Zadání soutěže
Krásný den,
nedávno tady proběhla soutěž se společným obrázkem, tak jsem si řekla, proč si nezkusit i společně zadrabblit?
Vezměte 1 nebo 2 kamarády jakékoliv barvy a posaďte se někde na hradě či přilehlých pozemcích a dejte se do práce.
Tématem prvního kola bude Podzim. Jak na vás působí? Co děláte? Bude to o nějakém svátku? O něčem z hradního prostředí? Směle do toho.
Drabble je útvar o 100 slovech. Společně napíšete buď doubledrabble nebo tripledrabble. Pojďme si říct pravidla, ať je to zajímavější:
- Uvedete, s kým drabble píšete.
- Střídáte se pravidelně mezi sebou, přesně po 5 slovech (vč. spojek). Každý píšete 100 slov.
- Prosím o barevné označení toho, kdo co píše/psal do textového vypracování. Jen pro pořádek.
- Každý je ohodnocen pouze za svých 100 slov.
- Snažte se o nějakou pointu, ne o jeden nesmysl za druhým. Ať na sebe každé části navazují.
- Za kompletně správné doubledrabble 12 b/s, za tripledrabble 15 b/s. Pokud se mi nebude zdát dodržení tématu, plnou odměnu nedostanete.
- Za každou chybu (v počtu písmen celkem, nebo jednotlivců) - 2 b/s dolů každému z vás (je vás víc, překontrolujte si to).
- Posíláte jen 1 svoje vypracování. Psát ale můžete jít víckrát, s kýmkoliv jiným.
Dobrovolné bude vyfocení místa na hradě s aktuálním datem a časem, kdy jste šli společně psát. A se všemi autory. Za print/y (je jedno, kolik jich pošlete) přidám 5 b/s. Stačí část psaní, nemusí být celé. Ať to jde vidět =)
Do textového vypracování soutěže prosím, aby dorazilo celé drabble v textové podobě (ne jen printy), aby bylo možné text zkontrolovat. V opačném případě nemám jinou možnost, než udělit 0.
Počítadlo, se kterým budu kontrolovat, je tady.
Těším se na vaše drabblení =)
Vypracování
Dobrý den,
níže zasílám drabble s panem Tadem. Tad je fialový.
Jednoho sychravého podzimního dne jsem se rozhodl jít na procházku ke své babičce, která bydlí v malebné vesničce u kraje velmi hustého lesu, do kterého naleznou cestu pouze nejodvážnější duše. A tou já nejsem, takže jsem se raději vydal do cukrárny, kde jsem přemýšlel nad malicherností lidské existence. Vydal jsem se proto raději na cestu za objevováním krás podzimního lesa. Moje babička se na mě zeširoka usmála a podala malý kus papírku, na kterém bylo malými písmeny napsáno přísloví, které jsem dosud nikdy v životě neviděl, ani neslyšel. Zeptal jsem se jí, co to znamená, ale bohužel mi nebyla schopná vlastními slovy vysvětlit, co tím chtěl básník říci. Naštval jsem se a chtěl hned odejít, ale jako vždy jsem skončil u stolu s talířem plným skvělých mořských plodů, sushi a dalších vybraných japonských delikates. Najedl jsem se jako nikdy! Jenže potom přišel na řadu dezert. No, nebyl to nejlepší nápad. Jako dezert si pro mě moje milovaná babička připravila skvělý cheesecake, který chutnal jako čerstvě natrhané jahody z letní zahrádky. S chutí jsem ho celý snědl a ani drobek nenechal. Babička byla moc spokojená a slíbila mi, že mi ho zabalí ještě na cestu domů. Moc jsem si to užil.
