Zadání domácího úkolu

Zadání závěrečné eseje zní „Knihomilské desatero“.

Zamyslete se a sepište deset pravidel, kterými by se měl každý správný knihomil řídit.

Doporučený rozsah je 9 palců, pokud se rozodnete esej vypracovat klasicky (deset pravidel a ke každému krátký slovní komentář), u kreativnějších vypracování může být samotný text trochu kratší - nejdůležitější je to, aby esej obsahovala 10 srozumitelných pravidel.

Vypracování

Dobrý den, madam Marylin,

 

chtěla bych Vám ještě jednou poděkovat za příjemný předmět o mé nejoblíbenější činnosti.

 

Knihomilské desatero

1. Čtení není povinná náplň volného času

Čtení není za trest ani za odměnu. Čtení zkrátka je. A lepšího čtenáře ze sebe neuděláte tím, že se budete nutit do čtení zaprášených klasik nebo jedničky v žebříčku bestsellerů. Tvorba populárních autorů se nemusí líbit všem. Nenuťte se tedy do četby knih, které vám nic neříkají, jen proto, že o nich všichni mluví.

A nenuťte se do čtení vůbec, pokud na něj nemáte chuť.

 

2. Opakované čtení není ztráta času

Máte na poličce nové knihy, které čekají na otevření, ale místo toho šáhnete po osvědčené klasice? Na tom není nic špatného. Obzvláště v období stresu a shonu je čteních známých oblíbenců formou komfortu. Zabalíte se do peřiny oblíbeného příběhu a znovu prožijete příběh, který máte rádi. Dovolte si komfort.

Také můžete otevřít knihy po letech. Přečtěte si své oblíbené dětské knihy. Otevřete znovu knihy, na které jste deset let nešáhli, ale zasáhly vás. Co v nich najdete nového? Možná je tentokrát budete vnímat úplně jinak.

Málokdo pojme všechno z knihy na první přečtení. Objevujte znovu a znovu!

 

3. Přecpaná knihovna z vás nedělá většího knihomila

Knihomilství není ani o počtu vlastněných knih. Nepotřebujete police nacpané knihami, abyste byli knihomilové. Nemusíte se neustále kupovat nové knihy, ani je vystavovat na stolečcích.

Množství vlastněných knih nedokazuje vůbec nic. Nenechte se tedy strhnout okolím i pavučinou. Opravdu stačí pár vašich oblíbenců k radosti. Knimomilství není o dokazování okolí, jaký jste čtenář. Nacpaná knihovna může být předmětem závisti na pavučině, ne všichni na ni mají doma prostor.

 

4. Nemusíte mít detailní obhajobu toho, proč se vám kniha ne/líbila

Dočetli jste knihu a máte pocit, že vám nesedla, ale nevíte přesně proč? Nebo naopak se vám moc líbila, ale máte pocit, že je to šťastná kombinace více věcí?

Své názory na knihy nemusíte obhajovat detailním rozborem podporovaným přímými citacemi. To přenechte studentům literatury a recenzentům. Když někdo nerespektuje váš názor, nedlužíte mu vysvětlení. Vkus je subjektivní.

 

5. Nejste veřejná knihovna

Znervózňuje vás představa vaší knihy v jiných rukou? Není vaší povinností půjčovat někomu knihy, když nemáte jistotu, že vám je vrátí v původním stavu.

To, že vlastníte větší množství knih neznamená, že je můžete lehce postrádat. Rozmyslete si tedy, ke kterým knihám máte silný vztah a jejich nedocenění by vás frustrovalo a ranilo. Nemusí se vám totiž vůbec vrátit.

Jestli ale existují knihy, které byste neváhali poslat dál, podělte se. Není to ale vaší povinností.

 

6. Knihy nemusíte kupovat a když, tak ne vždy nové

Nakupování knih není levná záležitost, zvlášť pokud jste náruživý čtenář. Jestli ale nechcete chodit do knihovny a potkávat knihy, u kterých nevíte, číma rukama prošly a jak s nimi bylo zacházeno, nemusíte do knihovny.

Buď můžete poprosit o spolupráci stejně postižené knihomily, nebo se mrkněte na tržiště na pavučině. Knihy z druhé ruky nejsou vždy podtrhané saláty. Některé jsou jako nové, protože nemusely být otevřeny. Můžou to být nevhodné dárky.

Neváhejte tedy hledat alternativy, ne všichni máme galeony na rozdávání.

 

7. S vašimi knihami si nakládejte podle vlastního uvážení

Unavují vás nekonečné diskuze o ohnutých rozích, poznámkách na krajích a podtrhávání textu? Někteří lidé dokážou knihu rozebrat na prvočinitele, ale neznamená to, že by k ní měli míň respektu. I nehody se stávají.

Nestyďte si tedy označit oblíbenou pasáž nebo citát, který vás zaujal. Ta kniha je vaše, ona to na vás neřekne. A třeba, až ji jednou zase otevřete, narazíte takto na něco, na co jste už zapomněli.

 

8. Neporovnávejte se bezmyšlenkovitě s lidmi na pavučině

Kde ti knižní influenceří berou čas na to čtení? Nu, pokud jsou úspěšní, tak je to jejich práce. Jejich dobře míněné rady o tom, jak s sebou nosit knihu vždy a všude, poslouchat audioknihy při vaření, vás pak mohou dostávat pod tlak ve chvíli, kdy po cestě z práce raději koukáte z okna.

Úspěšní influenceři často spolupracují v knihkupectvími či přímo nakladateli. Nečekejte tedy zdrcující recenze u aktuální knižní novinky, kterou dotyčný dostal darem.

I knižní pavučiny a knižní výzvy nejsou měřítkem knihomilství. Jsou to užiteční pomocníci, ale nenechte se čísly ovládnout.

 

9. Nemusíte přečíst knižní předlohu před zhlédnutím filmu

Filmy jsou adaptace a nikoli ilustrace. Může se stát, že knihu ve filmu nepoznáte. Jiné zvraty, méně postav, jiné zápletky.

Vaše znalosti knižní předlohy vám mohou pomoci film lépe pochopit, ale dobrá adaptace obstojí sama o sobě. Když máte potřebu všem ohlásit, že jste samozřejmě četli knihu, snažíte se něco dokázat jemu nebo sobě?

Není tedy nutné sedět v kině a durdit se nad tím, co všechno filmaři vynechali nebo přidali. Kniha je předloha a ve většině případů ji nemusíte znát. Inspiruje vás ale film, abyste si knihu přečetli? Tím lépe!

 

10. Kvantita není všechno

Jaký je rozdíl mezi knihomilem, který za rok přečte 10 knih a tím, který přečte knih 50? Žádný. I kdybyste nepřečetli za rok ani jednu, neznamená to, že knihy nemilujete. Občas není konstelace na čtení. Život hází do cesty různé překážky. Neexistuje minimální povinný počet knih, který musíte splnit za rok, abyste se mohli považovat za knihomila. Láska ke knihám nerezaví.