Zadání soutěže

Krásný den Vám přeji a zároveň Vás vítám u druhého kola této soutěže! Vždy mě fascinovalo, jak jsou mudlové bez kouzel vynalézaví. Proto se i tentokrát zaměříme na to, co je běžné k vidění a používání u mudlů a jak to vypadá a funguje v kouzelnickém světě. Opět mám pro Vás nové téma a na Vás je, abyste jej zcela podle sebe zpracovali. Samozřejmě se můžete inspirovat u mudlů, ale zpracujte vše tak, aby to bylo vhodné i pro naši kouzelnickou populaci. Fantazii se meze nekladou. Těším se na Vaše příspěvky a pamatujte, že každý nápad může stát za vznikem skvělého díla!

 

Soutěž má dvě části, první je povinná a druhá je dobrovolná. Dobrovolnou část můžete splnit jen pokud odevzdáváte i tu povinnou, jinak na Vás čeká jako odměna pouze kulatá 0.

 

 

1. povinná část - popis zadaného tématu na 5 - 9 palců.

 

2. dobrovolná část - vlastní obrázek, který znázorní něco z Vašeho popisu. Musí být podepsán Vaším kouzelnickým jménem spolu s datem vytvoření a nahrán přes galerii u soutěže.

 

 

2.kolo - Kouzelnická ZOO

 

Vypracování

Dobrý den slečno profesorko,

posílám povinnou i dobrovolnou část na Vaši soutěž ,,Zoo,, 

mějte krásný zbytek léta

Sára Wolf 

 

 

 

Já tomu nerozumím. Asi se mi nikdy nepodaří pochopit mentalitu mudlů. Vyšla jsem si o prázdninách na zaručenou atrakci, kterou ti podivíni dokonce několikrát do roku opakují?! Jejich vyhlášená zoologická zahrada. Už samotný název je velice zavádějící. Zahrada je podle nich místo, kde jsou zvířata umístěná v klecích, maximálně, při nejvyšším komfortu, ve výbězích. Tráva mezi jednotlivými vězeňskými celami zvířat, brázděná asfaltovými cestičkami, zjevně symbolizuje onu "Zahradu".  Místo uměleckých děl v podobě soch, či výjevů z prostředí oněch chlupatých nebožáků, jsou různě po trávnících zapíchány cedulky s přeškrtnutou stopou mudlovské podrážky. Celá ta atrakce je neskutečně rozvleklá. A nikde žádná vozítka či přenašedla. Tu a tam, v místech, kde není na co koukat, je potlučená, polorozpadlá lavička a i ta je povětšinou plná zamračených mudlů nebo vztekajících se mudlovských mláďat, které neustále cosi prsty buší do malé, ploché destičky a vykřikují: "mám tě potvoro! Jsi mrtvá nestůro!" A podobná slova, vůbec nesouvisející s onou zázračnou atrakcí. Na konci dne mě neskutečně bolely nohy, hlava a moje euforie z těšení se celý měsíc na mudlovskou ZOO, byla ta tam. Zvířata, pokud nebyla někde zalezlá, byla apatická nebo smutná.  Jejich život se stal každodenní show a oni nedobrovolně hrají v této tragédii hlavní roli za mizernou mzdu v podobě potravy. 

Musela jsem si spravit náladu a tak hned, jak to bylo možné, vyrazila jsem do kouzelnického Světa tvorů. Páni, to byl rozdíl! Usměvavá ošetřovatelka  a průvodkyně zároveň, stála u vchodu a vítala skupinku kouzelníků, kteří se v tu chvíli, spolu se mnou, shromážili před vchodem. Vstup, na rozdíl od mudlů,  nebyl finančně zpoplatněn, ale každý kouzelnický návštěvník, který se na určitý datum a čas zaregistroval, přes svoji sovu, dostal instrukce o možnostech, jak přispět. Někdo si vybral určitý druh z rozmanitosti potravy pro kouzelné tvory , jiný se nabídnul jako výpomoc při krmení, čistění či mazlení tvorečků samotných. Já si vybrala  druh potravy a to skořápky z vajíček od černé slepice, snesená za úplňku. Velice dobře si pamatuji, jak jsem stála v den úplňku u kurníku a sypala té černé slepičí krasavici zrní té nejvyšší kvality a škemrala, ať snese alespoň tři mizerná vejce!  Když už to vypadalo, že mi na bidýlku usne před očima, napadla mě spásná myšlenka a zakokrhala jsem jako kohout. Slepice se šíleně vyděsila, vylétla a cestou upustila dvě vejce! Jako vstupenka do Světa tvorů, to stačilo.  Kouzlem jsem se očistila od čmelíků a radostně posbírala svůj těžce zaplacený úlovek, netušíc, pro kterého tvorečka jsou právě tyhle parametry tak důležité. Ale jak se říká,  "Proti gustu, žádný dišputát" ...

Vcházím se skupinkou stejných nadšenců do zázračného světa. Hned od brány, která je jakýmsi portálem, se dozvídáme spoustu praktických pokynů. Dostáváme rukavice z dračí nebo krokodýlí kůže dle výběru a koště, které je opatřeno přesnou navigací i ochrannou clonou neviditelnosti v určítých oblastech, abychom nerušili nikoho z těch zvláštních miláčků a byli sami v bezpečí. Vybrala jsem si speciálně upravené koště z dračího stromu a byla upozorněna na to, že pokud bych chtěla jakkoliv narušit život tvorů, zcizit je nebo bych vybočila z nastavené dráhy, koště začne ronit rudé krůpěje stromu a nedá se to měsíce ničím dostat ani z šatstva, ani z kůže. Každé koště bylo opatřenou jinou vychytávkou.  Nasedla jsem a koště se samo vzneslo. Plachtili jsme spolu nad dokonale vytvořenou říší všech tvorů. Žádné klece ani ohrady. Jen  vytvořené prostředí pro dokonalou iluzi jejich přirozeného světa. Moje dračí rukavice pevně přilnuly s  řidítky a i když koště bylo jakkoliv nakloněné a dělalo otočky pro zpestření jízdy, nepustily mě rukavice z koštěte. Svět tvorů, byl největší zážitek v mém životě!