Zadání domácího úkolu

Dnes budeme bez úkolu z výkladu, ale stejně doporučuju jeho přečtení, tentokrát vám nevypráví pouze Weilová ;)

Vypracování

Beteramis Athenodoros

Kouzelnické instituce (1.A)

řádný úkol – 6. termín

Dobrý den, paní profesorko, posílám svůj úkol:

Justus Pilliwickle - jeden z nejvýznamnějších vedoucích odboru pro uplatňování kouzelnickýczh zákonů. Žil v letech 1862 - 1953.

Cliodna - slavná středověká irská druidka a léčitelka, též zvěromág, jejíž působení ve světě kouzel je opředeno mnoha legendami. Jisté je, že se zasloužila o objevení kouzelného účinku měsíční rosy, bylinky, kterou používala do svých léčivých lektvarů.

Morgan le Fay - slavná britská čarodějka, vrstevnice Merlina, jejíž život je opět opředen legendami. Pravděpodobně provozovala spíše temnou magii, díky čemuž stála proti Merlinovi (o jejich vzájemných konfliktech není pochyb) - na druhou stranu část legend vypráví i o jejím léčitelském daru, díky kterému je hluboce uznávána například v Léčitelském institutu na Avalonu.

První akce

"Poplach, skupina jedna! V pět třicet v přemisťovací hale! Poplach, skupina jedna! V pět třicet v přemisťovací hale! Poplach!"

Vylekaně otevřu oči - Merline! Vždyť je ještě noc, jaký poplach?

Moji spolubydlící ze skupiny jedna už vyskakují z postelí, chvatně si natahují boty a shánějí se po výstroji. Sama rychle vyháním z hlavy mlhu, řvoucí poplašňák tomu dost pomáhá. Kde je hůlka?

Aha, v ruce.

Rychle sešlu Tempus - je 5:26. Sakra.

Hbitě přeměním své pyžamo na nějaké vhodnější oblečení, natahuji si boty a soukám se do pláště s deseti kapsami. Je v nich všechno? Rychle si je proplácám, snad ano. Merline, prosím, nemám čas to kontrolovat nějak víc.

Z místnosti se vyřítím jako předposlední a v přemisťovací hale jsem v 5:29:55. Uf.

Vedoucí naší skupiny stojí na svém stupínku, sleduje nás jako ostříž. Když doběhne poslední student, nespokojeně mlaskne - o minutu jsme nástup protáhli. Asi si to odskáčeme, pokud v akci nepodáme extra dobrý výkon.

"Máme žádost z Ústředí bystrozorů, potřebují každou ruku. Takže i ty vaše. Přemístíme se do zásahové lokality jako záložní tým. Do akce budete nasazeni mezi posledními, jako naprostí zelenáči jste vyhodnoceni jako riziko - přesto věřím, že jste plně způsobilí obstát. Dbejte o své bezpečí. Poslouchejte rozkazy. Nikdo neimprovizujte. Buďte naprosto zticha.

Nepřítel je silný - jde o skupinu překupníků obchodujících s černomagickými artefakty. Jejich počet není znám, ale je jich jistě více než deset. Nejsou zdejší, jejich způsob používání magie tedy nebude zcela standardní, myslete na to. Cílem není sbírat artefakty, ale zajmout překupníky. Zajmout je živé. Ideálně nezraněné.

Přemístíme se na toto místo..."

Vedoucí mávne hůlkou a v prostoru po jeho levici se objeví temný dvůr mezi polorozbořenými staveními. Pravděpodobně jde o nějaký starý mudlovský statek - nechybí studna s pumpou, pár podivných mudlovských předmětů s koly, stará tepaná brána visící ve svých pantech poněkud ležérně.

"Soustřeďte se zejména na bránu, ta je jedinečná. Přemístíme se najednou za pět, čtyři, tři..."

Rychle se snažím zapamatovat si místo - Merline, jestli se přemístím někam jinam, bude to trapas století!

"...dva, jedna, teď!"

Pevně stisknu víčka a přemístím se.

Ještě než oči znovu otevřu, slyším kolem sebě několikeré lupnutí. Zaplaví mne úleva, zvládla jsem to. Zrakem rychle propátrám své okolí. Zdá se, že tu jsme všichni, krčíme se za rezatou bránou jako vystrašené slepice. Vedoucí stojí kousek od nás, rychle nás počítá. Ve vzduchu je cítit zetlelá tráva a bláto, evidentně jsme někde, kde nedávno dost pršelo. Kdosi vedle mne sešle tempus a já vidím, že je 5:35. Jsem vzhůru deset minut, neuvěřitelné.

Nemám ale více času nad tím dumat, odkudsi zprava slyším vzdálené dunění. Někdo tam bojuje? Občasný záblesk mi dává za pravdu. Vedoucí kolem nás sesílá zvukpohlcující bariéru.

"Vyčkáme zde na další pokyny. Velitel akce si nás vyžádá, bude-li nás potřebovat. Zatím máme za úkol se tu skrýt. Athenodoros sešle na celou skupinu zastírací kouzlo, Williams a Peterson zajistí celý dvůr tichým narušitelským alarmem, abychom věděli, zda nemáme návštěvu. Jelikož překupníci mohou být i zvěromágové, nastavte alarm na jakýkoliv pohyb. Pohyb!"

Srdce se mi rozbuší a zalije mne pot. Zastírací kouzla jsme cvičili nedávno, ale seslat a udržet aktivní kouzlo na devítičlenné skupině není sranda. Těžce polknu a hbitě mávnu hůlkou. Musí to fungovat, základ efektivní zálohy je v její neviditelnosti! My se ale navzájem vidět musíme, to je jasné - nervózně proto na konci pohybu hůlkou protočím ruku. Funguje to?! Funguje?

Vedoucí mne sleduje ostřížím pohledem, ale neříká nic - tak to asi funguje. Pátravě se kolem sebe rozhlédnu, všechny své spolužáky vidím s nejasnými konturami, i Williamse s Petersonem. Oddechnu si a otřu vlhkou dlaň o hábit. To by bylo.

Williams s Petersonem si také nevedou špatně, zpět jsou během chvilky, vedoucí nekomentuje ani jejich počínání. Vzdálené dunění je mezitím slyšet slaběji, jeho intenzita uvadá. Dobré znamení? Nebo špatné?

Cítím, jak mi po zádech teče pot, začíná mi být zima. Asi i díky tomu mám pocit, že jsem bdělá jako nikdy, soustředěně naslouchám zvukům v blízkém i vzdálenějším okolí, zrychlenému dechu svých spolužáků, šustění větví blízkých stromů. Osamělému krákání havrana. Měl by havran krákat takhle brzy ráno? Není to nějaké znamení?! Hůlku svírám tak pevně, až mi bělají klouby na ruce.

Z Petersonovy náprsní kapsy se ozve tichounký trylek. Prostorem jeho kouzla cosi prošlo. Všichni se plynule jako jeden muž přesuneme do obranné formace, odkud to jde?! Je to nebezpečné? Nebo jen neškodné zvíře, které se vrací do svého doupěte k odpočinku?

"Na třech hodinách," sykne vedoucí. "Athenodoros udržuje na všech aktivní zastírací kouzlo, společně s Williamsem nám kryjí záda z toho místa. Reeves a Peterson se přesunou se mnou doleva, Jameson a Lowsonová doprava. Jsme křídla útoku. McCarthy a Connor se přesunou ke studni a budou nás krýt z druhé strany. Teď."

Rozkazy jsou udělelny tak rychle, že sotva vnímám, co mám dělat já. Natož abych zahlédla, kde je ten, kdo spustil alarm. Ostatní ale asi vidí ze svých míst lépe než já, protože se soustředěně a v tichosti přesouvají, kam mají, hůlky v ruce. Vedoucí signalizuje dlaní, aby se členové druhého křídla zastavili. Sama se ze všech sil snažím udržet zastírací kouzlo. Když jsme takhle rozptýlení, není to legrace, potím se už i za krkem. Williams na mne povzbudivě mrkne, vtom se však rozezní tichý trylek i z jeho kapsy. Další narušitel, z druhého směru, ve kterém sesílal detekční kouzla on. Toho vidím hned. Obtloustlý muž prošel dírou v plotě kousek od nás, evidentně před někým prchá - tiše a nezvykle mrštně, s ohledem na své proporce. Jeho hábit je plný černé magie, až u sebe cítím mravenčení, které jeho magie ve svém okolí vyvolává. Zbytek týmu si ho ale ještě nevšiml, není ani jisté, že zaslechli Williamsův signál. Sice nejsou viditelní, ale kdo ví, co vetřelec díky své magii vlastně dokáže vidět.

Williams švihne hůlkou. V první vteřině se vyděsím, že se pokusil muže spoutat - zábleskem kouzla by jednoznačně prozradil nejen naši přítomnost, ale i naši polohu. Naštěstí ale přemýšlí rychleji než já, pouze zvedl nedaleký kámen a plácl jím o kámen hned vedle utíkajícího muže - zvuk jasný a nezaměnitelný s ničím. Zbytek naší skupiny se prudce otočí a obtloustlého muže zaregistruje. Vedoucí začne signalizovat dlaní jasné pokyny - my a skupina od studny obklíčíme obtloustlého muže, jeho křídlo jde po jejich vetřelci, Jameson kryje je, Lowsonová nás.

S Williamsem se otočíme jako jeden muž, obtloustlý muž je už jen kousíček od nás. Jeho magie je silná, chvatně sáhnu do kapsy hábitu a vyndám ochranný amulet, neslyšně ho kolem nás rozvinu. Mužova magie ho ale evidentně zaznamená, protože se nejistě zastaví. Sakra. Pátravě se rozhlíží naším směrem a najednou mi hledí do očí. Srdce mi vynechá dva údery, ale jinak mne zalije ledový klid. Vidím ostře jako nikdy a myšlenky mají rychlost světla. Takže nás vidí. Zastírací kouzlo ale pořád funguje?! Muž na mne namíří hůlku, ale pouze na mne - zdá se tedy, že Williamse si nevšiml. To mu stačí, jedním dlouhým skokem se přesune dál ode mne, do strany. V tu chvíli už na mne letí kletba. Jaká?! Vykryje ji amulet? Rychle mávnu hůlkou a sešlu před sebe raději ještě štít, hlavně nepřerušit zastírací kouzlo. Zároveň prudce povolím kolena a během zlomku vteřiny jsem skrčená na zemi jako zajíc. Kletba mi prosviští nad hlavou a zaryje se brány. Až to zaduní. Williams v tu samou chvíli vyšle svoje spoutávací kouzlo. Muž se hbitě vyhne a otočí se jeho směrem, mezitím se rozboutá boj i na druhé straně. Barevné záblesky pročesávají tmu a já se skryju do stínu brány, hlavně udržet zastírací kouzlo!

Obtloustlý muž mne očividně ztratil z dohledu, teď má ale v hledáčku Williamse. Connor od studny vyšle svoje spoutávací kouzlo, ale mužova magie, která ho obklopuje, kouzlo zneutralizuje dříve, než by mohlo mít jakýkoliv efekt. Náš protivník zkřiví tvář zuřivostí a prudce mávne hůlkou - ve zlomku vteřiny chápu, co má v úmyslu. Tvoří kolem sebe zákrytovou clonu, přes ni ho už určitě nespoutáme, nejspíš ho ani neuvidíme. Máme asi tak dvě vteřiny, než bude clona plně funkční.

Zoufale namířím hůlkou na kámen ležící v blátě kousek ode mne a mrsknu jím po muži. Černá magie může izolovat všechna nepřátelská kouzla, ale letící kámen je prostě jen kámen, kdo by tvořil štít, který odráží i kamení? To po sobě házejí přeci jen mudlovské děti...

Asi při nás stojí všichni svatí, protože kámen opravdu nemine - trefí muže do prsou tak silně, až z toho přeruší pohyb hůlkou, vznikající clona se rozpadne a klesá k zemi pomalu jako jemný popílek. Muž sprostě zakleje a znovu vyšle mým směrem kletbu, naštěstí míří dost bokem a já se stihnu odkulit stranou. Williams mezitím dokázal určit, který druh černomagického štítu muže chrání, a přesným zásahem protikletby ho zruší, což dá prostor Connorovi a McCarthymu, kteří muže bleskově spoutají. Tomu říkám dokonalá týmová spolupráce! Nejradši bych nám zatleskala.

Rychle ale pohlédnu na druhou skupinu - naštěstí i tam akorát padá k zemi spoutaná postarší žena. Všichni vypadají dobře, jen Peterson se drží oběma rukama za koleno. Ale stojí, takže bude v pořádku.

Hbitě propátrávám pohledem okolí, všude je už ale klid. Vedoucí hůlkou vysílá zprávu bystrozorům z Ústředí, zároveň nám dává signál, abychom se přesunuli zpět k bráně. Peterson dost kulhá a Connor, náš zdravotník, na něj hned sešle diagnostické kouzlo. Obzor na východě začíná trochu blednout.

"Výborně, akce je ukončena," informuje nás vedoucí. "Athenodoros, zastírací kouzlo už není třeba. Vracíme se zpět do přemisťovací haly. Teď."

Zmateně pohlédnu směrem ke spoutaným překupníkům a zastírací kouzlo ukončím poněkud bezmyšlenkovitě. Cože? Do školy se přemístím mezi posledními, vlastně až ve chvíli, kdy mě k tomu vedoucí vyzve zvednutým obočím.

"Co když se osvobodí?!" vyhrkne Williams hned, jakmile se vedoucí přemístí mezi nás. "Neměli jsme tam počkat na bystrozory?"

Vedoucí skupiny na něj pohlédne s nevyzpytatelným výrazem.

"Máte pravdu, pane Williamsi, to by byl standardní postup, kdyby šlo o skutečnou akci. Musím vám pogratulovat, pánové a dámy, vedli jste si dobře. Všichni jste z první akce hodnoceni plným počtem bodů a na hodině v osm nula nula si ji dále rozebereme. Peterson se odebere na ošetřovnu, ostatní můžete jít ještě na chvíli spát. Rozchod."

Vyvalím oči. Cože? To nebylo doopravdy?

Vyměním si s ostatními nevěřícné pohledy a Peterson se zatváří opravdu raněně. Je 6:15 a nám je jasné, že tahle škola je opravdu jen pro otrlé.

S úctou

Beteramis Athenodoros