Zadání domácího úkolu
Co mi první ročník Létání na koštěti dal a vzal?
K tomu obdržíte poničenou zmenšeninu koštěte a Vašim úkolem bude se o ni postarat tak, jak jsme se učili.
Vypracování
Dobrý den,
hned v úvodu se musím přiznat, že jsem se předmětu bála a nevěděla, zda se do něj pouštět. Na hradě totiž vůbec nehraji famfrpál a obávala jsem se, aby hodiny nebyly nějak zaměřeny tímto směrem. Nebylo tomu tak a já nakonec zjistila, že se jedná o moc prima předmět pro každého. Líbilo se mi moc zadání úkolů - to, jak bylo často na výběr i to, že bylo mnohdy umožněno pojmout téma po svém.
A co mi Létání dalo a vzalo? Dalo mi to rozhodně víc sebevědomí a víru v samu sebe. Dřív jsem se létání bála a předmět mi pomohl tento strach ve velkém překonat. Bylo skvělé, že od začátku jsme se věnovali jen a jen košťatům a údržbě, díky tomu jsem k těmto dopravním prostředkům našla cestu a mohla si to všechno nejdříve osahat. Poznat tu podstatu, naučit se základy a pochopit, proč se při letu děje to či ono. Sice jsem i tak měla strach, když přišlo na řadu samotné létání, bylo to ale mnohem lepší, než dříve. To jsem sotva zvládla popoletět.
Vzalo mi to ale také dost nervů a času. Postarat se o koště není jen tak a vyžaduje to opravdu hodně trpělivosti a chce to svůj čas. Procvičování úkolů v kolejní místnosti bylo často zdlouhavé, hlavně narovnávání a navazování proutků. U toho se panečku rozčilovalo!
Samozřejmě díky tomu všemu vím, že péče o koště je náročná, ale to pouze tehdy, pokud se o ně nestaráme a necháme to zajít do extrému. Když mám teď krásné, opravené koště, stačí, když se o něj budu průběžně starat pár minut a nebudu u něj později trávit několik hodin. I tohle zjištění mi předmět dal a jsem za něj ráda.
A nyní již k modelu koštěte, které jsem dostala na starosti. Uznávám, že jsem viděla mnohé, ale takto zanedbané koště už dlouho ne. Jak vidíte na obrázku, nafasovala jsem kus, který asi ležel dlouho někde ve vlhku, protože na některých proutcích už vyrašily i lupeny!
Celkově bylo koště špatné. Mnoho pokřivených proutků v ohonu, provázek sotva držel, násada hrubá, samá tříska.
Jako první jsem odstranila vykvetlé proutky a odstranila i ty, které už sotva držely. Některé šly ještě narovnat, ty jsem tedy opatrně kouzlem po jednom narovnávala. To byla docela fuška, protože i po vyndání těch nejméně držících jich tam zbylo požehnaně. Když bylo narovnáno to, co šlo narovnat, připravila jsem si nové proutky, abych je navázala.
Jakmile bylo hotovo, vyměnila jsem starý provázek za nový a vše pořádně upravila a utáhla.
Koště už začínalo vypadat trochu k světu, ale násada byla pořád velmi špatná. Na tom bych létat nechtěla. Celou jsem ji musela obrousit a nově nalakovat. Když bylo hotovo, koště vypadalo úžasně. V tu chvíli jsem ale zatoužila udělat ještě něco navíc. Něco extra, co jistě spolužáky nenapadne. K modelu jsem tedy nakonec přidělala i šlapky, aby vypadalo lépe a působilo tak, že na něm chcete obletět svět.
Jakmile bylo tohle všechno hotovo, zbývalo ještě násadu navoskovat. Poctivě jsem tedy navoskovala každý kousek násady, vosk pečlivě rozleštila, aby ho nikde nebylo moc. Myslím, že na tomto modelu je vidět, že jsem Vás opravdu celý rok pečlivě poslouchala a za koště by se nemusel stydět žádný letec :)
(Zde dodávám ještě pár obrázků z celé výroby. Zezačátku jsem vůbec nevěděla, jak esej pojmout, ale nakonec jsem prošla byt, posbírala suroviny "co dům dal" a dala se do výroby. A byla to vážně sranda :))
Hezký den
Enselis Ismenia
