nám to bude, je to, že zjistíme, že jsou to opravdu hrozné verše a měli bychom toho nechat.

Inspirace je tedy pro mě něco neuchopitelného, jen stěží představitelného, co je sice naší součástí, přesto si to k nám však musí najít svou cestu. Hluboko uvnitř naší mysli opravdu věřím, že je, řekněme, opravdu ona studnice, která přetéká našimi budoucími i současnými nápady, stačí ji jen nalézt a vytáhnout z ní ty, které teď chceme. Jak jste ovšem psala již ve výkladu, k nalezení oné studnice potřebujeme splnit určité podmínky. Bez nich je pro nás nedosažitelná.

 

S pozdravem

Theresa Meyers