Zadání domácího úkolu
Vyberte si jednu ze tří možností.
- Najděte si informace o Hannibalovi z hodiny a na tři palce mi vlastními slovy sepište, kdo to byl a jak to s ním dopadlo.
- Nakreslete zvíře, které je se zmíněným Hannibalem nerozlučně spojeno. Nejlépe jako ilustraci k známému českému rčení – toto ovšem není podmínkou.
Nezapomeňte obrázek podepsat. - Rozeberte citát ze závěru hodiny po stránce gramatické – určete tvary jednotlivých slov, připište jejich slovníkový tvar (vše z probrané gramatiky, žádné slovo nepředstavuje v jakémkoli ohledu výjimku z pravidla).
Uveďte, co tím chtěl Cicero říct – a jaký význam mají ta slova pro Vás osobně.
(cirka 3 palce celkem)
Vypracování
Mimořádný domácí úkol: Latina
Saiph Lacaille
Hezký den, madam Heky!
Slova v citátu na konci hodiny jsou: historie v nominativu singuláru, učitelka/paní je v nominativu singuláru (uvažovala jsem nad ablativem, ale chybí mi tam prodloužení samohlásky a) a život je tam v genitivu singuláru.
Tedy kdo/co historie je kdo/co (kým/čím) učitelka (učitelkou) koho/čeho života.
Slovníkové tvary:
Historia, ae, f.
Magistra, ae, f.
Vīta, ae, f.
A co tím chtěl Cicero říct? Že bychom se my, lidé, měli z historie poučit, protože v ní najdeme všechny důležité životní lekce; na které ale stále zapomínáme, protože si myslíme, že řešíme věci lépe, že máme větší nadhled a že přece nebudeme opakovat chyby našich předků.
Jenže my je opakujeme pořád dokola; život i svět se točí v kruhu, vše je neustálý koloběh a lidstvo znovu stojí před stejnými volbami – a většinou v nich znovu selhává. Stačí se podívat, kde v rámci světového časoprostoru stojíme teď – brodíme se plastem, život kolem vymírá, rodí se děti do neúplných rodin, o které nikdo nestojí, a spousta z nich pláče strachem z bombardování, válek nebo z toho, že jim někdo vystřílí školu. Jo.
Jak říká moje oblíbená autorka: "Peklo existuje, samozřejmě. Žijeme v něm. ...ale nebe?"
Každopádně Cicero je moudrý – ví, že naše minulost (ať již osobní, nebo společenská) nás formuje, díky ní jsme tam, kde jsme, takoví, jací jsme – a je potřeba na ni nezapomínat, umět na ni nahlížet s odstupem, učit se z ní – protože jen díky tomu můžeme na konci dne stát silnější, moudřejší, poučenější. Kdo nic nezažil, nic neumí, nic nepochopí. To v tomhle citátu spatřuji.
