Zadání domácího úkolu

Vaším úkolem bude:

Napsat, jak si představujete základní složkylesa a života v něm.. Skuste se třeba trochu se rozepsat.. rád si přečtu vaše názory..

A k tomu přidejte několik (aspoň tři) základní pravidla jak se chovat k lesu, v lese a především jak bychom ho mohli chránit.

Toť vše..

Vypracování

Dívka seděla na pařezu, konkrétně na dubovém. Strom ležel na zemi vedle ní a ona se jen smutně dívala na dřevorubce, kteří jí její oblíbené místno ničili. Křičela ze všech sil, odpovědí se ji však dostalo, že nikdo ty stromy nepotřebuje. Dívka se zamračila a se zarputilým výrazem vstala z pařezu a hledala něco v kapsách. Našla kousek zažloutlého pergamenu, na který mohla napsat pár vět o lese.

"Základní složky tohoto lesa jsou.." dívka si pro sebe šeptala a ve snaze přijít na něco kloudného, ťukala brkem o dubový pařez. Chvíli usilovně přemýšlela a hleděla k lesu, jenž se pomalu měnil na třísky z dřeva.

"...jsou jehličnaté stromy." dívka udělala tečku za větou tak silně, že se pergamen protrhl. Vytáhla z kapsy džín hůlku a pronesla: "Reparo".
Namočila brk do inkoustu a opět začala psát.

"Další složkou lesa jsou i listnaté stromy, jehličnaté jsou však v lese vídané častěji. Mechy jsou usazené často u kořenů stromů nebo na začátcích cest do lesů. Mechy brání půdní erozi. Nezbytnou složkou lesa jsou rostliny, často i s chutnými barevnými plody, jako například jahodník nebo maliník. Lesní jahody jsou oproti normálním malé asi jako nehet malíčku. Cesty jsou však často zarostlé křovím, takže je těžké se k plodům chutného jahodníku dostat bez poškrábání."

Dívka si hluboce povzdechla a pozorovala letícího vrabce. Usadil se na větvičku a tiše zpíval líbeznou píseň.

"Kromě kopřiv, jahodníků a vůbec všech bylin jsou v lese přítomna i zvířata, která jsou často divoká a velmi plachá. Takový lesní zajíc se objeví a zase zmizí jako pára nad hrncem. Srnky jsou krásné, ale plaché a proto je skoro nemožné pořádně si ji prohlédnout. Ptáčci se sice dají lehce vyfotit, ale blíž než na metr k nim nemůžeme, vylekali by se nás."

Dívka odložila brk a protáhla se. Podívala se na svůj kousek domácího úkolu a pokračovala v psaní.

"Lišky jsou vychytralé, ty už vůbec nevidíme, jelikož se kolem nás protáhnou a my o tom ani nevíme. Možná něco ucítíme, ale když se otočíme, nikde není nic, protože liška uteče. Prase divoké je celkem i nebezpečné, dokáže roztrhat i zajíce."

"Už to máš hotové?! Ten strom musí dolů!" řval jeden dřevorubec na druhého. Dívka se na něho zamračila, dřevorubec však právě popravoval strom a nic kolem ho nezajímalo. Nadechla se a začala psát novou větu.

"V lese se nesmí křičet. Všude musí být klid a ticho, hluku si můžeme užívat jinde, proto by měl les zůstat čistý a klidný, aby si člověk procházející lesem pročistil hlavu. Čisté ovzduší je téměř nezbytné, o něm se snad nemusím zmiňovat. Další zásadou v lese je netrhat chráněné květiny a byliny, pokud tam není upozornění, sami bychom si měli občas prohlédnout nějaké obrázky rostlin, abychom věděli, že je nemáme trhat.
Nejdůležitější zásadou lesa je neporušovat jeho prostředí, tím myslím nekácet stromy (tohle se ale vůbec nedodržuje!) a nerozšlapávání jedovatých hřibů. Taková muchomůrka červená je sice pro člověka jedovatá, ale je okrasou lesa a také potravou pro lesní zvířátka."

Dívka se potutelně usmála a otočila pergamen na druhou stranu.

"Les můžeme chránit tím, že aspoň my nebudeme kácet stromy, trhat chráněné rostlinky a bylinky, neřvat po okolí a lekat lesní zvířátka. Nemusíme také šlapat na hříbky, slouží přece jako potrava pro zvířátka. V lese by se také neměl znečišťovat vzduch, tím pádem by nikdo neměl v lese kouřit nebo dělat oheň. "

Dívka dopsala a schovala si pergamen do kapsy modré bundy.
Vzala s sebou brk a inkoust a vydala se na cestu zpátky.