Zadání soutěže
Drahé hradní obyvatelstvo,
je tomu již nějaký ten pátek, co jsem vypsal soutěž s mým oblíbeným výhledem z okna a chtěl jej po Vás nakreslit. K tomu jste navíc mohli vyfotit svůj oblíbený výhled a nakreslit ten. Dneska po Vás budu chtít jednu věc stejnou a pak dvě věci jiné.
To jsem Vám zamotal hlavičky, co? To nevadí, já Vám to vysvětlím!
Tak tedy – opět Vám dám obrázek mého velice oblíbeného výhledu k nakreslení. Občas si říkám, že je škoda, že tam nebydlím, protože bych si dovedl představit tam sednout do křesílka a kreslit, číst si anebo jen tak poslouchat hudbu. A tu je to druhé a třetí zadání! A protože jsem osoba zákeřná, tak čtvrté zadání bude básnící!
1. zadání: Nakreslete mi obrázek tohoto výhledu. Nemusí být úplně do posledního detailu stejný, ale měl by znázorňovat to, jak na Vás působí.
2. zadání: Co byste v křesílku u tohoto výhledu dělali Vy? Napadá Vás něco? Pište přesně na 3 palce (+/- 0.3 palce).
3. zadání: Nakreslete mou osobu v křesílku, jak dělám jednu z daných činností. A nezapomeňte, že miluji zvířátka!
4. zadání: Napište mi báseň na téma Vysočina! Max. 20 veršů.
Můžete vypracovat 1, 2, 3 i 4 zadání, a to v jakékoli kombinaci.
Už teď se těším na Vaše krásná díla!
Vypracování
Krásný den, pane McColline,
musím přiznat, že jsem nečekala, že další výhled z okna bude tak těžký! :O Samý barák! :D A ten strom vepředu, co působí skoro dojmem ústředního motivu...no...ten jsem nemohla asi zkazit víc :D A víc to komentovat radši nebudu :)
1.
Odkaz na obrázek v plné velikosti: Výhled z okna
2.
Já bych v křesílku u tohoto okna dělala velkou spoustu činností! V prvé řadě bych tam často jen tak sedávala a prostě byla. To umím a moc mě to baví. Být prostě sama se sebou, se svými myšlenkami :) I když to si jen myslím, že bych byla sama. Zcela určitě by se mi pokusily na klín naskládat všechny tři kočky. V kuchyni mám taky takové křesílko a vždy je tomu tak. Když už ne na klín, sedím jimi alespoň dokonale obskládaná :D Takže když už bych seděla a nic nedělala, pravděpodobně bych drbala kočičky :) Ale to je úžasně relaxační činnost, takže rozhodně si nestěžuji! :)
Pak by v takovém křesle u okna nádherně četlo! V létě čerstvý vánek...to je úplně ááách :)
I malování bych si tam dovedla představit! Nějaký stojan na papír či plátno a sluneční paprsky pronikající oknem dovnitř by mi byly inspirací :)
Uměla bych ale i jen pozorovat dění venku. V létě to hemžení a lidičky a auta a zvířátka... V noci potom hvězdy. Kdyby mi u okna stál nějaký šikovný hvězdářský teleskop...úplně to vidím...zachumlaná do deky, velký hrnek čaje a jen bych si brouzdala naší galaxií.
Ale i v noci se dají hezky pozorovat lidé venku. Mnohdy je to o dost vtipnější :D
Zkrátka bylo by to asi mé oblíbené místo! :)
3.
Vy v křesle? Po zmínění zvířátek a při představě mých třech koček...nezlobte se, snad Vám kočky nevadí, protože já Vás prostě vidím, jak se mazlíte s kočkou O:) Nebo s pejskem. Ale nakreslila jsem kočičku :)
4.
A zase ty básně. Ale jelikož je to na téma Vysočiny, která vlastní velkou část mého srdce, pokusím se O:)
Vysočina
Vysočina líbezná,
ta navždy mé srdce má.
Kraj je to malebný,
čisťounký a pohledný.
Obzvláště ty husté lesy,
roztroušené mezi klasy,
mezi poli obilí,
travnatých luk a býlí.
Vysočina líbezná,
každý ji však nepozná.
A těch je mi velmi líto,
nepoznají skvělé místo.
Tady tůňka, támhle len,
vždy se ráda vydám ven
na procházku někam projít,
své vnitřní já v klidu najít.
Vysočina líbezná,
mezi kraji princezna,
obzvlášť pro nás rodáky,
ošlehané bodláky.
Moc děkuji za soutěž inspirovanou Vysočinou :)
Mějte se parádně!
Enola Gatito
