Zadání domácího úkolu
Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.
Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit.
Doporučený rozsah je 9 palců, pokud se rozodnete esej vypracovat klasicky (deset pravidel a ke každému krátký slovní komentář), u kreativnějších vypracování může být samotný text trochu kratší - nejdůležitější je to, aby esej obsahovala 10 srozumitelných pravidel.
Vypracování
Dobrý den!
Jak tedy takové správné knihomilské Desatero vypadá?
KNIHOMILSKÉ DESATERO
- Nepoleješ
Kniha je věc poměrně náchylná na poškození. Ano, knížky v tvrdých deskách se šitými stránkami a ideálně ještě nějakým tím přebalem jsou na tom přece jen lépe než papírové lepené výtisky z osmdesátek...
Ale i při té nejlepší vůli se čas od času stane, že se knížce něco přihodí. Nešikovně ji natrhnete nebo upustíte někam, kam by se knihy rozhodně upouštět neměly, jindy neuhlídáte dvouletého synovce nebo pejska, někdy kniha dorazí s promáčklinou už od samotného prodejce. Poškození se bohužel dějí.
Zásada knihomila proto nezní neponičíš, ale nepoleješ. Protože za polití si většinou knihomil může sám a je čirý nerozum pít nad knihou červené víno nebo kakao. Ani ta voda není ideální, chudák knížka!
Kdepak. Jasně, že si u čtení chcete udělat pohodlí a není lepší způsob, jak strávit mrazivý podzimní večer než zalézt pod deku s knihou a šálkem horkého nápoje. Přesto jménem knih prosím, při pití knihu třeba zaklapněte či odložte bokem. Určitě si ji nechcete zničit. - Záložku správnou používati budeš
S výše prvním pravidlem souvisí druhý bod Desatera, který pojednává o záložkách. Všichni se jistě shodneme na tom, že pokládat rozevřené knihy hřbetem nahoru, ohýbat jim rohy či si dokonce značit stránky natrhnutím, případně zakládat ponožkou či kapesníkem, je opovrženíhodné!
Pokud knihu ve výrobě nevybavili všitou záložkou, lehká pomoc. Za pár korun si můžete pěknou záložku koupit v nejbližším knihkupectví či papírnictví, kreativnější knihomilové si ji mohou vyrobit. V případě nouze se role záložky rád chopí lístek z kina nebo na tramvaj. Ale prosím, netýrejte své knihy. - Vrátit neopomeneš
...a nepojmeš knihy bližního svého. Osobně knihu ráda dobrému kamarádovi půjčím, ale znám i takové knihomily, kteří by knihu nepůjčili ani vlastní rodině nebo partnerovi. Obzvláště u starších výtisků, těžko sehnatelných knih či dokonce knížek s autogramem je to asi pochopitelné. Kniha je zkrátka něco posvátného a nikdy, nikdy si nemůžete být jistá, v jakém stavu vám ji dotyčný vrátí. To, že je vaše kamarádka ze základky skvělá vrba, které můžete říct všechno a ona vás trpělivě vyslechne, ještě nezaručuje, že neporuší bod č. 1!
A protože klasik praví, že se máme k jiným chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám... Knihomilové, vracejte prosím knihy svým kamarádům. Když už vám ji někdo půjčil, ujistěte se, že se k ní budete chovat jako k vlastní a vrátíte ji v původním stavu.
Obecnější formulace, uvedena přímo v názvu tohoto bodu Desatera, však myslí i na knihovní výpůjčky – a buďme upřímní, nějakou tu upomínku nejspíš někdy dostal každý z nás. Ať už nám ve vrácení knížek zabránila fyzická indispozice či zkrátka fakt, že jsme je ještě nestihli dočíst, vinni jsme všichni. Jenže dít by se to nemělo, a to zejména v případě bestsellerů, knižních novinek, povinné četby či zkrátka dalších knih, na které se v knihovně stojí fronty.
Když nevrátíte výbor z čínské poezie 12. století celé tři měsíce, asi se nic nestane, ale udělat to v případě nové knihy Joa Nesbøho (na kterou knihovní systém hlásí 24 rezervací) nebo jednoho jediného výtisku v univerzitní knihovně (na který čekají všichni vaši spolupráci kvůli referátu) je neslušné. - Hromaditi s rozmyslem budeš
Praví knihomilové asi nikdy nebudou příznivci minimalismu ani uklízecího stylu Marie Condo. Knihovna ke knihomilovi zkrátka patří a jeho oblíbené knihy by v knihovničce neměly chybět. Koupí knih navíc podpoříte nejen samotného autora, nýbrž také překladatele, nakladatele a vůbec všechny, co se na vydání knihy podíleli.
Je dobré si však utřídit priority a přistupovat k hromadění knih s rozmyslem. Na vědomí je třeba brát nejen kapacitu pokoje (či bytu, případně domu) a finanční rozpočet, ale také potenciální plýtvání. Jen málokdo z nás má tak zběsilé čtenářské tempo, že zvládá knihy pravidelně dočítat a rozčítat. Většině z nás bohužel spousta knížek zůstane smutně stát na kraji police s tím, že si ji jednou určitě (znovu) přečteme. Tedy až se prokoušeme tou hromádkou támhle vlevo, pochopitelně. A přečteme si tu dvanáctidílnou fantasy sérii, co nám doporučila sestřenice. A taky tu novinku od našeho oblíbeného autora.
Není v takovém případě lepší přečtené knihy poslat dál, ať dělají radost jinde? Zpeněžit je můžete třeba na Knihobotu, rády se jich ale jistě ujmou i knihovny, školy, dětské domovy, domovy pro seniory, knihobudky nebo vaši kamarádi.
Vy budete mít dobrý pocit, že kniha těší někoho jiného. A uvolníte tak místo na další knihy, pochopitelně. - Suď dle obalu i recenzí knihu svou
Život je prostě příliš krátký na to, aby člověk trávil čas u špatných knih... nebo u těch, se kterými je zkrátka nekompatibilní a které mu neposkytují požadovaný čtenářský zážitek, ale to už nezní tak úderně, viďte?
Správný knihomil tedy nesoudí jiné čtenáře na základě toho, co čtou, avšak soudit knihu na základě povrchních informací rozhodně může, ba snad přímo musí. Jak jinak by se v přehlceném knižním trhu zorientoval a vybral si tu pravou?
Tehdy není vůbec nic špatného vybírat na základě pocitů. Možná vás zaujme půvabná obálka, možná anotace, možná množství cen, které kniha získala. Jindy nás přesvědčí červené hodnocení na Databázi knih nebo zkrátka to, že kniha je momentálně in a čtou ji úplně všichni.
Tak či tak je nutné najít si vodítka, která nám knihomilům pomůžou dobrat se k tomu pravému čtivu pro nás. Protože jinak si zkrátka nevybereme... - Vnímati knihu smysly budeš
To, co z knihomila dělá knihomila a ne pouhopouhého konzumenta literatury, je právě schopnost zastavit se a užít si knihu jako takovou, tedy nejen její příběh.
Samozřejmě, text je vždycky nejdůležitější. Správný knihomil je však schopen vnímat vůni knihy, strukturu papíru i pěknou obálku. Ocení drobné detaily v podobě všité záložky, pozlacených iniciál, ex libris či medailonku autora. Nemluvě o pěkných ilustracích a jiných grafických prvcích!
Knihomil nic z toho nemusí dělat zrovna dvakrát cíleně. My všichni čichači knih, obdivovači obálek a ohmatávači v knihkupectvích* na to máme od přírody vlohy.
* ohmatávači knih, NE personálu nebo zákazníků! - Pomni, abys čtení světil
Správný knihomil mé své čtecí rituály a zvyklosti. Nemusíte nutně ke čtení přistupovat s nábožnou úctou jako při pravém japonském čajovém obřadu, nějaké zvyky však určitě mít budete. Je dobré si je uvědomovat a pracovat s nimi!
Ať už si chodíte číst do parku, čtete zásadně vleže na pravém boku nebo musíte napřed přečíst veškeré doplňující komentáře, poznámky, předmluvu i medailonky, abyste se začetli do samotné knihy, všechno se počítá.
Dodržování tohoto bodu navíc pro knihomila znamená, že na příjemné chvíle strávené s knihami nebude zapomínat. Někdy je to těžké, času a psychické energie není mnoho, avšak správný knihomil by si měl alespoň jednou za čas zajít do knihovny, koupit si novou knihu do sbírky anebo si zkrátka alespoň něco pro radost přečíst.
Navození správného čtenářského prostředí a rozhodnutí se tak, teď si půjdu číst může pomoci překonat bariéry a pustit se do čtení. - Nad četbou přemýšleti budeš
Nemusíte číst filozofické spisy ani náročné eseje o politické situaci na Dálném východě. Alespoň na kratičkou chvíli se totiž můžete zamyslet u všeho, včetně dětského leporela.
Zkuste tedy čas od času při čtení zaklapnout knihu, udělat si pauzu a zamyslet se nad tím, co to vlastně čtete. Pravý knihomil umí ocenit napínavé vyprávění, propracované charaktery postav či myšlenku, kterou autor do svého díla vložil. Možná si dohledává cizí termíny nebo se dovzdělává, když narazí na pasáž věnovanou něčemu, čemu nerozumí. Někdo zase věnuje větší pozornost ilustracím, jiný ocení typografii či grafickou úpravu knihy. A úplně jiný rozměr čtení dostává, když si knihomil přečte něco o životě autora a doplní si historický kontext.
Tak či tak, pokud knihomil nechce, aby se z knihy stal pouhý nosič, prostý předmět bez duše, měl by se zamýšet.
Navíc – buďme upřímní – některé knihy v nás zkrátka radost a příjemný pocit ze své podstaty nezanechávají. Vezměte si takové historické romány z prostředí druhé světové války. Přesto se těší veliké oblibě, a právě nad takovými knihami by se měl čtenář zamýšlet o to víc... - Doporučíš
Správný knihomil doporučuje kvalitní knihy. Šíří tak povědomí nejen o knize a samotném autorovi, ale také překladateli, ilustrátorovi nebo malém nakladatelství. Když vás nějaká kniha ovlivnila, nač si ji syslit jen pro sebe? Hlásejte o ní dál!
Nemusíte mít nutně profil na Databázi knih nebo pečlivě hodnotit každičkou přečtenou knihu na GoodReads. Knihomil by však měl mít nějaké své favority a umět oblíbené knížky, série či autory doporučit. Jmenovat jednu jedinou nejoblíbenější knížku je pro knihomila nemožné, ovšem poradit kamarádovi, který nemá co číst nebo pomoci s výběrem vhodného čtiva, to zvládáme. - Ze čtení radost míti budeš
Proto to ostatně děláme!
A protože jeden z bodů desatera hovoří o záložkách, rozhodla jsem se rovnou nějaké navrhnout. Řekněte sama, jak lépe si Desatero zapamatovat a mít jej neustále na očích?
