Zadání domácího úkolu
Vyberte si (pouze) jedno ze zadání a to zpracujte.
Zadání č. 1 – pro znalce
Máte s některou z dnes zmíněných disciplín a odvětví kouzelnické činnosti nějaké zkušenosti? Povězte mi o tom na alespoň 3 palcích textu.
Zadání č. 2 – pro fantasty
Zkuste mi v nějaké textové formě (dvojdrabble, povídka, báseň, bajka…) sdělit váš názor na škatulkování podle elementů. (Příkladem pro inspiraci např. z pohledu hogwartského nováčka nebo jednoho ze znamení zvěrokruhu…)
Zadání č. 3 – pro tvořivé duše
Zkuste popustit uzdu fantazii a navrhněte kouzelnický „něčehokruh“ znamení horoskopu. Samozřejmě se zapojením elementů, čtyř nebo pěti, to nechám na vás. Vymyslete alespoň 5 znamení. Můžete „něčehokruh“ popsat na alespoň 3 palce, nebo jej zpracovat výtvarně.
Vypracování
Dobrý den paní profesorko...
Mimořádný úkol mi vnukl inspiraci a tak vznikla krátká povídka...
Dívat se, bez zásahu...
Promlouvat, ale nebýt vyslyšen...
Jsem jen tichý pozorovatel v průběhu plynoucího času....
Někdy mám chuť křičet, až by můj hlas ochraptěl, ale nikdo mě neslyší...
Nemohu rozdávat rady, ač je to mé největší přání... Vždyť jsem tu tisíc let, mám snad na to právo...
Mohu jen nahlédnout do vaší mysli, shrnout do důležité a pak jen smím vyřknout to jediné slovo...
To je můj úkol, můj úděl...
Jsem moudrý klobouk, co každý rok Vás básní okouzlí, co z ní si vezmete, je jen zrnkem písku ve Vašich životech...
Pak dívám se, naslouchám, někdy se i ptám, ale jen na tvém rozhodnutí záleží...
Vidím sílu a odhodlání Nebelvírského lva, co se v tom maličkém těle skrývá, ale ty máš rodinu ve Zmijozelu a tak jdeš tam, kde je tvé srdce. Třebas se jednou projevíš, tvou budoucnost neznám...
V dalších je moudrost a touha po znalostech, ale tví přátelé jsou z Nebelvíru.
Vždy dám na Tvé přání, protože je důležité a i tohle rozhodnutí Tě formuje na Tvé cestě životem.
Po tisíci letech, kdy každý rok Vás rozřadím, nahlédl jsem do tolika myslí, že na jejich spočítání by Vám došel dech, pamatuji si každého, koho jsem kdy rozřadil, nezapomenu co jsem v nich viděl a vím, co se z nich stalo...
Zdali bych měnil? Udělal něco jinak? Asi ne, ale kdybych mohl mluvit, měl tu moc, ten hlas k tomu něco říci...
Zrušil bych koleje, přál bych si, aby všichni studenti, nehledě na to, jak moc jsou přátelští, ambiciózní, moudří či stateční byli jedno... Jedna velká kolej, bez rozdílu....
Vždyť ti, co jsou stateční, by se mohli podělit o své způsoby, vzít si pod křídla, ti kteří mají strach a naučit je, jak se nebát...
Ti co jsou naplnění touhou po vědění, aby si mohli vzít pod svůj patronát ty, kteří mají problémy s učením...
A ambice, se hodí vždy, bez nich, není možné kráčet po cestě životem...
Přál bych, aby všichni k sobě byli přátelští, nedbali na to, kam je zařadím, protože ve výsledku na tom nezáleží. Vždyť celé Bradavice jsou jejich rodinou dlouhá léta.
A i když všichni jednou odejdou, mají místo kam se vracet, protože Bradavická brána, bude navždy otevřena všem, kdo hledají moudrost, pochopení, statečnost a jdou po cestě, která někam vede.... Stačí jen projít Naší bránou....
S přáním krásného dne
Zyair Jamie Sagrada
