Zadání domácího úkolu

Vítejte u zadání ročníkové eseje, kterou je třeba odevzdat, pokud chcete zdárně ukončit první ročník Symboliky kolem nás. Ročníková esej se skládá ze tří částí, vypracovat musíte každou z nich.

1. Tajemné dveře do světa magických symbolů

Určitě jste si jich už všimli. V zadním koutě naší učebny byly po celou dobu, nenápadné, jen trochu pootevřené, tajemné… Vaším úkolem v této části je jedno z níže uvedeného:

a) Popište, zbásněte nebo nakreslete, jak dveře do říše magických symbolů vypadají. Prý jsou plné ornamentů a reliéfů, mají na sobě prazvláštní klepadlo a kliku, ale každý je vidí trochu jinak.
b) Napište, zbásněte nebo nakreslete, co jste spatřili a zažili, když jste těmi dveřmi prošli.

2. Vlastní Ex commentāriīs

Slyšeli jste už někdy o tzv. Ex libris? Jedná se o grafickou značku, symbol, který určitým způsobem charakterizuje majitele knihy, je jeho osobitým obrázkovým podpisem. Vaším úkolem je stvořit Ex commentāriīs, grafický podpis do vašeho zápisníku, při jehož tvorbě použijete rostlinnou a zvířecí symboliku (chcete-li, nemusíte se omezovat letos probranými symboly, můžete si nastudovat i jiné). Co přesně vás vystihuje, jaké zvíře, jaká rostlina? Vyberte si jedno z níže upřesněných zadání a to zpracujte:

a) Vlastní obrázek + krátký komentář ke zvoleným symbolům
b) Grafická koláž symbolů + krátký komentář ke zvoleným symbolům

3. Vlastní symbol

Všechny symboly nějak vznikly, někdo je vymyslel, nakreslil, přiřadil jim význam. Vy si právě to vyzkoušíte ve třetí části ročníkové eseje. Vymyslete, nakreslete a popište význam vámi stvořeného symbolu. Nemusíte se držet letos probíraných témat, fantazii se taktéž meze nekladou.

Vaše ročníková esej by neměla být kratší než 10 palců. Jeden poctivý obrázek vydá za 2,5 palce textu, věřím, že tři čáry či šmouhy na papíře mi nepošle nikdo z vás.

Přeji mnoho sil a tvořivé inspirace!

Vypracování

1. část, možnost a) Tajemné dveře do světa magických symbolů

 

Když se na dveře podívám, vždycky mě to donutí zamrkat, protože mám pocit, jako bych koutkem ještě zahlédla pohyb, který ustal právě, když jsem se na dveře podívala přímo. Jako kdyby nebyly tak docela ustálené a dám ruku do ohně za to, že když se na dveře nedívám, hýbou se. Tedy ne, že by se dveře otevíraly a zavíraly, to by mi až tak zvláštní nepřišlo, ale mění se a hýbou symboly, které na nich jsou. Připadá mi, že když se na podívám, symboly jsou tak čerstvě zformované, že ještě nejsou úplně pevné a uvnitř se chvějí, než se úplně zhmotní.

Dveře jsou ale nádherné, o tom nemůže být sporu. Jsou klenuté a klenbu tvoří velké kamenné kostky, jako kdyby sem ty dveře někdo přenesl z gotického hradu. Já vím, že jsme na hradě, je na nich něco, co dokonce i tady, na hradě plném čar a kouzel, působí podivně starobyle. V každé z těch kostek, kterých 12 a to včetně výrazného klenáku, je vytesaný jeden z astrologických symbolů. Jeden každý z nich má svou barvu, vypadá to, jako by někdo do vytasených symbolů vetřel barvu, která v šeru velmi mírně světélkuje. Okraje všech kostek zdobí drobné značky, které se vztahují k charakteristikám a významům jednotlivých astrologických znamení, takže třeba u znamení Ryb najdeme různé symboly pro vodu nebo symbol planety Neptun.

Dveře samotné jsou tvořené dvěma křídly, která nejsou oddělená rovnou svislou linií, ale jakousi vlnovkou, díky které dveře evokují symbol jin a jang, i když tomu nemálo pomáhá fakt, že levé křídlo je ze světlého, skoro bělostného dřeva a křídlo pravé je z dřeva velmi tmavého. Kvalita dřeva je nicméně na obou křídlech shodná, tak si troufám odhadovat, že jde o dřevo dubu, kdy dřevo pro tmavé křídlo bylo na několik let pod vodou, tak totiž dubové dřevo velmi ztmavne.

Dveře samotné jsou bohatě zdobené, ale nevypadají jako žádné dveře dveře, které jsem kdy viděla. Žádná geometrie a vyřezávání, jaké vídáme na zdobených dveřích ve světě mudlů nebo kouzelníků. Tyto dveře působí, jako kdyby byly vytvořené ze spleti rostlin, která jen na moment ztuhla během nekonečného tance ve vánku a proměnila se ve dřevo. Můžeme sledovat jemně zvlněné linie podobné stéblům trávy nebo proutí, vidíme jemné tvary stromků a keřů a i náznaky velkých listů a tím vším se elegantně proplétají šlahouny lián a větvičky břečťanů, tu a tam pak ze dřeva jako by přímo vystupují listy, pupeny a několik květů. Kdybychom na ně sáhli, zjistili bychom, že je to jen řezba, ale tak umně provedená, že ji vnímáme jako vystupující do prostoru. Při soustředěnějším pohledu si pak všimneme, že velmi často tyto řezby a linky dávají jakoby čistě náhodou tvary různých symbolů. Najdeme zde runy, důmyslné keltské symboly, hieroglyfy, řecká písmena i četná značky a symboly alchymistů.

Klepadlo najdeme na levé straně dveří a asi nepřekvapí, že je z černého kovu. Se světlým dřevem ale splývá dokonale, jako by se vynořovalo ze spleti lístků a větviček. Má tvar Fleur de lys, francouzské lilie, kterou dobře známe z heraldiky. Klika, která je z leštěného, stříbrolesklého kovu, se nachází na pravé straně dveří a vypadá opravdu netradičně. Je to velký, kovový lotosový květ, jehož jeden plátek slouží právě jako klika. Na první pohled ale není jasné, který přesně z plátků to je, lotosový květ jich má mnoho.

2. část, možnost a) Můj Ex commentāriīs

 

Kombinace symbolu rostliny a zvířete je pro mou maličkost jednoduše dokonalá. Mám moc ráda přírodu, a i když umí být kameny a krystaly úchvatné, živá příroda je mi bližší. Jsem ráda, že si nemusí vybírat mezi rostlinou a zvířetem, zvířata jako taková mi jsou mnohem blíže než rostliny, ale když přijde na symboly a kreslení, rostliny mají své kouzlo. Symboly a jejich ztvárnění jsou neodmyslitelné, lektvary taky není možné studovat bez toho, aby je člověk připravoval. Rostliny jako symboly, květomluva atd., to je jedna velká nádhera.

K vytvoření mého vlastního Ex commentāriīs jsem se rozhodla vybrat jednu rostlinu a jedno zvíře. Výběr byl náročný, jistě mi dáte za pravdu, že z toho moře možnosti si zvolit jen jednu, to je jako výběr jednoho zvířátka v plném útulku. Tak jsem se podívala na významy těch rostlin a zvířat, které mám obzvlášť ráda či mi jsou nějak blízká a doufala jsem, že mě symbolický význam nějak extra osloví. U rostlin se tak stalo okamžitě, když jsem se podívala na magnolii, tenhle strom prostě obdivuji už od dětství. Magnolie symbolizuje lásku k přírodě a to je pro mě jasná volba. U zvířat jsem váhala mnohem déle a byla jsem už napůl rozhodnutá pro štíra, když mi pohled padl na vlaštovku a té jsem neodolala. Vlaštovka je symbolem štěstí, naděje, odvahy, věrnosti, předzvěsti úspěchu, příznivých okolností a mateřské péče. To jsou tak krásné a potřebné věci, kterých prostě nikdy není dost. Zde je výsledek mé kreslícího snažení:

 

Zvlášť blízké mi jsou kruhové symboly. Nevím jistě, proč přesně, ale tyhle cyklické symboly mě nepřestávají fascinovat. Jsem moc hrdá na to, že se mi kdysi dávno podařilo natrefit na prsten hada požírajícího svůj ocas. Je to jen levný pouťový prstýnek, ale beru jako svůj největší poklad, uroboros je prostě můj nejoblíbenější symbol (raději to na mě nepráskněte panu Andymu, nechci ho uvádět do rozpaků). Právě proto jsem volila kruh z magnoliových větviček, který letící vlaštovku obklopuje. Původně jsem chtěla kreslit vlaštovku, která sedí na větvičce magnolie, ale žádný náčrtek mi nepřišel dost zajímavý či výstižný. Ale jak jsem zkusila urovnat větvičky do kruhu, věděla jsem, že to je to pravé. Letící vlaštovka se roztaženými křídly mi pak přijde mnohem radostnější než vlaštovka, která sedí. Původně jsem také chtěla obrázek udělat barevně, ale pak jsem si řekla, že po tom vybarvování v osmém úkolu bude zajímavější nabídnout jiný druh obrázku a místo pastelek jsem sáhla po centropenu.

3. část – Vlastní symbol

 

Myslím, že pro symbol jako takový je důležitá jednoduchost. Pokud si tedy představím to ono, co má symbol představovat, měl by to symbol zjednodušeně představovat, abych v něm jeho význam viděla, ale aby se dal co nejsnáze replikovat. Složitější symboly mě fascinují, ale taky mi běhá mráz po zádech, když si představím, že bych ho musela častěji vytvářet. Pokud je symbol zjednodušený, dá se docela snadno kreslit, tesat do kamenů, vyřezávat do dřeva, rýt do kovu… a není tak nijak náročné jím opatřovat talismany, zvěčnit ho třeba na dům, nebo ho někam nakreslit, aby působil, jak má. Čím je symbol složitější, tím snáz se vytvoří nepřesně a myslím, že čím víc nepřesností, tím slabší je jeho účinek.

Je mi jasné, že to, co jsem teď popsala, není jediná možnost a symboly mohou vznikat i jinak. Takhle je to ale nejbližší mně a proto jsem vytvořila tento symbol:

 

Je to symbol vytrvalosti, píle, trpělivosti a silné vůle. Představila jsem si, jak voda působí na kámen, jak na něm pomalu, usilovně a neúnavně pracuje, až si nakonec najde cestu i přes tu největší a nejpevnější skálu. Tahle schopnost vody mi přijde jako něco skutečně hodného obdivu. Není to řešení jakéhokoliv problému, ale každý si dokáže představit mnoho situací, kdy vytrvalost a trpělivost přinesou své ovoce a symbol by se tak hodil. Výsledkem takové práce vody jsou kaňony a obrázkem, který by to měl jasně vyjádřit, je řeka tekoucí korytem kaňonu.

Teď už bylo jen třeba si tento obrázek zjednodušit natolik, aby z něj vznikl symbol, který se bude snadno a dobře pamatovat i kreslit. Ono V tak představuje kaňon a vlnovka, která se z něj vine jako myší ocásek, je řeka, která jím protéká. Tady jsem to nakreslila:

 

Na prvním obrázku je docela dobře vidět řeka, jak protéká kaňonem, který sama vyhloubila. Vedle je zjednodušená verze a nakonec symbol, který další zjednodušením vznikl.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár