Zadání domácího úkolu
Alou na stáž! Úkoly posílejte formou — printscreen / překopírované zadání vašeho úkolu a vypracovaný úkol.
Vypracování
Dobrý den paní profesorko....
Zde zadání:
Tu vylosované suroviny:
Položí se na pohovku, zle se zadívá na paní profesorku a spustí:
"Říkala jste, že je to jako u terapeuta, tak jsem si udělal pohodlí."
Pořádně se rozvalí na gauči.
"No týýý jo, to bylo strašně traumatizující, jako krouhat kůži z nohou dejme tomu, ale kolíček na nos by se jako vážně hodil, nikdo mi neřekl, že musím na praxi s plně vybavenou KáPéZetkou. Vážně nechápu, proč Giddelie trvala na tom, že se prostě nebude sprchovat... A to jsem na tom vyloženě trval... "
Zadívá se do stropu a pořádně si oddechne. Hodí zlý pohled na slečnu Veronicu.
"Ale to, že jsem musel lovit šušeň z nosu jsem vážně nečekal. Naštěstí jsem našel uchošťour a na to jsem tu nudli namotal. Musím přiznat, že to se nelíbilo ani Giddélii, ale komu by se líbilo, když mu někdo rve do nosu špachtli."
Z ničeho nic se zvedne a začne chodit po místnosti. Tam a zpátky, tam a zpátky...
"Ale to jsem netušil, že mě čeká pot z podpaží? Který sociopat chce něco takového mít v hůlce? Jako dobře, suchou kůži ještě pochopím, nad soplem z nosu přivřu obě oči, ale pot z podpaždí?
Kupodivu Giddélie spolupracovala, sundala hábit a zvedla ruku. To co jsem viděl, ani popisovat nebudu. Naštěstí mi rychle vrazila do ruky baňku a po velkém sebezapření bylo pár kapek potu, přesně tam, kde mělo být..."
Rychle se posadí zpět na sedačku a velice zlomeně se zadívá na slečnu profesorku.
"Ale to nejhorší, ještě přijde," tiše špitne, zlomeným hlasem. "Musel jsem lovit její prdy, jako chápete to? Prd? A ještě prý pod správným úhlem 45 stupňů? Nejen že jsem si přál mít kolíček na nos, ale i sterilní rukavice. Žádná koupel mi nepomohla, nesmyl jsem to ze sebe, to nejde... Tohle budu mít v mozku vtištěné navždy... Víte, jak jsem přísahal, že nebudu pít, tak po tomhle bych se nejraději znovu opil a to pořádně a v klidu bych skončil i na zahrádce v GD u některých z profesorů a s velkou láskou Vám i své Kolejní vysvětloval, proč jsem pil, přijal jakýkoliv trest a v rád se i vykoupal v jezeře, ale tohle už nikdy, prosím, nikdy! Budu hodný a vzorný."
Zhluboka se nadechne a s vytřeštěnýma očičkama začne vyprávět.
"Když jsem Giddelii vysvětlil, co tedy ještě potřebujeme, naklonila hlavu a dlouze se na mě zadívala. Prohodila něco ve stylu, myslíš, že to zvládneš mladej? Netušil jsem, co tím myslí, než mi vrazila sklenici, víčko, a začala si stahovat kalhoty. Jako vážně, stáhla si kalhoty, vystrčila na mě ehm... však vy víte co, a řekla: Drž pevně, bude to stát za to.
Nevěděl jsem co dělat, jen jsem čuměl. Pak se znovu na mě obořila: To si jako myslíš, že to vydržím věčně, mladej, no tak šup.
Rychle jsem přiskočil, držel a to co následovalo... To Vám nebudu vyprávět, ale netušil jsem, že to někdo umí...
Pak zahuhlala něco ve stylu, rychle to zavíčkuj, ať nic neunikne...
No nevím, co tím myslela, protože dle mého názoru toho uniklo spousta, jako velká i Houser se někam zdekoval a já se mu nedivím.
A se slovy, už můžeš jít, na tohle tě tady nepotřebuji, jsem rychle sbalil svých pět švestek a zmizel.
Na tohle nikdy nezapomenu a nechci to zažít, jako vážně..."
Na gauči se otočí zády ke slečně profesorce...
"Tohle už nikdy, prosím..."
Špitne a utěšuje se alespoň tím, že následující týden ho žádná praxe nečeká...
S přáním krásného dne
Zyair Jamie Sagrada
