Zadání semináře

Vyberte si jedno zadanie, ktoré vypracujete:

1. Napíšte báseň, v ktorej vystihnete podstatu Tsundoku. (min. 16 veršov)

2. Na konci semináru Ste mali možnosť prezrieť si knihy v učebni. Zaujala Vás nejaká? Ako sa volala? Kto bol jej autor? Prečo Vás zaujala? Čítali Ste ju už alebo sa len chystáte? Jednoducho všetko, čo Vám napadne. (min. 3 palce)

3. Nakreslite jednu učebňu, v ktorej sme mali spoločne seminár ALEBO môj knižný trón. (podpis a dátum)

4. Čo Vy a tsundoku? Počuli Ste o tom niekedy, alebo až teraz? Hromadia sa Vám doma knihy? Viete si v kníhkupectve povedať, že si nič nezoberiete? Máte aktuálne niečo vyhliadnuté? (min. 3 palce)

5. Na seminári som okrajovo spomenula éru Meidži. Porozhliadnite sa po muklovských pavučinách a povedzte mi o nej viac. Prosím o vlastné slová a nie skopírovaný text! (min. 3 palce)

Vypracování

Dobrý den,

 

přiznám se, že když jsem původně viděla název semináře, domnívala jsem se, že jde o nějaký hlavolam typu sudoku nebo kalkudoku :D

A protože mám moc ráda historii, vybrala jsem si zadání č. 5.

 

Éra Meidži

Jak bylo zmíněno na semináře, japonské období Meidži trvalo mezi léty 1863 a 1912.  Klíčovou osobností této éry byl císař Meidži, po němž je celé období pojmenováno a který se zasadil o modernizaci do té doby feudálního Japonska. Byl to v pořadí 122. japonský císař a první japonský osvícený panovník. Původně se mu říkalo Mucuhito, teprve po smrti dostal za své zásluhy jméno Meidži, tedy v překladu osvícené panování.

Japonsku v té době již několik staletí vládli šógunové, které Meidži zbavil moci a následně zrušil šógunát jako takový. Kromě toho došlo také k zániku samurajů, respektive samurajů jako vrstvy společnosti. Město Edo bylo přejmenováno na Tokio a císař se do něj i se svým dvorem přestěhoval z Kjóta. Z Tokia se tedy 1868 stává hlavní město Japonska, kterým je dodnes.

Meidžiho vláda je spojena s otevíráním se Japonska západní Evropě i USA, industrializací a modernizací. Z Japonska se nově stala konstituční monarchie a díky nové ústavě došlo možná trochu paradoxně k omezení pravomocí panovníka. Země začala budovat armádu i loďstvo a v průběhu éry Meidži se Japonsko zařadilo mezi světové velmoce.

Bohužel ale s otevíráním se světu přišly i věttší konflikty, a sice první čínsko-japonská válka a rusko-japonská válka, kde Japonci potvrdili svou vojenskou sílu. Poražením Číny i Ruska upevnilo Japonsko svůj mocenský i hospodářský vliv a získalo například Tchaj-wan či poloostrov Liao-tung na jiho Mandžuska. Do války s Ruskem vstoupilo Japonsko s podporou Velké Británie a po roce a půl vyčerpávajících bojů získalo Japonsko také část ostrova Sachalin a vliv v Koreji. Tu nakonec v 1910 Japonsko anektovalo.

Pojďme se ale bavit o hezčích věcech. Počet obyvatel se v průběhu tohoto období zdvojnásobil z 25 milionů na 50 milionů. V této době došlo k centralizování správního systému i k rozvoji vzdělávacích institucí, vznikly první univerzity. Japonsko také přešlo z lunárního kalendáře na kalendář gregoriánský. Byly zrušeny restrikce proti křesťanství.

Posléze se v jistém smyslu narovnala práva mezi společenskými třídami a ženám se dostalo více pracovních příležitostí i práv. Běžní lidé si mohli nechat rodové přijímení a zvolit své povolání, což do té doby nemohli. Prakticky vymizelo placení v naturáliích, zavedla se totiž měna a národní banka.

Co se kultury týče, přišlo mi zajímavé, že otevírání se západnímu světu bylo mnohdy v případě Japonců dost nekritické. Přijímali vše od cylindrů přes školní uniformy až po jídlo a západní kulturu považovali za lepší a vyspělejší.

To v 80. letech 19. století vyústilo ve vznik nacionalistických hnutí a koncepcí národní čistoty. Japonští myslitelé i politici začali proti nekritickému uctívání Západu veřejně vystupovat a propagovat naopak japonskost a japonskou čistotu. Tato ideologie nadřazenosti a výjimečnosti Japonců bohužel přetrvala až do 2. světové války.

Sebevědomí zemi stoupalo také díky vojenským úspěchům a rychlému pokroku, což nakonec Japonsku motivovalo ke vstupu do tohoto celosvětového konfliktu.

Inu, ale to už bychom byli o dvě éry dál, v období Šówa.