Zadání domácího úkolu

O karkulinkách jsme si toho dnes vlastně moc neřekli, takže vaším úkolem bude sepsat mi o nich minimálně čtyřpalcové pojednání. Jak přicházejí na svět, jak dlouho žijí, čím se živí, v jakých typech společenství tráví svůj život, co je na nich zajímavé, čím jsou nebezpečné, jakého druhu je jejich magie atd. Doufám, že mi podáte co nejširší výklad, odfláknuté práce nechci vidět!

Případně... kdyby někomu z vás trhalo žíly, že pořád jen píšete, jako mimořádný úkol zadávám opět kreslení. Máte tedy možnost odevzdat mi onen obrázek jako řádný úkol, pokud chcete – ale beru ho pouze jednou, takže pokud mi ho odevzdáte zde, mimořádný úkol již neodevzdávejte!

Vypracování

Kdysi dávno, před dlouhými a ještě delšími časy (samozřejmě vím, kdy, ale nemůžu si zrovna vzpomenout), byla stvořena první karkulinka. Ano, čtete správně, byla stvořena. V případě karkulinek se totiž neuplatnila žádné evoluce. Karkulinky jsou karkulinkami a vždy byly, před nimi nebylo nic... A jestli bylo, tak jen krev, sliny a úmysl, což se předkem moc nazvat nedá.
V tom roce zvaném "Kdysidávný" se několik temných kouzelníků pokusilo o prastarý rituál na pustém bojišti, kde se o několik dní dříve udála krvavá bitva. Jejich cílem bylo společně vyvolat prastarého démona s pomocí krve, která při každém došlápnutí vytékala jako voda z půdy, ve které jí už bylo příliš.
Rituál se víceméně povedl. Jak by ne, stará kouzla jsou buďto naprosto bláznivá a nebo většinou náročná, ale účinná. Víceméně proto, že prastarý a mocný démon se zhmotnil v tak nepříjemné náladě, že rozerval kouzelníky na kusy a místo krve ze země se posilnil tou jejich. Její magická chuť mu učarovala natolik, že mu ukapávaly krvavé sliny, které se setkávaly s krví nasáklou zemí. Ve slinách se přenášela jeho myšlenka na to, že pokud mají všichni lidé tak lahodnou krev, vysaje je všechny až do posledního.
Jestli hádáte, co bylo z těch krvavých slin, krve z půdy a myšlenky, hádáte správně. Vznikly tak první karkulinky, vlastně děti démona. Nikdo neví, jestli to tak skutečně chtěl, ale jsou dohady o tom, že asi ano, protože si přál, aby karkulinky sledovaly krvavé lidské události a dávaly mu o nich skrze mysli vědět, aby se mohl snadno připojit.
Nikdo neví, protože démon byl zanedlouho odchycen a zpacifikován. Karkulinky ovšem zůstaly a i když na svého otce po několika generacích zapomněly, zůstala jim láska ke krví nasáklé zemi.
Od těch dob jsou karkulinky vlastně normálními stvořeními, téměř. Mají vrozenou lásku ke krvi, utrpení jim není cizí. Milují červenou barvu (nebelvírky, určitě!) a je pro ně typická nejen díky jejich vzhledu, ale také díky ohnivé povaze. Nejen že dokáží vypadat jako poskakující plamínek, hlavně když jim vidíte pouze špičku kštice nad vysokou trávou, hlavně jsou ale téměř jako oheň svou zběsilostí, rychlostí a skotačivostí. Nedá se říci, že by byly mile neposedné, dokáží být ale rozhodně jako uragán, pokud je například něco naštve. V takovém případě opustí mrtvá bojiště, i když s lítostí, a začnou ničit, kazit a mstít se všemu a všem. Kazit náladu dcerkám a synkům démona se nevyplácí!
Život karkulinek je celkem dlouhý. Žijí v průměru třicet až čtyřicet let, ale to platí jen pro ty rozumné. U karkulinek se totiž jejich úmrtí váže k tomu, jak moc jedly. Většina z nich jí velice ráda, jenže přemíra jídla (a ony mají rády většinou maso, i když jsou všežravé) jejich tělu škodí a způsobuje rychlejší opotřebování. Tělo je totiž uzpůsobené tak, aby ani příliš potravy nepotřebovalo. Stačí jim jíst jednou nebo dvakrát týdně. Pokud se tedy některá karkulinka zbytečně stravuje každý den, může se třeba dožít jen deseti let. Víte, vážně bych nechtěla být karkulinkou... patrně bych byla už dávno mrtvá.
Pokud by se karkulinka přejídala, pravděpodobně by ani nestihla vyvést mladé. Malé karkulinky se totiž dospělým rodí až od deseti let výše. Tedy, samečci se mohou spářit od dvou let výše, samičky až od deseti. Příroda (nebo spíš démon, který nebyl moc znalý množení) to vymyslela takhle, kdo ví, proč.
Karkulinky mohou mít mladé pouze čtyřikrát za život. Mláďata se vždy rodí po dvou a asi ve třetině případů se stává, že jsou siamská. Karkulinkám to však nevadí, dokáží s tím bez větších problémů žít, i když to daným jedincům asi není úplně po chuti. Tvoří pak totiž odpad karkulinčí smečky a řadí se ke starým a nemohoucím jedincům, se kterými se nikdo moc nestýká.
Už jsem se zmiňovala o tom, jak často karkulinky jí. Ale co jí? Maso už bylo zmíněno a je velice časté. Karkulinky jsou totiž nadšení lovci. Žijí ve velkých skupinách, jakýchsi smečkách. Mohou mít až několik set jedinců a každá taková smečka obývá jednu "krvavou" plochu. Takovéhle smečky společně loví maso, svoji kořist. Tedy, většinou jen tak polovina smečky, ale představte si takových třeba padesát karkulinek, jak se vrhnou na srnku. Kdo by asi vyhrál? Karkulinky, jsou přece velice rychlé a početní převaha by srnku zasypala.
Kromě masa karkulinky zvládnou pozřít i různé rostliny a lesní plody. Plody, které ale nepocházejí z lesa, jsou pro ně jedovaté!
Při lovu a shánění potravy bývají karkulinky velice zuřivé a také nebezpečné. V jiných případech jsou nebezpečné jen pro ty, kteří chtějí ohrožovat jejich území, případně jejich maličkosti. Některé z nich jsou však od přírody trochu agresivnější a pokud jsou vyhoštěné se skupiny, která by jejich náladu dokázala trochu ovlivnit, mohou být nebezpečné kdykoliv, a také pěkně zákeřné. Jedna karkulinka však nedokáže zabít, to ani náhodou. Spíše poškrábat a způsobit nepříjemnosti.
A co magická síla karkulinek? Mají jakýsi magický cit pro krev a její vyhledávání, dokáží ji najít na vzdálenost několika kilometrů. Kromě toho také dokáží užívat ve svůj prospěch drobné množství syrové magie, ty schopnější umí vytvořit "syrový" výboj na odrazení nepřítele, případně ochromení kořisti. Ale to jsou jen výjimky.