Zadání domácího úkolu

Znáte mudlovský večerníček? Pohádky pro děti na dobrou noc, většinou ve formě kreslených pohyblivých obrázků? A znáte večerníček Rákosníček? Pak si určitě vzpomínáte, že část Rákosníčkových dobrodružství se také odehrávala na nebi a byla do nich zapojena různá souhvězdí. Po Vás chci, abyste mi napsali krátkou pohádku nebo vyprávění, jaké dobrodružství by mohl Rákosníček zažít s čínským znamením Hada.

Vypracování

Rákosníček a Had

Jednou, když zase zapadlo slunce a na nebi se rozsvítily hvězdy, setkal se Rákosníček s hvězdným Hadem. Bylo to zvláštní souhvězdí, které ještě nikdy předtím neviděl. Nicméně Had mu velmi rychle vysvětlil, že za běžných okolností je vidět na úplně jiné části oblohy. Teda ne, že by had působil nějak hovorně, ale Rákosníček byl zvědavý a nenechal se odradit nepřístupným výrazem na Hadově tváři.

„Co tě sem k nám ale přivedlo?“ zajímal se pochopitelně Rákosníček.

Had se usmál a na okamžik se zatvářil trochu rozpačitě. „Možná se mi budeš smát,“ začal ze široka. „Ale hledám nějakou hodně dobrou hudbu, na kterou bych se mohl naučit tančit nějaký opravdu povedený tanec.“ Než na to Rákosníček stačil cokoliv říct, Had pokračoval: „Blíží se oslavy čínského nového roku a ty znamenají velkolepý ohňostroj a spoustu hudby a tance. Začne rok Hada a já chci letos všechny ohromit něčím výjimečným, vydal jsem se proto hledat inspiraci do dalekých krajů. Ne, že bych byl marnivý, ale vím, že se všichni na oslavu těší, tak jim chci udělat radost. “

To už Rákosníčkovi dávalo smysl. „A jak daleko jsi vlastně cestoval, než jsi se k nám dostal?“ zajímal se, zatím co už přemýšlel, jak by Hadovi pomohl.

„Uf,“ otřásl se hvězdný Had. „Mnohem dál, než by se mi líbilo! Každodenní putování po hvězdném nebi je jedna věc – to jeden prostě pořád má co dělat, ale takováhle výprava? Ještě štěstí, že rok Hada se opakuje jednou za dvanáct let.“

„Tak to si klidně na chvilku odpočiň u mého jezírka, pokud je libo,“ nabídl se Hadovi Rákosníček. „Já už totiž vím, kdo by ti tu mohl být nápomocen. Počkej tu, oddechni si a já jsem za chvíli zpátky,“ slíbil Rákosníček.

Než se Had nadál, Rákosníček přivedl víly, které tančily na nedalekém lesním paloučku. Víly byly velmi poctěné, že mohly Hadovi předvést své nejlepší taneční umění. Ještě větší radost měly, když se ukázalo, že Had je opravdový odborník, který tanci i hudbě rozumí, takže je dokáže ocenit i ze zcela profesionálního hlediska. Rákosníček se posadil opodál a okouzleně sledoval, jak víly tančí, učí Hada všemožné pro něj nové kreace i kroky a všemu tomu hrála ta nejvybranější vílí hudba.

Když se víly nakonec rozloučily a vrátily se na svůj palouček, bylo Rákosníčkovi až smutno, že už ta podívaná skončila. Ale chmury zahnal pohled na Hadovi spokojenou tvář.

„Děkuji ti, Rákosníčku,“ řekl Had upřímně. „Tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval. Věřím, že teď si na oslavách rozhodně ostudu neudělám a ostatní souhvězdí mého zvěrokruhu bude nadšená.“

Rákosníček byl trochu v rozpacích, protože všechnu tu práci odvedly samy víly, ale nade vše ho těšilo, že mohl Hadovi pomoci. Popřál mu tedy hezké oslavy a šťastnou cestu domů.

Když se pak uložil ke spánku, nechal si zdát o ohňostroji, který bouchá do rytmu hudby, na niž tančí víly a hvězdní hadi.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár