Zadání semináře
Den svatého Patrika byl zmíněn jen na okraj.
Vaším úkolem je napsat o svatém Patrikovi a zároveň o způsobu oslav tohoto svátku, obojí z kouzelnického hlediska.
Úkol musí být delší jak tři palce, avšak upřednostňuji kvalitní zaplnění tří palců, za které s radostí udělím V, než palců šest, z nichž se moc věcí nedozvím.
Vypracování
Moje oči už značnou chvíli přejížděli po názvech knih v polici. Ale pak se konečně zastavily nad knihou s rudou vazbou. Opatrně jsem ji vytáhla z police a pořádně si ji prohlédla. Na titulu bylo napsáno pouze : Naomh Pádraig. Nic víc. Držela jsem ji opatrně, jako by se měla za pár minut v mých rukou rozpadnout. Pomalu jsem knihu otevřela a začala jsem zjišťovat obsah. Byl to příběh. Příběh muže jménem Maewyn Succat, Svatý Patrik. Aniž by jsem nad tím jakkoliv přemýšlela, začala jsem číst stranu po straně. Až teprve pak jsem si začala uvědomovat, že kniha mě ovládla na tolik, že jsem už nebyla v knihovně, nýbrž společně se Svatým Patrikem a přede mnou se začal zjevovat jeho příběh.
Loď se kývala ze strany na stranu a v kajutě šel vycítit strach a zoufalství. Nikdo nevěděl, co s ním bude. Jeho moc byla potlačena. Dožijí se dalšího dne. Od všech stran se ozývaly tiché modlitby a prosby. Avšak jen jeden chlapec věděl, že nebudou vyslyšeny. Že samotný mocný mág Merlin není už to, co býval. A tak se mladík se nemodlil, nemohl. Nebyl jsi totiž jist, jestli už není příliš pozdě. Dokonce mu hlavou proběhla myšlenka, že se k němu Merlin obrátil zády. Vše tomu nasvědčovalo. Byl unesen na pirátskou loď. Bez přátel, bez rodiny... A jeho moc stále spala v ústraní jeho mysli.
Další strany byly zničené, a tak se příběh přesunul na další část jeho života.
Patrik už nebyl takový, jako na lodi. Měl kruhy pod očima, vystouplé lícní kosti a byl vyhladovělý. Ten den, kdy ho prodali do otroctví, se změnil. Stále nechápal, kam jeho moc zmizela. Potřeboval ji. Potřeboval jí jako vodu, kterou mu přidělovali stále v menších a menších dávkách. Najednou začal věřit, že se k němu Merlin neobrátil zády, nýbrž jen testuje jeho vůli. Začal se modlit. Každý den se modlil za lepší osud po každé, když vyšel s ovcemi, aby se napásly. Modlil se za to, aby konečně magie opět našla v jeho těle místo, aby mu opět kolovala každou žílou v těle. A za ten dlouhý čas v Irsku se mnohému přiučil. Poznal irské obyčeje a způsob života. A po šesti dlouhých letech Merlin jeho prosby opravdu vyslyšel. Jeho moc se začala vracet…
Utíkal přes zelené pohoří a jeho dech a tep srdce se zrychlovaly. Zakopával o vysoké kameny, ale vždy se zvedl a pokračoval ve své cestě. V cestě za svobodou. I když měl hlad a byl unavený, něco mu dodávalo sílu běžet dál. Běžel dlouhou dobu, až k okraji útesů, kde se měla nacházet loď, na kterou směřoval. Když se loď odlepila od přístavu, a on na ní, díval se na útesy a na zemi, která ho tolik změnila. Díval se na zemi, ve které našel opět sám sebe. Vytáhl z kapsy malý okvětní lístek. Zavřel oči. Po chvíli je opět otevřel a sledoval květinu, jež mu na ruce vyrostla.
I když se pak usilovně snažil ve své vlasti zapomenout, ve snech ho hlasy volaly zpět do Irska. Byly to hlasy Irů prosících ho, ať se vrátí jako misionář. A jako Bůh vyslyšel jeho prosby, on vyslyšel prosby Irů.
Pozorovala jsem, jeho další kroky. Lérinské ostrovy, Galie, pouť do Říma a nakonec jeho cíl cesty samotné Irsko.
Procházel Irsko křížem krážem a všude s horlivostí hlásal slovo Boží a Merlinovo. Irové ho milovali jako otce a bohatí mu nosili dary, které Patrik ale odmítal se slovy, že chudoba je nejjistější cesta do nebe. Vykonal mnoho zázraků, poručil například zmijím, aby opustily Irsko, a skutečně dodnes zde žádné zmije nežijí. Nebyla v tom žádná nadpřirozená síla v očích civilistů. Jediné, co měl, byla víra a odhodlání pomoct ostatním lidem. Avšak lidé, neobyčejní lidé, kteří žili v ústraní, věděli něco, co lidé bez magie netušili. Svatý Patrik svou moc měl, ale potlačoval ji. Nechtěl nikoho vylekat. Ale kdykoliv byl mezi kouzelníky, pomáhal magii, kde se dalo. Kouzelníci Patrika velice uctívali. Byl pro ně velkým vzorem přátelskosti. Nechtěli, aby jejich zemi opustil jen tak. Pár moudrých hlav se dalo dohromady a v okamžiku, kdy jeho loď zavítala na území Irska, vypukla sláva. Kouzelníci z celé země se sešli, aby vzdali hold mágu, který jim pomáhal.
Každá oslava, jednou za rok, byla velkolepá. Z hůlek vystřelovaly barevné jiskry. Malé čtyřlístky ožívaly a hrdě ukazovaly znak země. Kouzelníci i samotný Patrik měli možnost odhodit roušky nevědomosti a ukázat svou moc…
Všichni byli na ten jeden den volní, svobodní, bez zábran…
Dál, už stránky knihy zely prázdnotou. Byl tam pouze přiložen malý pergamen, na kterém stálo:
Magické nemyslíte?
