Soutěže 1463
Výuka 1505
Semináře 492
Hogwarts.cz

Autor: Elyssea Ellesméry
Práce odevzdána: 14. 2. 2010 16:57
Předmět: Taj lesa a jeho života, 4. A
Termín: 1. termín

Zadání domácího úkolu

První část:

Kdo chce, ať nakreslí jak vypadá narození řeky. to znamená od pramene po tu dobu, co se z ní stane mocný živel.

Kdo nechce nebo nemá rád kreslení, tak vymyslete příběh, který tento jev vystihne.

Kdo splní obě požadované, toho bonusové body neminou. Hodnotím kvalitu i kvantitu.

A druhá část:

Máme za sebou prázdniny a jistě každý z Vás zažil nějakou zajímavou příhodu z přírody. Tak se tedy pusťte do tvoření příběhu, budu se těšit na Vaše výtvory.

Minimální délka výtvoru 4 palce. Děkuji.

Dnes máme úkol trochu obsáhlejší, ale já pevně věřím, že vy jej zvládnete :) Hezký den.

Vypracování

První část
Její vlasy dopadaly až na hladinu vody, ve které si smáčela ruce. Hrála si s vodou, nechala ji protékat mezi prsty a jen občas ruce z vody vytáhla. A to jen aby si zastrčila za ucho neposlušný pramínek vlasů.
Byla čilá, mladá, krásná. Přesto ještě nevinná. Často a ráda se smála a smích se rozhléhal lesem.
Hrála si hned u pramene. Jak se mu podobala. Prýštil z ní stejný proud energie, jako z vody, která se probojovala na zem.
Pozoroval ji a nemohl nepoznat, že k nim patří. K lidem od vody. Alätare, jak si říkali. Vyrůstali sami a stěhovali se podle toků svého pramene. Žili z vody a z vody byli zrozeni. Ona, tak mladá, je ještě pramen. Přesto, čím déle ji pozoroval poznával, že se brzy posune dál. Pramen jí brzy přestane stačit.
Odvrátil se a odešel. Najde si ji za pár měsíců.
....
Našel na ní tu malinkou změnu. Stejně jako potok, u kterého žila, byla hravá, mladinká a chladná. Její smích byl jasný. Také už nebyla takové vyžlátko, začínala vypadat už jen hubeně. Říkal si, že ještě uplyne mnoho vody, kdy nebude vypadat jen jako potažená kostřička.
Skoro mu přišlo líto, že je lidí jako ona tak málo.
"Jak málo řek se dnes rodí," pomyslel si. A on musel čekat, než k němu ona doputuje. Ještě chvíli ji pozoroval a pak se vytratil.
....
Brodila se v řece, když si ji našel potřetí. Začala dospívat, vypadala ještě krásnější. Oči jí zářily a měly stejnou barvu, jako voda v řece. Energie jí neubylo, naopak.
Jako mladá řeka, i ona byla prudká, dravá a vášnivá. Hnala se rychle a nechávala za sebou spoušť. Už nebyla nevinný pramínek. Naučila se, co to je starat se o někoho jiného, ale ani ryby jí nebránily v rychlém růstu. Pohltila několik slabších potůčků. Alätare, kteří neměli dost síly a zahynuli v mládí a ona převzala jejich prázdné potoky bez duše. Spojily se s ní.
Smutně si povzdychl a pozoroval zaplavené okolí.
"Ještě je nedospělá. Zaplavuje okolí svou přítomností. Krásná, ale bezohledná. Plná života, který svou živelností bere."
Stále ji propichoval očima, když vnímal, jak si s vodou hraje a posílá ji prudkými vodopády dál a dál.
"Ale ona se brzy změní." řekl si.
....
Jen těžko mohl uvěřit té změně. Stala se z ní žena. Její život se dostal až k řece. Samostatná řeka, která pohltila slabší potoky, dokud sama nenarazí na někoho stejně silného, s kým by splynula. Ale podle toho co viděl, spojí se s tím mladíkem, který má stejně silnou řeku. Budou hezký pár.
Bylo vidět, že zvolnila tempo. Byla silná, ale ne už svou nevypočitatelností či rychlostí. Byla zkrátka velká. Její postava se zformovala, nevyzařovala z ní nezdolná energie mládí, ale už i láska. Láska k vodě a rybám.
Ta změna ho skoro šokovala. Z mladé říčky v plnohodnotnou řeku jen za dva roky. Kdyby směl, vzal by si jí sám. Tak nádherná a čistá byla.
.....
Málem ten veletok nepoznal.
"Takže se s ním spojila." dumal, když pozoroval šťastný pár. Muže v plné síle a ženu, která dospěla za cenu ztracené energie, ale získala kus moudrosti. Vypadali velice šťastně, i když řeka už nevypadala tak čistě.
"Nejspíš občas zaplaví okolí, když je něco nahněvá."
Jsou ale klidnější než dřív. Snad proto, jakou vládnou silou. Občas se na cestě rozpojili, ale jen aby se našli zpátky. Posbírali mnoho jiných řek a říček, o potocích ani nemluvě. Jejich dravost ustoupila neoblomnosti. Nespoléhali na sílu a rychlost, ale trpělivost. Tak si jejich veletok prorazil cestu skálou.
"Už dokonce poznali, kam míří." usmál se.
Věděl to, že se s nimi brzy spojí. Spojí se s ním a budou dál žít v řece, na místě kterém si zvolí. Ale až potom, co ho navštíví.
....
Veletok se spojil s mořem a moře s oceánem. Vstoupili do něj starší, silní, vládci nad mnoha životy, ale se silou oceánu se nemohli rovnat. A potkali Pozorovatele. Prvotní oceán. Starce ohromné síly, který jim vládl všem. Oni sami trochu zestárli. Potkávali mnoho jiných párů z veletoků, o kterých už slyšeli. Tolik Alätare na místě, tolik síly. Pohltilo je to a už nechtěli zpátky. Splynuli s ním navěky, dokud nezemřou. Ale vyschnutí veletoku, pokud nezasáhnou pozemšťané není zase tak pravděpodobné.

Druhá část
Krátké zimní prázdniny, ale já přesto něco zažila. Podařilo se mi jet na hory do rakouských Alp, i když mě jarní prázdniny čekají za měsíc.
Zažila jsem tam neuvěřitelně nádherné chvíle. Dvě.
Ta první byla, když jsme vyjeli lanovou na vrchol. Bylo to asi 2800 metrů nad mořem. Bylo ráno, jasno. Bylo vidět na vrcholky ostatních hor. A mezi nimi se táhla namodralá mlha, jako moře. Byla pod námi a sahala jen do půlky hor. Byl to neuvěřitelný pohled.
A ta druhá událost. Byli jsme v termálech. Tedy lázních. Voda tam byla kolem 34 stupňů Celsia. Byl to venkovní bazén a kolem nás bylo asi -6 stupňů. A ono sněžilo. Byla noc a sněžilo. Neuvěřitelná nádhera.