Soutěže 1936
Výuka 2273
Semináře 765
Hogwarts.cz

Autor: Nerys Heliabel Ghostfieldová
Práce odevzdána: 10. 11. 2012 15:18
Předmět: Kouzelnické instituce, 2. A
Termín: 4. termín

Zadání domácího úkolu

Pokud vás zaujalo ještě jiné zadání úkolu, než které jste si v běžném vybrali, máte možnost ho zpracovat zde. 

Vypracování

Tak volím povídku na téma jednoho dne skřeta v bance. :) Není moc povedená, ale snad vás trochu pobaví alespoň v některých částech.

Kmoog se naposledy podíval do zrcadla a upravil si novou uniformu skřetího pomocníka v Gringottově bance. Cítil se pyšný, protože i on sám má špetku krve z rodu Gringottů. Otec vstoupil do dveří a netrpělivě se zeptal. „Už můžeme jít, Kmooku? Je nejvyšší čas. První, co si musíš zapamatovat je, abys nikdy svým časem, natož časem jiných skřetů, neplýtval!“
„Ano, otče,“ souhlasil mladý skřet a naposledy si urovnal límec, než vykročil z pokoje.
Matka se se synem rozloučila u vchodových dveří poučením, aby si první den dával pozor na všechno, co po něm kdo bude požadovat, aby se zkrátka dobře uvedl: „A hlavně nezapomeň na to, aby ses na lidi moc nešklebil, oni nerozumí našim zvyklostem, brali by tvůj výraz soustředění jako že se jim pošklebuješ nebo dokonce že jsi rozzuřený, takže vždycky, než se na někoho podíváš, uvědom si, jestli neceníš zuby. Pozor na to, synku.“
„Ano, mami, vždyť už jsi mi to říkala.“ Odvětil Kmoog a rychle vyšel z domu za svým otcem.

Když dva skřeti v šedých uniformách procházeli postranním vchodem do banky, určené jen pro pracovníky, Kmoog se cítil náhle o dost víc nervózně. Do dnešního dne se moc s lidmi nevídal a teď tu bude pracovat a setkávat se s mudly i kouzelníky! Polkl a rychle doběhl svého otce.
„Srogu, tady vedu našeho Kmooga, dneska sem nastupuje,“ řekl otec postaršímu vrásčitému skřetovi. Ten se ušklíbl na srozuměnou a Kmoogovi pohlédl letmo do tváře.
„Ano, ano, Tukongu, říkali mi, že dneska tu budu mít pomocníka. To víš, ty moje staré kosti už nejsou jako ze železa, pomoc se mi hodí. Tak pojď, mladíku, ať neztrácíme čas.“
Kmoog ještě rychle pohlédl na otce a pak následoval starého skřeta do jednoho z mnoha vchodů do prostor čistě pro pracovníky banky.

„Kmoogu, vezmi tamtu mísu s drahokami a přines mi ji,“ vyzval starý skřet Srog mladého pomocníka. Ten samým nadšením, že dostal první úkol, mísu přinesl.
„Ukážu ti, jak poznáš kvalitní kameny,“ pronesl Srog a vzal jeden červený rubín mezi zuby. „Takhle ho musíš vzít a kousnout do něj.“ Srog si strčil rubín do úst a kousl, až to zaskřípělo. „A když zůstane celý, víš, že je pravý a kvalitní, žádný podvrh. Na pravém nesmí zůstat ani rýha navíc, co už tam před zkouškou nebyla. A teď pojď se mnou, čeká nás ověření v praxi.“

Srog vyšel do hlavní haly a postavil se k přepážce. Kmoog ho čile a zvědavě následoval. K přepážce po malé chvíli došla drobná postavička v rozedraných hadrech, která z kapsy vytáhla váček s kameny.
„Brej den, Srogu, zasejc jsem ti dones pár prima šutříků, sou zaručeně pravý, podívej na ten lesk!“ Malý ušmudlaný čaroděj podal Srogovi váček s kamínky. „Skřet je pečlivě vysypal na misku a prohlížel je pod bedlivým pohledem zkušeného zraku. Kmoog si stejně pozorně prohlížel čaroděje, až potom si vzpomněl na matčinu radu a přestal v soustředěném zájmu cenit zuby a vraštit čelo.

„Kmoogu, podívej, považoval bys to za kvalitní drahokam?“ podal Srog jeden z kamínků Kmoogovi. Ten jej vzal do zubů a skousl. Zapraštělo to a najednou kámen praskl. Kmoog se pokusil co nejdecentnějším způsobem vyplivnout úlomky kamene z pusy a odpověděl.
„Pane, domnívám se, že ne. Soudím, že nejsou pravé.“
„Správně, Kmoogu, dobrá práce! A ty, Mundungusi, mi příště nenabízej něco, co žádnou cenu nemá, okrádáš tak nás oba o cenný čas.“ Srog nasypal zbylé kamínky do váčku a ten s výrazem ukončeného jednání podal ušmudlanému čaroději. Ten s nespokojeným brbláním odešel.
„Kmoogu, doufám, že sis všiml, že na lidech sice nejsou tak ostré rysy, jaké máme ve tváři mi, ale stejně poznáš, co se jim honí hlavou, už podle toho, jak se jim škubou oči sem tam, jak si kouší ret nebo jak se třesou. Nikdy nezapomeň, že lidé přirozeně často tíhnou k podvodům nebo přetvářce, ale to my, skřeti, vidíme jediným důkladným pohledem. A teď pojď, budeme vážit smaragdy, které nám dnes přinesli z Afriky.“

Zbytek dne Kmoog přebíral a třídil drahokamy podle velikostí a tvarů, sem tam nějaký vyleštil hadříkem, sem tam některý ověřil, zda je kvalitní stejně jako ostatní. První den v bance mu utekl dřív, než by stačil spočítat rubíny v míse, kterou jako první přinesl ráno Srogovi. Cítil se spokojený, když se svým otcem vykročil zpět k domovu. Zítra možná zase bude moci jednat s nějakými lidmi. Musel si přiznat, že tomu odhalování skutečného a kontaktu s lidmi přichází na chuť.