Zadání domácího úkolu

Pro svou závěrečnou práci (která prosím bude dosahovat délky 9 palců - nebude-li obsahovat kvalitní obrazový materiál) si můžete vybrat z těchto zadání:

1, V Tutanchamonově hrobce se nalezl jeden artefakt, se kterým si mudlové neví rady. My ale víme, že je kouzelnický, jak jinak... Vaším úkolem bude vypátrat (tzn. vymyslet si!), o jaký předmět se jedná, jaká je jeho funkce a proč se našel právě v hrobce tohoto faraona.

2, Vyberte si jednoho z egyptských faraonů a zpracujte jeho život. 

3, Egyptští lékouzelníci ve starověkém Egyptě.

 

Prosím, abyste si vybrali jen JEDNO téma.

Hezkou zábavu při psaní!

Vypracování

Dobrý den paní profesorko... 

 

Egyptští lékouzelníci ve starověkém Egyptě

 

Staří Egypťané byli progresivní a měli velké pochopení magie, lékouzelníci byli velice vážení, mocní a nemuseli skrývat své schopnosti. Byli mezi kněžími, lékaři, mumifikátory a byli velice vyhledávaní. Panuje několik dohadů, že samotní faraónové měli lékouzelnické schopnosti, ale o tomto se nedochovaly žádné svitky a tak můžeme jen hádat, jak to doopravdy bylo. 

Jejich životní příběhy jsou velice zajímavé a tak jsem si dovolil pro Vás přeložit jeden svitek ze života jednoho lékouzelníka z Der ele Medíny. Bohužel se jeho jméno nedochovalo, ale zápis je přímo z jeho deníku. 

Tak mi tedy dovolte, abych Vás alespoň svými slovy na malou chvíli přenesl do dávných dob Starověkého Egypta. 

 

"Pane, mistře, probuďte se, pane!" Probudil mě křik a jemné třesení ramenem. 

"Co se děje?" Ptal jsem se. "Vždyť ještě nevyšlo slunce," ale rychle jsem se snažil dostat z lůžkoví. Posadil jsem se a natáhl jsem ruku abych přivolal svou hůl. 

"Velká nehoda pane, při hloubení tunelu se utrhl strop, pískovec nevydržel, nemůžeme se dostat rychle dovnitř, je tam alespoň osm dělníků a několik sochařů. A jen vy nám můžete pomoci."

"Osorkone, veď mě," pronesl jsem a rychlým mávnutím se oblékl. Po cestě jsem vzal vak s připravenými lektvary, obvazy a masti. Nikdy nevíte, co nás čeká, dokud se nedostavíte přímo na místo. 

Skoro jsme utíkali před půlku Medíny, než jsme se zastavili u vozu s koňmi.

"Rychle pane, nesmíme ztrácet čas," popoháněl mě Osorkon, který v ten den pomáhal mistru stavby. 

"Neboj se, budeme tam včas." Chopil jsem se otěží a rychle popoháněl dvojspřeží. Trochu jsem si pomáhal magií, ale měl jsem pocit, jakoby to vůbec nestačilo. 

Už z dálky jsem viděl prach stoupající do výšky. Hlavou mi proběhly modlitby ke všem bohům, aby ušetřil jejich životy. Když jsme dojely ke vstupu do hrobky věděl jsem, že je zle. 

Vyskočil jsem z vozu a rychlým krokem došel před vchod hrobky. Ignoroval jsem všechny pokusy o konverzaci a sledoval dělníky, jak odnáší kameny a snaží se rozbít zával. 

Věděl jsem, že jsem v  Der ale Medíně jediný kouzelník, ale nebyl jsem si v tu chvíli jistý, zdali mi na to stačí mé schopnosti.

"Mistře, prosím Vás, můžete s tím něco udělat? Ti muži tam jinak zemřou, pokud již neodešli na druhý břeh."

"Mistře Siptahu, odvolejte muže, zkusím zátaras odstranit sám, a nechci nikomu ublížit," zvedl jsem svou hůl a namířil ji na skálu. Mumlal jsem různá zaklínadla, ale bylo to složité, musel jsem odstraňovat kámen po kameni, zpevňovat strop a zdi, aby se neprobořily a ještě sledovat životní sílu mužů uvězněných uvnitř. I při osvěžujícím větru prohánějícím se po skalách ze mě řinul pot, štípal mě do očí a stékal po zádech. 

Měl jsem pocit, že nikdo nedýchal. Koutkem oka jsem zahlédl jednoho z dělníků, jak běží ke vchodu.

"Ne!" Zařval jsem, na malou chvíli jsem ztratil koncentraci a kamenný strop se posunul. "Ne, držte ho, nikdo tam nesmí!" Pronesl jsem a dále se soustředil na svou práci.

Když byla cesta uklizena, přikázal jsem, aby opatrně každého vynesli ven, opatrně a hlavně rychle, musel jsem se soustředit na udržení kouzel.

"Pane, všichni jsou venku," upozornil mě Osorkon a položil mi ruku na rameno.

Jen jsem kývl hlavou a pomalu jsem uvolnil svá kouzla. Cesta do hrobky se propadla a definitivně uzavřela. Předklonil jsem se a zhluboka dýchal. Čerpal jsem veškerou svou energii ze svých zásob, věděl jsem, že teď nesmím polevit, nesmím dovolit, aby umírali lidé, vždyť jsem přísahal Faraonovi Snofru, že je budu chránit a starat se o jejich zdraví a životy. 

A svého vládce a boha nesmím zklamat. 

Muži položení na nosítkách namáhavě dýchali, syčeli bolestí a zkroušeně naříkali. 

Narovnal jsem se, rozvinul jsem své kouzlo a nechal magii je opatrně prozkoumat jejich zranění. Naštěstí byli zatím všichni naživu.

I když jeden z nich měl rozhodně namále. Vytáhl jsem z brašny lektvar hlubokého spánku a pustil se do jeho léčení, spravil jsem jeho žebra, opravil zkroucenou plíci. Do úst mu vlil další lektvar na rychlejší uzdravení a modlil se Hygiei aby do jeho žil vlila dostatek síly. 

Další dva muži měli jen povrchní odřeniny a pár potlučených kostí, nic co by nespravil odpočinek a mast, kterou jsem jim rány okamžitě natřel. 

Očistil jsem si ruce a začal se věnovat ostatním. 

Léčil jsem kosti, natržené orgány, nejtěžší bylo udržet jejich srdce odcloněné od bolesti, aby neutrpěli šok a ten je neposlal do Říše Mrtvých. Doufal jsem, že na to mé síly stačí. Nebylo to nic jednoduchého a pomalu mi docházely síly. Naštěstí všichni přežili. 

Usadil jsem se na kámen a zhluboka dýchal. "Prosím vodu," zachraptěl jsem. Ucítil jsem, jak mi někdo podává misku s vodou, kterou jsem s díkem přijal. 

"Mistře, tady, vezměte si, sušené maso a ovoce," Podával mi Siptah další misku s jídlem.

"Děkuji," řekl jsem a s velkou chutí se vrhl na první jídlo svého dne, pozorujíc, jak ostatní odnáší raněné.

"Byl jste úchvatný mistře," pronesl s hlubokou úklonou Siptah. 

"Byla to má práce, mé poslání," mávl jsem rukou a tím jsem považoval věc za uzavřenou. "Mistřed Siptahu, mohu si ještě zapůjčit služby Osorkona, potřebuji se vrátit do el Medíny, čekají tam na mě další pacienti, kteří vyžadují mé služby?"

"Zajisté pane, to je maličkost, co pro Vás můžeme udělat." 

"Děkuji," vrátil jsem misky, postavil se a vydal se k povozu. "Kdykoliv budete potřebovat mé služby, jsem Vám plně k dispozici." Uklonil jsem se a vydal se k čekajícímu Osorkonovi, který měl hlavu skloněnou v úctě.

"To není třeba," špitl jsem a vstoupil k němu.

Cesta do města probíhala v naprosté tichosti, dovezl mě před mé obydlí, kde s tichou úctou ke mě vzhlížel.

Ten pocit jsem neměl nikdy rád, ale stávalo se to, když obyčejný smrtelník poprvé spatřil moc kouzel. 

Celý den pak probíhal naprosto běžným tempem. Přicházeli muži potřebujíc vyléčit základní nemoci od malých ran po kousnutí hadem. To nebylo nic, co by pár kouzel nespravilo. 

To byla má práce a povinnost, kterou jsem vykonával s radostí a hrdostí, že mi bohové propůjčili takové schopnosti, abych mohl vykonávat své poslání.

Po vydatné večeři a koupeli jsem ulehl na své lože, unášen ke spánku s myšlenkami na zítřejší den, zvědav, co rozbřesk přinese....

 

Tento příběh mi odhalily staré texty, škoda, že se toho více nedochovalo, ale díky nim jsem pochopil, jak moc důležití a vážení byli ve Starém Egyptě lékouzelníci.

Je škoda, že v dnešní době si jich tolik nevážíme a neprojevujeme jim úctu za to, co pro nás dělají každý den....

 

S přáním krásného večera 

Zyair Jamie Sagrada