Soutěže 1916
Výuka 2204
Semináře 753
Zmijozel

Autor: Alcielle Alcine Elenie
Práce odevzdána: 20. 1. 2013 23:45
Předmět: Taroty, 2. A
Termín: 9. termín

Zadání domácího úkolu

Zkuste na A4 popsat vlastními slovy Cestu Blázna, tedy každou z 22 karet VA tarotu - můžete buď formou příběhu nebo postačí, pokud u každé karty vypíchnete její nejdůležitější významy, co se má člověk naučit?

Hodně štěstí!

Vypracování

Blázen stojí na počátku cesty napříč Velkou Arkánou. V mnohém se velmi podobá číslu, které je mu přiřazeno - k nule. Jak víme, nula se "nezapočítává" (vždy se začíná počítat od jedničky, Nimvíproč), ale od nuly všechno vzeje a k nule se zase vše na konec i vrátí. (Můžete se místo slova "nula" dát slova - chaos, blázen, univerzum, atd.... vše, co samo o sobě nemá vymezení.)

 

Já si teď pro lepší představu dovolím přirovnat Blázna k dítěti (tedy k něčemu zcela nevému, ne nutně ve fyzickém smyslu ale pro lepší obrázek proč ne).  Tak tedy máme Blázna  (zcela novou duši, nepopsaný papír, univerzální kmenovou buňku,....), který se v budoucnu může stát naprosto čímkoli, ale teď neumí a neví nic.

 

První, s kým se Blázen setkává jag. Všťípí Bláznovi existenci , neboť Mág je jako jednička a ta už oficiálně JE. Dá mu prvotní začátek, jakýsi odrazový můstek či startovní čáru, ze které se Blázen vydává na svou cestu. Převádí doposud Bláznovu nevymezenost svou kreativitou do "hmotného" světa. Řekla bych asi tak, jako se neuchopitelná myšlenka mění v uchopitelný čin.

 

Velekněžka Blázna učí, že vše má svůj protiklad, ale zároveň jsou oba tyto protiklady nevyhnutelně spojeny a pouze společně tvoří skutečný celek. Nabádá jej, aby si tak uvědomil, že jedno dává vzniknout druhému, že nemůže být dne bez noci, atd. Podle mě je tohle pro "lidského blázna" jedna z nejtěžších lekcí, neboť máme všeobecně sklony vidět jen jedno "dobro" v jednom a jen jedno "zlo" ve druhém a tak se snažíme to "zlé" vymítit, aniž si uvědomíme že tímhle jen všechno ničíme...včetně sebe sama.

 

CísařovnaBláznovi pevný základ. Je jako pečující matka, která dohlíží na bezpečné krůčky svýh dětí a snaží se jim poskytnout vše, co potřebují. Dá se říci, že se zde setkává se ženským principem.

 

Císař nabádá Blázna k pevné vůli, stálosti, kázni a učí jej o autoritě. Zároveň by se dalo říci, že mu poskytuje i spolehlivou otcovskou ochranu a učí jej o mužském principu.

 

Velekněz je Bláznův učitel, který jej školí v mnoudrosti nabyté studiem a pomáhá mu najít souvislosti s jeho ideály. Je mu moudrým rádcem, především intelektuálně a duševně.

 

Zamilovaní jsou první, kdo dá Bláznovi svobodu (či povinnost) si sám zvolit. Jenže jeho volba bude mít i své důsledky, které sebou musí sám za sebe nést.

 

Vůz nese Blázna k cíli, který si zvolil. Je to způsob cestování (činnů) jehož míru se musí Blázen naučit - kdy zpomalit do zatáček, přidat na rovince, jet opatrně na namrzlé silnici,atd...je to jako autoškola, která učí jezdit po cestě života.

 

Spravedlnost nekompromisně školí Blázna principem - co sám dáš to sám dostaneš. Nic víc a nic míň. Spravedlnost je neuplatná a nedá se obejít. Na druhé straně, když budete kolem sebe rozdávat svou vlastní pozitivitu (dobrou náladu, optimismus, radost,...) musí se vám ji dostat zpět, to je zákon Spravedlnosti. (Pochopitelně platí i na cokoli jiného.)

 

Poustevník Bláznovi připomání, že se má čas od času zastavit, vyhledat tiché místo osamotě, aby mohl jednoduše pobýt sám se sebou a vzpomenout si, kým on sám je a kam chce dále jít.

 

Kolo štěstíBláznem hraje vabank. Tím si uvědomí, že vše je neustále v chodu a nic není neměnné. Co bylo včera špatné se dnes ráno jeví úplně jinak. Když je jednou nahoře, podruhé může být zase dole,...může přinést Bláznovi i neočekávané štěstí - nečekaný zásah osudu.

 

Síla znovu probouzí v Bláznovi motivaci a odhodlání pokračovat na své cestě i navzdory jakékoli zdánlivé překážce. Je to moc vycházející z vlastního nitra, která se uvolní svým vlastním uvědoměním. Je to ryzí chuť do života, dalo by se řící Životní oheň".

 

Viselec pobývá s Bláznem, který se na své cestě zasekl a neví kudy kam. Cesta za bláznem jakoby zmizela v mlze a tím stratil i směr jejího pokračování. Viselec našeptává Bláznovi, že neexistuje jen jediný "správný" pohled na věc, ale aktivně ho nikam nepostrkuje. Oba te´d setrvávají nehnutě a čekají.

 

Smrt přichází k Bláznovi a zbavuje jej všeho starého a nepotřebného. Všeho, co již splnilo svůj účel a k ničemu již neslouží.  Smrt se Blázna na nic neptá, nabízí mu jediné možné východisko z jeho slepé uličky.

 

Umění (Mírnost) vnáší Bláznovi jekési usmíření s tím co se stalo a pomáhá mu znovu nastolit klid v duši. Uvádí věci na pravou míru, učí odpuštění a smíření jako cestu jak pokračovat dále s čistým štítem.

 

Ďábel nekompromisně dramaticky zamíchá stíny Bláznova strachu a rozdmýchává nezpracované či potlačované vášně do chaosu a zmatku. Ďábel sám je Bláznův největší nepřítel - vlastní niterný strach.

 

Bláznova Věž se neočekávaně hroutí a padá k zemi, přináší šok ze zkázy věcí, které se zdály být správné a pevné. Blázen stojí sám, otřesen a  v troskách svých plánů a představ o životě. Na druhé straně dává Věž Bláznovi prostor pro nový začátek a zároveń poučení, že dobrá stavba se nedá ani uspěchat ani odbýt.

 

Hvězda probouzí v Bláznovi naději a snaží se jej znovu převést k jeho původním ideálům. Svítí mu skrze temnou noc a slibuje, že nakonec přeci jen dojde svého štěstí.

 

Měsíc varuje Blázna, že ne vše je ve skutečnosti takové, jaké se mu může jevit na první pohled. Snaží se jej varovat před předsudky a rychlými soudy, které jsou zaslepující a vedou k falešným iluzím, klamu a k nevyhnutelnému zklamání, neboť věci nebyly takové, jakými jsme je nazvali.

 

Slunce vrací Blázna na výsluní, rozhání chlad pochybností a oprosťuje jej od nočních můr. Připomíná mu, že kde je světlo, tam už nemůže být tma. Učí jej nebojovat proti svým strachům zarputile silou, ale jednoduš být sám sebou světlem, které obavy jednoduše rozpustí.

 

Poslední soud je Bláznovým vykoupením sebe sama. Umožňuje mu odprostit se od pocitů vlastní viny. Shrnuje mu vše, co už se naučil, jak na své cestě vyrostl a čím se stal. Není to soud ve smyslu vinnen-nevinnen, ale poslední zastávka na Bláznově cestě, cílová čára, kde ho trenér přátelsky poplácá po rameni a pochválí jej za jeho nasazení na celé cestě.

 

Svět je Bláznův konečný návrat domů a zároveň jeho nová příprava na jeho další cestu. Zde se znovu začne od nuly, všechny body budou vymazány, všechny zápočty vynulovány, aby se mohlo začít úplně na novo, v novém životě...