Zadání domácího úkolu

Domácí úkol: Vezměte nějaký váš starší příběh, v kostce mi napište, co se tam dělo. Potom si udělejte konstelace a napište povídku o tom, co vám z toho vypadlo.

Vypracování

Zdravím slečno. Posílám příběh, s aplikovanou metodou konstelací. 

 

Tak tuhle reakci Bert nečekal. Stál tam jako opařený a chvilku zvažoval, jestli se nepřeslechl. Ale když viděl mizející Petřiny záda ve dveřích restaurace pochopil, že právě teď se změnil jeho stabilní dům na domeček z karet. Bezmyšlenkovitě došel k baru a obrátil do sebe sklenku whisky. Zaklapnul krabičku se snubním prstenem, který ho stál celé jmění a zasunul ji do kapsy.

Další dny pokračovaly v módu ztroskotance. Cítil křivdu, ublížení a neuchopitelnou lítost, pramenící z nepochopení celé situace. Vztah byl na tak pevných základech. Plánovali společně koupi domu. Chtěl jí nahradit její neúplnou rodinu.

Pravdu hledal na dně bezedné sklenky. V práci si vzal neplacené volno a vypnul si mobilní telefon. Doufal, že svou nesvobodu, ponížení a odmítnutí, utopí v alkoholu. Nebo se stane zázrak a on se probudí z té hrozné noční můry.

Nestalo se ani jedno. Nebo možná stalo?! Nejspíš bylo nezbytné, aby do příběhu vstoupila nová postava, která by posunula děj, aby mohlo dojít k prozření, zvědomení nepoznaného a mohlo tak dojít ke kýženému happyendu.

U domovních dveří se ozval zvonek. Bert na něj hned nezareagoval. Ale zvonek byl neúprosný a vrýval se do jeho bolavé a opilé hlavy, jako nůž. Neobtěžoval se sejít dolů. Jen otevřel okno a hodil k brance svazek klíčů. Vlastně ho ani nenapadlo se podívat, kdo to je. Natolik byla jeho mysl otupělá bolestí a nevyspáním.

V zámku po chvilce zarachotily klíče a do pokoje vešel Matěj. Očima přejel celou místnost, jako by se přesvědčoval o tom, že je to tak, jak čekal. Posadil se naproti Albertovi a tiše, jako by se naciťoval na jeho bolehlav, řekl.

„Mluvil jsem se ségrou. Strašně si jí vyděsil.“

Bert se na něho pomalu a nechápavě podíval a pak zlomeným hlasem mluvil víc pro sebe než na potencionálního švagra. „Chodíme spolu tři roky?! Plánujeme, že si pořídíme společný dům, děti. To, že si ji chci vzít, ji tak moc vyděsilo?! Věřil sem, že je mezi námi jasno. Že to oba cítíme stejně. Spletl jsem se.“

„Nevíš o ní nic.“ Dodal Matěj a gestem zastavil Alberta, která se právě nadechoval, aby spustil vodopád slov. Počkal si, až na něj Bert nechápavě zamžourá a pak si nechá vysvětlit, co se to tu děje.

 

Byla to dlouhá a náročná Matějova zpověď. Albert během ní totálně vystřízlivěl. Očima hltal každé jeho slovo a ve tváři se mu zračil ponejprv údiv, pak ho vystřídala bolest a nakonec „Aha“ efekt, v podobě prozření.

Matěj začal Petřin příběh od začátku. Mluvil o rodinných vztazích, poutech, ale i úmrtích a rozvodech. Nikomu z celého rodu nevydrželo manželství déle než pět let. Náhlá smrt, dokonce i sebevražda anebo jen obyčejný rozvod. Tak se to opakovalo už po několik generací. Matěj byl ve vztahu sice už více než sedm let, ale nikdy jeho vztah neprošel zasnoubením ani svatbou. Petra byla přesvědčená, že kdyby svůj strach sdílela s Bertem, že by se vysmál její pošetilosti nebo pověrčivosti. Několikrát se mu snažila ten problém naznačit, ale Albert na tím vždy jen mávnul rukou a zamluvil její dějovou nit příběhu dříve, než stihla nastínit co ji tolik trápilo.

Teprve nyní Albertovi docházelo vše. Promítnul se mu celý jejich vztah v bodech, kterým tehdy nerozuměl nebo na ně neměl čas, možná mu tehdy přišly nepodstatné až malicherné. Najednou uviděl sám sebe jako absolutně neempatického a samostředného egoistu. Vlastně začal pochybovat o tom, zda a proč ho Petra vlastně milovala…

Tu noc si Albert prošel totálním probuzením. Na druhý den zavolal Petru a požádal ji, zda by s ní mohl mluvit. Netušil, zda přijde.

Stejná restaurace, stejný stůl. Přišla. Byla vyplašená a bála se, co uslyší. Albert poprvé ucítil takovou lítost a bolest jejího srdce, jako doposud nepoznal. A tehdy spolu začali jeden dlouhý dialog, na rozdíl od všech předešlých monologů.

Ten příběh je už starý. Letos ti dva budou oslavovat desáté výročí své svatby. Ten tehdejší konstelační večer Alberta a Matěje, zlomil prokletí rodové linie. Jako když se přetne řetěz, přecházející z generace na generaci. Jen docela malé zvědomení a vše začalo jako čistý list právě psané knihy. 

 

Ještě přikládám vypracování úkolu, který byl zadán ve výkladu. 

Drabble Přítomný okamžik:

Dokonalá hříčka přírody. Pozoruji korálky ranní rosy navlečené na nitkách pavoučího vlákna. Nedočkavě čekám, až vysvitne slunko a probudí mou zvědavost. Sleduji napjatě na jednotlivých kapičkách, která z nich bude ta první, vyvolená. Na té se odehraje zázrak duhy. Je to jen okamžik a vzápětí následují tu prvotní královnu i její věrné dvorní dámy. Ty se k ní nedočkavě tisknou. I ony chtějí okusit teplo slunečních paprsků mezi prvními. Tak zvláštní proces. Osvícené kapičky ranní rosy se pod svitem slunce zmenšují. Víc a víc. Až doslova před užaslým pozorovatelem sublimují. Zůstává dokonalá práce mistra pavouka. Tak zase zítra, mé korálky.

 

 

Sára wolf