Zadání domácího úkolu

Vítejte u zadání ročníkové eseje z předmětu Péče o kouzelné tvory. Úspěšné složení eseje je podmínkou pro ukončení druhého a postup do třetího ročníku. Ročníková esej se skládá ze dvou částí, vypracovat musíte obě. Vaše ročníková esej by neměla být kratší než 10 palců.

1. Je to škůdce, pryč s ním!

Letos jsme se seznámili hned s několika kouzelnými tvory, kteří jsou kouzelnickou společností vnímaní především jako tzv. škůdci, kteří by měli být zlikvidováni. Škodí v domě či v jeho okolí, ujídají kouzelníkům různé výpěstky, často se na určitém místě přemnoží. V této části se prosím nad tématem škůdců zamyslete a napište mi, jak to vnímáte vy, mladé naděje magizoologického oboru. Jak byste tuto problematiku řešili? Které škůdce případně „likvidovat“ a které ne? Kam s těmi nevítanými hosty? Cokoliv dalšího, co vás k tématu napadne. (min. 2 palce textu)

2. Ošetřovatelská stáž

Zastávám názor, že nejvíce se naučíte praxí. Proto vás v druhé polovině roku čeká stáž v centru KOTEC, v kouzelnickém terapeutickém centru pro týrané a zmrzačené tvory. Strávíme tam společně v několika turnusech vždy dva týdny, kdy se budeme několik hodin denně pod vedením zkušených ošetřovatelů a zvěroléčitelů starat o tamní nebožáky v sekci polodivokých kouzelných tvorů. Každý z vás se postará o jednoho dlouhodobě nemocného svěřence, kterému pomůžete s rekonvalescencí. Budete k ruce odborníkům, budete se učit převazovat rány a míchat lektvary, budete vyrábět hračky a podněcovat svěřence k aktivitám, aby zase získali sílu, fyzické i duševní zdraví. Abyste se mohli na stáž řádně připravit, toto jsou chudáčci, kterým budete pomáhat. Každý si jednoho vyberte.

• Moulinka je rarach, který spadl do kádě koncentrovaného běhnicidu, který ho vnitřně i zevně popálil a přiotrávil.
• Pracek je blátoplaz, kterému pytlácká past na draky rozdrtila pravou zadní tlapku a strhla mu část kůže na zádech.
• Bázlík je mládě měsíčníka s četnými popáleninami a duševním traumatem z požáru vzniklého tím, že kdosi zapálil stoh sena, do kterého se ze strachu schovalo.
• Žužla je trpaslík, kterému někdo rozbil hlavu, vytloukl zuby a polámal čelist.

Výstupem z vaší ošetřovatelské stáže bude text, v němž mě seznámíte s tím, o jakého z tvorů výše jste pečovali, jak to probíhalo, co se vám při jeho rekonvalescenci osvědčilo, co jste se naučili a jakých pokroků se vám podařilo u daného tvora dosáhnout. Forma je zcela na vás, zda půjde o souhrn poznatků, deníkové zápisky, příběh nebo něco jiného. Pro ilustraci můžete přiložit vámi nakreslené/namalované obrázky (obrázek = 2 palce textu), snímek vámi vyrobené hračky (fotografie = 1 palec textu), verše ukolébavky, kterou jste třeba danému svěřenci zpívali (6 veršů = 1 palec textu), atd.

Přeji mnoho sil, tvořivé inspirace a „zvířecího“ hravého nadšení pro věc! Jak se říká, veselá mysl, půl zdraví, pro vás i pro vaše svěřence.

Vypracování

Krásný den, madam Ghostfieldová,

 

velmi mne mrzí, že vypracovávám již poslední úkol do tohoto báječného předmětu :( Budu doufat, že po prázdninách nastoupím do třetího ročníku Péče o kouzelné tvory, neboť zvířátka, a kouzelní tvorové tím spíš, jsou odvětvím, které mě prostě bere O:)

 

V problematice škůdců mám jasno. Vždy jsem byla odpůrce nějakého systematického likvidování. Chviličku bych promluvila k situaci u mudlů, neboť ji posledních pár let sleduji.

Například mudlovské zemědělce trápí hraboši. Tak přišli s tím, že je budou trávit. Jenže co se stane pak? Otráveného hraboše sežere liška, káně, čáp... A jed pochopitelně usmrtí i je. Přitom takový čáp potřebuje ke svému přežití až 40 myšek denně! A to nemluvím o šelmičkách. Potíž je v tom, že zemědělci postupně likvidovali remízky na polích. Takové ty pruhy zeleně. V nich by se totiž mohly třeba ty lišky krásně schovat a lovit z nich. Jenže kvůli těmto pruhům přichází přece zemědělci o část území, která by jim mohla také plodit! Věčná škoda! Tak remízek zlikvidují a přemnoží se jim hraboši, neboť divoká zvěř jen tak na úplně otevřené pole nepůjde.

Co se týče dravců, tak ti se vyloženě množí podle toho, kolik mají dostupné potravy. Hraboši jsou vybití jedem, je jich málo, dravec tedy přivede na svět jen jeden vrh. Kdežto kdyby zemědělci ty hraboši nechali, možná by jim první rok zdecimovali značnou část pole, ale příští rok by již bylo dospělých tolik dravců, že by vše bylo zase v pořádku.

Viděla bych tedy jako nejlepší jít naproti této přirozené cestě. K mé velké radosti s tímto názorem zemědělci začínají souznit a čím dál častěji potkávám pole, která jsou v období klidu, tedy od podzimu do jara, plná připravených bidýlek právě pro dravce. Zemědělci je tam sami připraví a dravci se jim postarají o škůdce. Vždy, když jedu okolo, je minimálně polovina bidýlek obsazených. Takže smysl to rozhodně má.

A tak bych to viděla i s kouzelnými tvory. Pokud existuje jejich nějaký přirozený nepřítel, který si na nich rád slupne, podpořila bych tuto situaci nějak podobně, aby se příroda postarala o vše sama. Zařídila bych v blízkosti ohniska přemnožení podmínky, které by se mohly líbit tvorům v potravinovém žebříčku nadřazeným a nechala bych to být.

Pokud však nejde o přemnožení, ale i jeden jedinec mi v blízkosti mého obydlí vadí, postarala bych se o něco, co mu vadí. Smrdí trpaslíkovi nějaké rostliny tak, že vedle nich nemůže žít? Pár bych si jich vysázela na zahrádku. Leknou se běhnice pohyblivého strašáka v podobě kouzelníka se síťkou? Nějakého bych si k domu umístila. Apod.

Ke všem radikálnějším metodám bych přistupovala až když by nebylo nic nazbyt a můj řádný život by byl výrazně těmito tvory omezen.

 

 

OŠETŘOVATELSKÁ STÁŽ

Deník Enoly Gatito

 

DEN 1

Přijeli jsme do centra KOTEC. Byla jsem děsně natěšená, i když i trošku nervózní, zda zvládnu pohled a péči o nemocná zvířátka, kterým třeba ublížil i člověk. Přistupovala jsem k tomu s velikým respektem.

Ale bylo to úžasné! Po příjezdu nás seznámili s tvory, kteří potřebují pravidelnou péči. Každý jsme si měli jedno vybrat a stát se něco jako jejich patronem. Jakmile jsem zahlédla blátoplaza, myslela jsem, že si vyberu jej, protože mě chytá za srdíčko, jak jsou potom takoví odevzdaní. Jenom koukají a bolestným pohledem prosí o pomoc. Jenže nakonec mi učaroval zcela jiný tvor. Mládě měsíčníkem jménem Bázlík. Chudáček byl schovaný ve stohu slámy, který někdo zapálil. I přes jeho stydlivé chování a boletně vypadající popáleniny byly totiž jeho veliká kukadla plná všeobjímající lásky!

Odkaz na obrázek v plné velikosti: Bázlík 

 

Trvalo dlouho, než se odvážil ke mně přijít, a já na něj nechtěla spěchat. Takže jsem si sedla na zem, snažila jsem se na něj vlídně koukat a tichým klidným hlasem na něj mluvit. Jedna ze zaměstnankyň, ošetřovatelka Gréta, mi dala pár mlsek pro něj, abych jej snáze nalákala.

Po nějakém časem se začal pomalinku přibližovat a úplně na konci mi vylezl i do ruky.

To už jsme ale museli odjíždět, jenže já nechtěla o křehké čertsvě navázané pouto přijít, takže jsem všechny asi výrazně zdržela, neboť mi záleželo na tom, aby si mě Bázlík zapamatoval.

 

DEN 2

Musí to být chytrá stvoření, ti měsíčníci, s úžasnou pamětí, neboť Bázlík si mě pamatoval! Hned ke mně přiběhl a hledal mi v rukou zase ty dobrůtky z minula. Ale já byla připravená! Takže jsme mu společně hned začali plnit bříško :)

Ale musí to být o paměti, protože když se přišla podívat spolužačka Andrejka, zase se schoval do rožku a nechtěl vylézt ani na mé výzvy. Takže nedůvěra k lidem přetrvává. Není divu. Mně se stát to, co jemu, taky bych už nevěřila lidem. A to jsem člověk :(

Taky jsem se ale byla o pauze, když Bázlík spinkal, podívat na jiné marody. Ten Pracek je prostě taky boží. Ale Andrejka se o něj stará fantasticky.

 

DEN 4

Vše probíhá úplně na pohodičku. Bázlík je fantastický společník. Ani se mi jej nechce večer vždycky opouštět. Klidně bych tam spala s ním a mazlila jej celou noc.

Nejvíce teď pracujeme na hojení jeho ran, které jsou stále poměrně čerstvé. Mažeme je pravidelně hojící mastičkou. Ten drobeček je tak neuvěřitelně statečný. Drží, ani se nehne, i když je mu na očíčkách vidět, jak je vyděšený z té bolesti. Po nanesení mastičky ale brzy přijde úleva, což naštěstí chápe. 

Počátek účinku mastičky jde pak okamžitě poznat, neboť se z Bázlíka najednou stane lumpačivý drobek, který neví, co by vymyslel, aby si trochu pohrál. Hračky v KOTCI viditelně nedostačují, plyšáci jej příliš nebaví, budu mu muset něco vymyslet.

 

DEN 5

Vyrobila jsem Bázlíkovi hračku. Vím, že Bázlíci jsou magickou mocí poutaní ke svitu Měsíce. Vsadila jsem tedy na třpyt a lesk a vyrobila mu miniaturní měsíček, jeho vlastní balonek.

Vzala jsem ping pongový míček, který se mi osvědčil při hraní s kouzelnickými kočkami a maguáry. 

 

Chtěla jsem z něj ale udělat třpytivou kuličku, aby prckovi připomínala Měsíc. Nejdřív ale bylo nutné zamalovat to červené logo na míčku, prvně jsem tedy vzala bílou barvu a míček namalovala na bílo.

Po zaschnutí přišla na řadu transparentní barva s holografickými třpytkami a vznikl třpytivý a lesklý balonek

Není snadné to zachytit na fotografii tak, aby to bylo vidět. Zkusila jsem tedy foto i na sluníčku:

Vznikl tedy hezky skákající a kutálející se balonek, který se lehce, ale krásně leskne a třpytí. Všechny použité barvy jsou nezávadné pro zvířata při případném olíznutí, nebo pozření O:)

 

Bázlík byl nadšený! Poskakoval a skotačil a celé odpoledne už mě pak vlastně ani nepotřeboval, protože si s míčkem dokázal vyhrát sám.

 

DEN 7

Začaly jsme si s Andrejkou vypomáhat v tom, že se několikrát denně nečekaně navštívíme. Já u ní vždy něžně párkrát pohladím Pracka a u mě se snažíme naučit Bázlíka začít věřit lidem. Je to čím dál lepší. Postupně o to budu žádat i další spolužáky, aby si skutečně zvykl na lidi obecně a ne jen na nějaké konkrétní a přestal být takovou vyděšenou ustrašenou kuličkou před lidmi. Nesmíme to ale přehnat. Přirozená lehká bázlivost pro něj bude určitě bude do budoucna výhodou až ho budeme chtít umístit do volné přírody.

 

DEN 8

Rány stále mažeme hojivou mastičkou a musím říct, že je to čím dál lepší. Zarudnutí už se ztratilo, kůže je již jen růžová. Po okrajích začíná pomalinku růst nová srst a při mazání je už na Bázlíkovi vidět, že ho to tolik nebolí.

 

DEN 10

Hračka je na padrť :D Bázlík na ni v samém zápalu dovádění skočil a křehký ping pongový míček prošlápl. Přinesl mi ji v tlamičce s nešťastným pohledem. Nevěděla jsem, zda se mám smát, nebo ho litovat. Takový vtipný byl pohled na jeho žalostný výraz v těch jeho hlubokých očičkách! Budu mu muset vyrobit hračku novou.

 

DEN 11

Mám pro Bázlíka novou hračku. Hned po vstupu do jeho kotce jsem ji vytáhla z kapsy. Ta jeho reakce! Byl jako to nejšťastnější štěňátko na světě! Poposkakoval, předními pacičkami se odrážel jako kdyby se chtěl postavit na zadní a míček mi sebrat přímo z ruky. Nešlo ho dlouho napínat a tak už za chvilku byl opět v dovádivém módu.

 

DEN 14

Bázlíka začaly jeho ranky svědit. Chudáček teď neví, co s tím. Nezajímají ho ani dobrůtky, ani míček. Stále se jen snaží se jakýmkoliv způsobem podrbat. Packami, o zeď... Ještě, že jsou měsíčníci pohybově tak....neohrabaní :D Vyloženě škrábání by mu teď totiž neudělalo dobře. Snažila jsem se jej hlavně chovat a mazlit a hladit jej trošku drsněji na svědivých místech, abych mu trošku ulevila, ale zároveň hojícím se místům neublížila.

 

DEN 15

Přivezla jsem si s sebou do KOTCE jemný hřebínek. Bázlíka jsem vzala do náruče a svědivá místa jsem mu něžně po okrajích ran přejížděla tímto hřebínkem. Byl šťastný! Vypadal, že se mi v náručí samou slastí rozpustí.

 

DEN 20

Dnes jsem tu v rámci stáže naposledy. Bázlík je již zcela uzdraven. Jak po těle, tak na duchu. Lidí se nebojí. Sice nejde k cizímu člověku hned napoprvé, ale alespoň se již vyloženě nebojí. Rány jsou zacelené a už skoro celé zarostlé. Stal se z něj šťastný tvor. Jsem na sebe pyšná. Možná jsem tu naposledy v rámci stáže, ale rozhodně sem budu jezdit za Bázlíkem dál. Minimálně po dobu, co tu bude. Ale tak nějak tuším, že až tu nebude on, stejně se najde někdo jiný, kdo mě chytne za srdíčko :) Bázlík však jako první tvoreček, kterému jsem pomáhala, už zůstane hluboko v mém srdíčku navždy.

 

Své zápisky jsem z důvody čitelnosti přepsala, ale zde je ukázka přímo z deníku:

 

 

Moc děkuji za krásné zadání závěrečné eseje! Moc mě to bavilo. Stejně jako celá výuka! :))

Mějte se krásně a přeji přenádherné prázdniny!

 

Enola Gatito