Zadání semináře

Napište mi, jaký je váš názor na smrt. Je podle vás smrt úplný konec, nebo zastáváte jiný názor?

Minimální rozsah 3,5 palce.

Vypracování

KVÁsný zelený den přeji!

Tedy, i když si nejsem moc jistá, zda se dá o tomto tématu mluvit jako o KVÁ a zeleném, ale záleží na lidech, kteří o něm mluví...

Tak tedy jak to vidím já?

Přiznám se, že jsem kdysi dávno přišla s jednou takovou šílenou teorií, kterou tu dnes zkusím oživit a uvést vás do ní.

Nejprve si představme svět. Všechno tak, jak je, rozhlédněte se kolem sebe, sáhněte si na desku stolu, počítač, všechno tam je. Nadechtěte se vzduchu, oevřete okno a nechte na sebe působit okolí. Jste tam? Výborně. A Teď si svět představte jako... Cibuli! Ne, nesmrdí, lidé z něj nebrečí (tedy, občas možná ano) a na slunci nehnědne a nerostou na něm chloupky (díky, Oslíku, ale moje teorie tu byla dřív jak ta tvoje o Zlobrech!). Svět má vrstvy, jednu jako druhou. Taková obří cibule s nekonečným počtem vrstev! Odspoda nahoru se dá oloupat a každá ta vrstva je naprosto stejná jako vrstva předchozí. Je tam stejný stůl, stejný počítač, stejný vzduch. Jediné, co je tam jiné, jsou lidi.

A teď, když známe mou představu světa, můžeme se vrhnout na otázku smrti. Samozřejmě to "vrhnout se" neznamená, že někoho teď půjdu vyhodit z okna a sledovat, jak proplouvá z jedné vrstvy do druhé, protože takhle to prostě nefunguje.

Když člověk zemře, jeho existence v jedné vrstvě zaniká, ale rodí se ve druhé. Teoreticky to funguje tak, že jakmile je fyzické tělo v jedné vrstvě zničeno (pohřeb do země, zpopelnění, nebo i třeba pomalé rozkládání se někde v nádobách na lékařských fakultách), vědomí z onoho těla přechází do další vrstvy, protože je oproštěno od fyzického těla, které tento průchod znemožňuje. Zde začne od znova a je pouze na vědomí, jaké tělo si k tomu "pořídí", zda bude vypadat stejně, zda bude i stejně žít...

Vědomí se po jisté době v novém těle "vynuluje", nebo spíše potlačí a tělo si na to, co vlastně na světě dělá (jsme u otázky "proč jsme tady?" nebo "co tu děláme?" popřípadě "jak jsme se tu vzali?") musí přijít samo.

S každou další smrtí pak vědomí postupuje do další a další vrstvy, kde se opakuje stejný proces jako ve vstvách předchozích. Z tohoto "cibulového" světa se dá vymotat, ale pouze za některých předpokladů, které tu nebudu rozepisovat, protože bych se do toho spíš více zamotala :]

Může se ale také stát, že vědomí neprojde do další vrstvy a zůstane z jeho vlastní vůle ve stejné vrstvě, v jaké je. Ačkoli přijme tělo a je potlačeno, zůstane tělu schopnost, kterou vědomí nevyužilo, tedy nahlížet do jiných vrstev, které se v tomto případě prolínají.

Dotyčný pak může působit jako médium, které vidí "na druhý břeh", mže komunikovat s "mrtvými", nebo pouze vidí a cítí jejich přítomnost, která se může projevit v jeho světě díky působení onoho média.

 

Smr je podle mého tedy proplouváním mezi vrstvami světa, ve kterých se v závislosti na spokojenosti zastavíme delší nebo kratší dobu. Dřív to bylo propracovanější, ale postupem času jsem na spoustu detailů zapomněla a až Váš seminář mě přiměl si vzpomenout, že jsem kdy něco takového vymyslela. :]

Přeji KVÁsný zbytek dne a šťastné proplouvání pomyslnou cibulí ;]