Zadání domácího úkolu

Kouzla, jež jsme v prvním ročníku probrali, pocházejí z různých staletí i různých končin. Pro závěrečnou esej si vyberte jedno konkrétní století a jednu konkrétní zemi a napište mi pojednání (myšleno shrnutí) o tom, co přineslo za události na poli přeměňování. Co kdo vymyslel, založil, zničil, napsal atd.

Minimální rozsah bude 9 palců.

Vypracování

11. století a arabská magie - Teorie písku a velbloudů

Jedenácté století bylo pro arabskou magii a přeměňování naprosto přelomové, zejména pokud jde o písek a o velbloudy, proto se tomu století také říká Století písku či Století velbloudů. Protože se to ale dá vztáhnout prakticky na všechna století pro Araby, říká se mu jednodušeji Století Ibrahíma ibn Badrdína.

V tu dobu už tam samozřejmě bylo mnoho magických tradic, ale teprve v jedenáctém století se podařilo uspořádat magii do jednotlivých oddílů. Pro teorii magie to byl zlatý věk.

Arabský teoretik a praktik magie Ibrahím ibn Badrdín právě v jedenáctém století rozdělil magii podle různých kritérií například na magii vyšší a nižší, ale také na přeměňování a různé obory, které jsou nám dnes známé především díky Arabům, protože jejich učení se postupně dostalo do Evropy a ovlivnilo i naší magii. Ibrahím napsal několik učených knih, ve kterých se díval na magii z různých úhlů pohledu, a taky  několik přímo o přeměňování, ve kterých shrnul dosavadní vývoj a nabídl několik návrhů, kam by se přeměňování mohlo dál ubírat.

Jako hlavní přeměny, které se v té době u Arabů děly, mluvil o zásadní otázce přeměny písku na vodu, které se podařilo jako první už velmi dávno jistému Jákobovi ibn Oází, podle něhož se pak pojmenovaly výsledné ostrůvky vody v poušti. Bohužel ibn Oází zemřel dřív, než stačil vytvořit oázy v poušti ve větší míře a jeho následovníci už nebyli tak talentovaní a místo vody neustále vytvářeli jakousi smrdutou hnědo-černou tekutinu, která byla velice hustá a pít se nedala. Mudlové prý jí říkají "ropa" a je dneska lepší než voda, takže je asi škoda, že se to kouzlo už docela zapomnělo.

Další pokusy se v této době věnovaly zase přeměně písku na trávu. Vlastně, abychom tak řekli, tak do konce jedenáctého století se přeměňování na té běžné úrovni točilo většinou právě kolem písku, protože nic jiného nebylo kolem. Následovníci Oázího tak proměnili několik akrů písku na trávu, ale proměna na místním slunci nikdy nevydržela dost dlouho na to, aby to k něčemu bylo.

Teorií písku se tedy Ibrahím ibn Badrdín ve svém díle zabýval nejvíc, ale považoval ji už za přeměny minulosti. Byl to koneckonců vzdělaný městský člověk, který na rozdíl od Oázího a ostatních nemusel trávit tolik času v poušti, a tak ho samozřejmě napadaly i jiné věci. Přesto ve své nejslavnější knize Proměny písku také konstatoval, že proměny písku ve vodu nebo podobné věci jsou extrémně složité a že on by raději proměňoval písek ve zlato. To se mu samozřejmě také nedařilo a tak nechal přeměny písku na jiné věci být.

Ve druhé slavné knize, Praxe písku, se na celou problematiku podíval z odlišného úhlu pohledu a vymyslel užitečné přeměňovací kouzlo, al-kruci-písek, díky kterému mohl naopak proměňovat věci v písek, což bylo daleko jednodušší, než naopak. Argumentoval tím, že je vždycky něco, čeho se chcete zbavit, a další hromada písku prostě nevzbudí pozornost. Historikové tvrdí, že toto kouzlo vynalezl po svém záhadném útěku z královského paláce, kdy současně zmizelo větší množství královských pokladů. Někteří mágové - hledači dobrodružství dodnes zkoušejí různá kouzla na přesýpací hodiny a pískoviště a doufají, že tam najdou trochu Badrdínových pokladů.

Ve vyhnanství podle všeho zjistil, že už má písku plné zuby (po přechodu pouště i doslova), takže se písku naprosto přestal věnovat. Místo toho se pustil do přeměny věcí na zvířata a obráceně. Respektive do přeměny velbloudů na věci a obráceně, protože jiná zvířata neměl právě k dispozici. To je asi nejvýznamnější část jeho bádání, protože díky němu přešla i do našeho kouzelnictví povědomost o tom, že přeměna velkých zvířat ve věci a naopak není úplně nemožná.

Tak předně, jak popsal ve své třetí knize Kapesní velbloud, je problém s hmotností dotyčného velblouda. Vzhledem k tomu, že velbloud byl platidlem, bylo poměrně těžké si nastrkat sto velbloudů do měšce a jít si koupit manželku, museli jste celé to stádo hnát před sebou. Navíc vám cestou mohli pochcípat a vy byste se museli spokojit třeba s padesátivelbloudovou ženou. Ale když poprvé měnil velbloudy na menší a skladnější věci, tak zjistil, že jsou sice menší a skladnější, ale že jsou stejně těžcí. Po jisté době - což je právě to přelomové - se mu podařilo zmenšit i jejich hmotnost a proměnit velbloudy do podoby malých jakoby zlatých mincí, které si ze začátku ponechaly jisté vlastnosti velblouda, jako je kousání a plivání, takže je pojmenoval grr-flus-ham, postupně se to ustálilo na grrham a následně dirham. Některé ze starších pravých dirhamů můžete dodnes přeměnit zpátky na velblouda.

Zároveň, jak se nabízí, musel vyřešit problém, jak takto proměněné velbloudy krmit, to už je ale záležitost století dvanáctého...

 

Donatien Green