Zadání domácího úkolu
Každý člověk vidí různé věci jinak. Napište tedy povídku o třech postavách. Vymyslete si děj. Radím vám něco, co vás bude bavit, protože to samé budete psát třikrát - ale pokaždé z jiného pohledu.Tj například: <i>1) Vanessa už po mě zase něco chce. Copak nevidí, kolik mám práce? A do toho venku prší. Ach jo.
2) Mohl by si už konečně uvědomit, že se tu nemůže jen tak válet a vymlouvat se na práci. Já do ní také chodím! A nestěžuji si! Jestli to takhle půjde dál, nevím, co budu dělat.
3) Ti dva už se zase hádají. Jakoby nestačilo, že venku prší a já prý nesmím jít ven. Byl bych celý zablácený a ona by po mě musela uklízet. Ne, že by mi to vadilo ... </i>
A minimální délku si dáme na sedm palců. Vy stejně máte průměr kolem jedenácti.
Vypracování
Vážená paní učitelko Rawenclav,
zasílám svou povídku.
Sofia
„Tak a už buď hodnej, stejně zase kvůli tobě přijdu pozdě do školy,“ usmála se dívka na svého pejska a opatrně zavřela dveře, aby ho do nich nepřivřela. Hlasitě si oddechla a rozběhla se na autobus.
Úkol mám, učebnice všechny snad taky, venčení jsem stihla, sakra, autobus! pomyslela si a na poslední chvíli stihla poslední autobus, kterým si odvážila jet do školy. Cestou rychle zkontrolovala, že se s úkoly opravdu nemýlila a...
Začala zase smrkat. Zkontrolovala dnešní datum a v duchu začala odpočítávat oněch posledních pár týdnů, než se konečně bude moci dostavit na alergologii, která by tento problém měla vyřešit. Povzdechla si a podívala se na dnešní rozvrh. Vyjma první hodiny by to šlo. Jenom při ní bude muset vymyslet jak to udělat, aby nesmrkala každých několik minut. Stačilo, že už teď v autobuse se na ni koukali jako by snad byla korona pozitivní. Vždyť jen smrká!
Řidič
Zase na tu holku musel čekat, než se uráčí doběhnout jeho autobus. Proč nevychází dřív, když ví, že to nestíhá? pomyslel si, zavřel za ní dveře, rozjel se s autobusem a cosi si mrzutě mumlal pod vousy. Ta dnešní mládež je prostě příšerná, vůbec neumí chodit včas. Aspoň, že jeho syn to ještě nějak zvládá.
Zkontroloval vnitřní zrcátka a byl v pokušení tu holku prostě vyhodit. Vždyť má na dveřích a několikrát v celém autobusu nápisy o tom, že nemocní nemají jezdit autobusem! A ona si tu smrká jako by se nechumelilo. A k tomu začala i kašlat. Jestli od ní něco chytí, tak si ji najde. Nikdo mu nebude kazit dovolenou, kterou si s manželkou naplánovali už na příští týden. Ale to už si všiml, že na další zastávce na něj čeká kočárek.
Žena s kočárkem
Už si myslela, že ten autobus snad nepřijede, nebo dokonce hůř, že jí nezastaví. Její obavy se naštěstí nenaplnily, autobus zastavil a ona mohla v klidu nastoupit. Místa v něm bylo pomálu, naštěstí však byla volná sedačka u místa pro kočárky vedle nějaké mile vypadající dívky. Žena se vedle ní posadila a všimla si, že dívka vypadá snad stejně unaveně jako ona, když její malá dcerka celou noc propláče. Teď naštěstí však klidně podřimovala.
Dívka vedle ní si vytáhla kapesník a začala do něj kašlat. Žena se na ni vyděšeně podívala.
„Vy jste nemocná?“
„Ne, to je jen alergie, omlouvám se,“ vykuňkla dívka a ženě jí bylo líto. Sama si něčím podobným v pubertě prošla. Do té doby byla zdravá jako řípa, když tu náhle se u ní objevila alergie snad na všechny pyly. Naštěstí to však nebylo nic vážného a během několika let to úplně zmizelo.
Sofia
Viděla, jak se na ni řidič dívá a chtěla se ho zeptat, s čím má problém. Ona za to nemůže. A jestli to jemu vadí, tak ať jí najde alergologii, kde by ji přijali hned a ne "až začne sezona". Ale už jí zbývaly jen poslední dva týdny tohohle pekla. Pak už se to snad zlepší.
A pak si vedle ní sedla ta paní. Jako by snad nestačilo, že se na ni všichni kolem koukají jako na vraha i bez toho, aby smrkala kousek od miminka. Teď už do ní všichni ten pohled zabodli ještě víc. Ale paní samotná se na ní poté, co jí řekla, že je prostě jenom alergická, jen usmála. Na někoho s malým dítětem působila docela mile. Ne, že by malé dítě bylo nemoc nebo tak něco, ale... No, některé ženy to pojaly skoro jako diagnózu.
Byla ráda, že tahle je výjimka a její smrkání, kašlání a pčíkání jí nevadí. Stejně se teda snažila neprskat přímo na miminko a ideálně do kapesníku. Zděšeně rychle zkontrolovala stanici a poprosila ženu vedle ní, jestli by se nezvedla. Ta se na ni usmála a nechala ji vystoupit. Milá.
Řidič
To se mu vážně snad už jenom zdá! Tak má ta ženská vůbec rozum? S děckem si jede autobusem a ještě si sedne k tý zatracený nemocný holce! On jí snad fakt vyhodí, když je tady zjevně jedinej, kdo má aspoň trochu rozumu. Vona si nechá i prskat na to děcko! Tomu se teda říká máma, to sme to dopracovali. Že jí ani nic neřekne... Prostě další vypatlaná, co si radší pořídila děcko, než aby náhodou musela pracovat. Však on už takových zná taky dost. Jen potkávat by je moh' míň.
Žena s kočárkem
Když dívka vystupovala, všimla si, jak se na ni dívá řidič. Chudák holka.. Alergická a ještě jí za to odsuzují... Ale kdo chce psa být... pomyslela si a zamávala na řidiče, aby jí na další zastávce zastavil. Vystoupila a i s malou dcerkou se vydala do práce. Už jen pár týdnů, uzavře případ a bude s ní moci trávit mateřskou doma.
Řidič
Tak paninka si vystoupí před soudem. Stejně tam de kvůli sociálce, kvůli čemu jinýmu. Podrážděně zastavil autobus (tuhle zastávku neměl rád, byla do kopce a "za prdel se mu vždycky lepil nějakej patolízal") a pomohl ženě vystoupit, aby se neřeklo. A pak se už spokojeně rozjel dál.
S pozdravem
Theresa Meyers
