Zadání domácího úkolu

Napište nejméně na pět palců pokračování nějakého slavného díla. Bude to Harry Potter? Nebo třeba Twilight? Nebo něco dospělejšího? No… je to jen na vás. Tak do toho!

Vypracování

Červená Karkulka II aneb Jak to bylo dál

 

Když myslivec rozpáral břicho vlka, osvobodil tak sežranou Červenou Karkulku i její babičku. To je jasná věc, stejně jako fakt, že do vlčího břicha bylo naskládáno kamení, aby vlk nepojal žádné podezření. Vlk měl v břiše najednou tak plno a těžko, že dostal žízeň a šel se napít ke studni. Potud je tato pohádka vyprávěna zcela správně naprosto všemi vypravěči. Ti krvelačnější (a zároveň ti, kdož příliš neholdují víře v gravitaci) pak pohádku obvykle zakončí prohlášením, že vlk měl takovou velkou žízeň, že se nahýbal do studny tak moc, až se převážil. Spadl do studny a tam se utopil. Zlo bylo potrestáno a šmitec - zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Jenže… dokážete si představit, že máte v břiše kamení, které vás celou dobu táhne k zemi a vy se škrábete na obrubeň studně, i když už jen pouhý pohyb se zátěží vám působí očividné potíže? Předpoklad, že by vlk proslulý svou lstivostí nepoužil vedle studně stojící džber a nebo dokonce pumpu, která nutně na dvorku musela stát, uvažujeme-li alespoň minimální technologický pokrok v oblasti zajišťování pitné vody pro domácnost babičky. Nene, s vlkem to bylo následovně:

„Hohohó, to se mi nějak přitížilo!“ zasténal vlk. „A to mám najednou takovou velkou žízeň, a v břiše mě tlačí! Ojojoj!“ Babička, Karkulka a myslivec už dávno slavili, jak vlka převezli, a tak o nebohého predátora nikdo nezajímal. To vlkovi dalo ideální příležitost se doplazit nepozorovaně do spíže, kde babička skladovala potraviny a nápoje. Vlk vypil bednu coca-coly, dobře poučen o její prospěšnosti na žaludek. Reklama nelhala, ale je fakt, že vlk měl štěstí. Převážně vápencové kameny ve vlčím břiše se víceméně rozpustily působením velkého množství coca-coly, která byla odjakživa tajnou vášní Karkulčiny babičky.

Když myslivec doprovodil Karkulku domů, protože vlk zmizel a nebylo jasné, jestli je les bezpečný, v lesní chaloupce osaměla její majitelka. Babička si chtěla k večerním zprávám otevřít lahvinku, ale když objevila svou prázdnou bednu coca-coly, pojala podezření, že to bude dílo vlka. A zdravě se na něj naštvala. Už se stmívalo, ale ona les dobře znala. Stavila se u myslivce a požádala ho, aby jí půjčil starou vlčí kožku, která mu visela nad krbem, že prý kuje pomstu proti vlkovi. Vlk je v každém lesním hospodářství škodná, takže myslivce nemusela dlouho přemlouvat. Vlčí kůži jí půjčil. Babička vystopovala vlčí stopy až k vlčímu doupěti, ze kterého se ozývalo hlasité chrápání. Kofein totiž na vlky nepůsobí tak silně jako na lidi – jen tak mimochodem. Babička se zamaskovala do vlčí kůže a předstírala, že je taky vlk. Zavyla na měsíc na obloze, jak nejlépe dovedla, aby vlka probudila. Ten rozespale vykoukl ze své nory. „Co chceš, cizí vlku?“

„Já?,“ babička umně předstírala překvapení, „ já jsem přece místní. To ty jsi cizí! Bydlíš až tamhle daleko za lesem i za řekou.“

„Ale kdepak! To je moje doupě!“ bránil se vlk. Bylo znát, že mu babička převlečená za vlka nasadila do hlasu stín nejistoty a pochybností.

„Ale prosím tě, co jsi teda dělal dneska odpoledne! Na výroční schůzi obyvatel tohohle lesa u medvěda jsi rozhodně nebyl!“

„Já jsem totiž sežral babičku a Karkulku a hrozně jsem se po tom vydatném jídle potřeboval prospat. K čertu se schůzemi!“

„ No vidíš, to je vidět, že nejsi místní zvíře, ale přespolní. Tady se lidi nežerou, je na to zvláštní vyhláška!“

„Jo?!“

„Jasně, už z předminulého roku. Ze schůze u medvěda.“

„K čertu s tím medvědem, on půl roku prospí a chce nám diktovat, co máme jíst k obědu. Já rozhodně lidi žeru. Jsem lidožravý vlk. Odjakživa.“

„Tak to ti povídám, že nemůžeš být místní! To je jasný důkaz!“ Babička skutečně přesvědčila vlka, no spíš mu úplně popletla hlavu nejrůznějšími smyšlenými vyhláškami, až vlk připustil, že o tolika nařízeních vážně nevěděl a že tedy asi vážně nebude tak místní, jak si myslel. Možná z lesa za řekou, jak tvrdila babička v rouše vlčím. I stalo se, že se vlk rozhodl tak byrokraticky sepjatý les opustit a hledat větší svobodu až daleko za řekou, kde žádná vyhláška určitě neplatí.

A tak byl od vlka nadobro klid.