Zadání domácího úkolu

V domácím úkolu se nechte inspirovat příběhem o Cuelebre a napište epickou báseň, komu nejdou veršíky, tak povídku, jejímž hlavním hrdinou bude někdo z našich a nebo Potterovských Hogwarts. Příběh bude mít stejný děj, jako pověst o Cuelebre.

Například:

Skřítčí slečna Winky zvaná,

zálibou v Máslovém ležáku je dobře známá.

Nohy ji nesou, kam to neví,

u studánky v lese náhle sedí.

…

No jo, básnička nic moc, hlavně, že se to rýmuje :D Těším se, až si počtu Vaše výtvory! :) 

 

Vypracování

Dobrý den,
vzhledem k tomu, že nejsem žádný úžasný básník a mé dílo by bylo spíše k smíchu. Rozhodl jsem se, že Vám napíšu raději tu povídku.

Nedlouho poté, co skončila velká bitva o Bradavice, se Lenka vydala na procházku po známých pozemcích bradavické školy. Jako vždy byla velice zasněná a hlavou se jí honila spousta neuvěřitelných věcí. Jako náměsíčná prošla polovinou zakázaného lesa, až se ocitla v blízkosti malého potůčku. Zurčení vody ji vlévalo do srdce radost, a tak se vypravila proti proudu vody zjistit, odkud se tato křišťálová voda bere. Došla až k překrásné studánce. Nebyla zrovna malá, ale zase nedosahovala velikosti rybníčku, nebo tůňky. Na hladině se líně povalovali listy leknínů a byla tak hluboká, že se nedalo dohlédnout na dno.
Lenka se dívala na svůj odraz ve vodě a pomyslela si, jak je možné že se ráno zapomněla učesat a že vypadá naprosto příšerně. Rozpustila si své světlé vlasy a nechala je volně spadnou přes záda. Z kapsičky kabátku vytáhla malý stříbrný hřebínek a při tichounkém zpěvu si začala vlasy rozčesávat. Celý les jako by utichl a Lenka si toto místo zamilovala. Cestou zpátky si dobře prohlížela cestu, aby své tajné místečko zase našla. Po několik dalších týdnů sem chodila každý den. ěkdy se jen podívat na kvetoucí lekníny, jindy učesat si své dlouhé vlasy.
Říká se, že co je až příliš krásné je také velice nebezpečné. To platilo i pro toto místo. V hlubinách studánky se skrývala vodní víla, která velice žárlila na Lenčiny dlouhé světlé vlasy. Tajně spřádala své plány a jednou se jí naskytla příležitost, kterou si nenechala utéct.
Lenka si jako vždy na břehu studánky česala své vlasy, když tu najednou ji hřeben vypadl z ruky a spadl přímo do studánky. I ze břehu bylo vidět, jak se třpytí a když se Lenka naklonila, aby na něj lépe viděla, stáhla jí zákeřná víla do tůňky.
V tu chvíli se Lence začaly natahovat svaly a praskat kosti, a když se ji podařilo vysoukat se na břeh začaly se jí na rukou objevovat šupiny a nehty se jí změnily v drápy. Vlasy se zkrátily a staly se z nich ostny a na zádech jí vyrostla velká blanitá křídla. Najednou byl u studánky místo Lenky obrovský drak. Nikdo by nepoznal, že se nejedná o skutečného draka, ale o zakletou kouzelnici, kdyby nebylo jejich očí. Její oči zůstaly přesně takové, jaké je Lenka měla. Jen byly větší. Byly tak velké jako hladina prokleté studánky a kapala z nich jedna slza za druhou.
Lenka byla překrásný drak. Byla celá bílá a její šupiny zářily jako perly, ale i přes všechnu tuhle nádheru byla vidět její bolest nad tím, že ztratila vše, co kdy měla. Neměla na vybranou a tak zůstala nějaký čas u studánky, která ji zničila život.
V tu dobu byla ale Lenka neustále sledována nesmělým mladíkem - Nevillem. Ten se jí už nějaký čas snažil říct, jak moc ji má rád. Když se z lesa dlouho nevracela, rozhodl se, že se ji vydá hledat. Nebylo to nijak těžké, protože v lese od ní byla vyšlapaná pěšinka přímo ke studánce. Když došel na místo, zhrozil se. Nad studánkou se tyčil obrovský drak. Lenka nebyla nikde k vidění a Neville dostal strach, že ji drak zabil. Sevřel tedy svou hůlku, a když se chystal vyslat zaklínadlo, všiml si, že drak pláče. A najednou to viděl. Viděl ty velké Lenčiny oči v dračí tváři. Nevěděl, co se stalo, ale jeho srdce mu říkalo, že ten drak je ve skutečnosti Lenka. Dodal si proto odvahy a draka oslovil.
Jakmile na draka zavolal jménem drakovi oči se rozjasnily, drápy se začaly zatahovat, ostny prodlužovat a kosti praskat. Neville odvrátil zrak, a když se znovu podíval na místě obrovské dračice stála drobná postava Lenky. Oblečení měla celé promáčené, ale na tváři měla úsměv tak zářivý jako měsíc v úplňku.

No doufám, že to není moc přeslazený příběh. Měl jsem asi nějakou rozněžněnou náladu.
S pozdravem,
D. Merryweather