Zadání domácího úkolu

Během celého školního roku jsme prošli Ministerstvo kouzel pěkně odbor po odboru, patro po patře.
A já bych teď chtěla, abyste vyžili jak nově nabyté znalosti, tak svoji fantazii, a abyste vytvořili příběh.

Hlavním hrdinou onoho příběhu budete vy. Představte si sami sebe za několik let. Úspěšně jste složili zkoušky OVCE a jste dospělým kouzelníkem, který už má svou kariéru. Pracujete na Ministerstvu kouzel. Kde?

Jako bystrozor? Recepční? Pracovník odboru záhad? Samotný ministr kouzel? To už nechávám na vás. Také je na vás, zda místo na Ministerstvu získali i nějací vaši spolužáci a kamarádi z Hogwarts, jestli jste úspěšní nebo naopak packalové… do těchto kulis prostě zasaďte nějaký příběh, jehož minimální délka bude deset palců, maximum záleží na vás.

Kdo by měl s dodržením minimální délky problém nebo komu by se prostě „chtělo“ (Ach, jak jsem naivní), může připojit i ilustraci.

Vypracování

Dobrý den, madam,

 

děkuji za příjemné strávený školní rok a doufám, že se ještě někde uvidíme!

A protože si nejsem jistá, zda to z povídky bude zcela zřejmé, po složení zkoušek OVCE a absolvování několika stáží jsem se na Ministerstvo kouzel upíchla jako koordinátorka sběru a uchování důkazních materiálů na Ústředí bystrozorů, Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů.

Bohužel mi to nakonec trochu nevyšlo a nejsem tak úplně hlavní hrdinkou příběhu, ale snad mi to uznáte. Je to vlastně takový popis toho, jak můj pracovní den může vypadat.

 

Mise č. 5972, IIBA, kód 22062029

S bystrozory je někdy potíž.

Na jednu stranu jsme my všichni moc rádi, když žije kouzelnický svět v míru a pokoji. Kouzelníci a mudlové se tolerují, skřeti nebouří, vlkodlaci nesrocují, kytičky kvetou a ceny máslového ležáku zůstávají lidové.

Na stranu druhou ale bystrozorové v něčem připomínají mudlovské policejní psy – když nemohou dobře plnit svou práci, začínají být nevrlí. V případě psů se to stává, nemohou-li například dlouho najít v kufru žádného mudly nebezpečnou či zakázanou substanci, pro jejíž vyhledávání byli vycvičeni. V případě bystrozorů se to děje tehdy, když je dlouhou dobu klid.

Tento klid trval už skoro tři měsíce, když tu jednoho čtvrtka přišel ministerský oběžník s velkými novinkami. Čekali jsme na něj jako na smilování.

Víte, Ministerstvu se stabilně daří kriminalitu kouzelníků potlačovat. Od pádu jistého mocného černokněžníka jsme nemuseli řešit mnoho větších potížistů. Ano, stále tu máme zločiny z vášně, potyčky mezi jednotlivci a sem tam dokonce nějakého šíleného kouzelníka, který se nadýchal výparů z kotlíků a rozhodl se experimentovat na mudlech, proklínat každého na potkání nebo založit ve vesnici Beddgelert čistokrevnou sektu...

A jindy je to prostě nuda. Časy se změnily. Bystrozorové jsou sice stále elitně vycvičení čarodějové, kteří musí splňovat přísná kritéria...  ale aby se udrželi v pozoru, musí sem tam vzít i něco pod svou úroveň. Doprovod ministerského synka do kroužku tchoříčků. Čtrnáctidenní šmírování podezřelého pašeráka auguroních vajec, na kterém jsme spolupracovali s Odborem pro dohled nad kouzelnými tvory. Prověření podezřele se chovajících košťat, na které naše ostřílené dámy a pány povolala Komise pro bezpečnost košťat, spadající pod Odbor kouzelnických her a sportů...

A do toho spousta papírování, únavného vyslýchání podezřelých, samozřejmě odezva na falešné poplachy a přesvědčování kouzelníků, že fakt, že můj soused pančuje Odgenskou starorežnou, opravdu nespadá pod kompetenci našeho oddělení, a není proto nutné vysílat fialové jiskry, určené pro případ ohrožení života.

Šéfka Ústředí Belatris Nithelas Malrinová, která nedávno oslavila pátý rok ve funkci, tedy ve čtvrtek okamžitě svolala schůzi. Na ministerstvu se vmžiku shromáždil celý náš tým. Sešli jsme se u hranatého stolu a Belatris oběžník s trojitou pečetí a nápisem přísně tajné slavnostně otevřela.

 

„Konečně pořádná akce,“ zaradovala se mladá bystrozorka Billie Harvey, když si o chvíli později v přípravně šněrovala boty do terénu. Vypadalo to na pořádnou prácičku.

Zvedla jsem hlavu od pergamenu a zaujatě sledovala šestici elitních bystrozorů, která se právě chystala do akce. Pohledná rusovlasá čarodějka Annie Davidson si vzrušeně pohrávala s hůlkou za opaskem, zasmušile vyhlížející Logan Shaw s jizvou přes půlku obličeje si kontroloval koště.

Nejstarší bystrozorové na odboru, veteráni Glenn Webb a Tobias Butler, si bezstarostně povídali o výsledcích včerejšího famfrpálového zápasu.  Maddox Bailey, zvěromágyně a bylinkářka v jedné osobě, tiše upíjela kávu.

Usmála jsem se a pustila se do vyplňování protokolů. Někdo Ministerstvu nahlásil dům ve smíšené mudlovsko-kouzelnické vesnici, z něj vychází podivné skřeky a kvílivé zvuky. Dva očití svědci přísahali, že tam žil manželský pár, oba kouzelníci, ale v poslední době už ženu není vidět. Zbyl pouze její manžel, někdejší odrážeč Pýchy Portree, který nedávno spálil všechen nábytek a zablokoval svůj letaxový krb. Pořídil si plašičku sov. Z domu se šíří podivný, hnilobný zápach. Všímají si toho už i mudlové.

Zpacifikovat nebezpečnou osobu, zajistit bezpečný průchod domem, bránit celé skupině záda, zamezit dalším ztrátám a životech, zneškodnit potenciální kletby a pasti a postarat se o případné mudlovské svědky, to bývala práce pravých bystrozorů. Já jakožto koordinátorka důkazních materiálů jsem se měla postarat o to, abychom zajistili všechny stopy a nezničili nic, co by mohlo být pro vyřešení případu klíčové. Zejména Annie se někdy nechala trochu unést a metala kouzla hlava nehlava, takže jsme málem nemohli zatknout čarodějku, která mudlům úmyslně podstrkávala prokleté podšálky. Annie je všechny roztřískala.

Na místo jsem přicházela jen o vteřinku později než samotní bystrozorové a ta pravá práce pro mě začínala po návratu na ústředí, kde jsem se pomocí odhalovacích kouzel a nejrůznějších lektvarů snažila zjistit, komu patří nalezená krev, kdy byl podezřelý artefakt očarován či jaké kouzlo mohlo způsobit to či ono.

Vyznala jsem se také v mudlovské technice, což u bystrozorů nebývalo vyžadováno. Logan mi tak jednou donesl takzvaný tablet nějakého mladého mudly a snažil se mě přesvědčit, že se jedná o zrcadlo propojené s Oddělením záhad. Tvrdošíjně tvrdil, že je to nebezpečné a musíme to zničit i za cenu nasazení vlastního života...

Dnes nás ale žádné tablety čekat neměly.

 

„Kotlík!“ dal Tobias Butler jakožto vedoucí zásahu předem smluvený signál.

Vyrazili jsme. S tichým pufnutím jsme se všichni přemístili do domu v bojové formaci a už už se chystali vyzvat všechny přítomné k tomu, aby zahodili své hůlky, když tu se ozval vzteklý mužský hlas.

„Sakrapráceklapkajásenatovykašlu! A dost, Marto, tohle fakt nejde.Tady se prostě nedá točit!“

Maddox na poslední chvíli stočila matoucí kletbu, která zasáhla starobylé kukačkové hodiny na zdi. Místo kukačky z nich vystřelil tlustočerv a začal zpívat serenádu v italštině. Původně mířila jinam, na mladou dvojici sedící na posteli. Oba na sobě měli podivné kostýmy, jako by šli na maškarní, a mířilo na ně hned několik kamer. 

„Pošuci, všichni jsou tu pošuci! Myslel jsem, že když tomu starému bláznovi se ženuškou zaplatíme luxusní dovolenou na Kanárech, nechají nás to dodělat, ale tohle se fakt nedá.“

Brunátný pán ryčel tak, až se mu třásly všechny tři brady. Vyměnila jsem si pohled s Annie a obě jsme nenápadně schovaly hůlky za záda, ale filmový štáb si nás nevšímal. Scénáristka s dramaturgem se režiséra snažili uchlácholit.

„To bude v pořádku, opravdu, sousedi jsou sice výstřední, krb nefunguje a pořád sem lítají nějací ptáci, ale ten dům za to stojí, rejžo, fakt, hezčí ukázku irského neoklacisismu v okolí neseženete!“

„A vy jste zase co zač?“ stočil vztekloun svou pozornost na nás „kompars tu má být až o půl čtvrté, vy tupci! A co jste nepochopili na tom, že se film odehrává v roce 1887? Tomuhle říkáte kostým?! Okamžitě převléct!“

Glenn Webb vztekle zařval a prohodil oknem své zlaté kapesní hodinky.