Zadání semináře

Domácí úkol má dvě části:

1) Napište mi úvahu na téma, proč podle Vás jsou sekty nebezpečné. (minimálně 4 palce)

2) Setkali jste se někdy osobně s nějakou sektou? Pokud ano, tak mi o tom napište, pokud ne, tak mi napište, co myslíte, že je na sektách tak přitažlivé.

Vypracování

1. Proč jsou sekty nebezpečné? Určitě zajímavé téma k zamyšlení a napsání úvahy. Sektu není nutno odvozovat pouze z latinského „secare“, tedy „sekat“, ale můžeme se na ni také dívat skrze slovo „sequor“, tedy „následovat“. První nebezpečí lze tedy vidět v rozseknutí určité náboženské skupiny a druhé v následování někoho v jeho náboženském přesvědčení. Důležité je se však zeptat, co je pro koho nebezpečné. V prvním případě jde o rozdělení nějakého celku, např. církve a nebezpečné to může být pro tu původní církev, která může cítit nebezpečí, že se rozpadne úplně. V případě druhém může jít o nebezpečí pro skupinu lidí, kteří již následují někoho (např. charismatického vůdce) a toto následování může být slepé a může přivádět lidi do nových nebezpečných situací. To jsou první dvě nebezpečí, která vnímám pod slovem sekta a jeho etymologickým významem.

Za ještě větší nebezpečí pokládám však volné nakládání se slovem sekta, či v jeho nepochopení a ve špatném spojování, zaměňování. V textu semináře vyučující správně poznamenala, že původně toto slovo nemělo negativní význam. Ano, žádné slovo nemá samo o sobě určité citové, či hodnotové zabarvení. To mu dávají až lidé, tedy uživatelé jazyka. Bohužel tam autorka semináře skončila a pouze bez ladu a skladu převzala teologická přesvědčení, že je nutno toto slovo nahlížet skutečně již jen negativně. Sektu, tedy slovo sekta, vnímám jako nebezpečnou v jejím užití, kdy člověk přistupuje k něčemu novému, jinému stereotypně ze své pozice a dle šablony to odsoudí a zavrhne. Při pohledu na dnešní společnost bychom se mohli zeptat, kde bychom byli, pokud bychom vše zakonzervovali a nedali zelenou novým nápadům a myšlenkám? Z pohledu náboženského ono i to křesťanství bylo sektou judaismu a proud protestanství sektou církve katolické. Myslím že samy náboženské společnosti, které jsou někým označeny za sektu nejsou nebezpečné veřejnosti, jako strana, která označuje se bojí, že jsou nebezpečné vůči ní a zachování toho starého.

 

2.

V prvé řadě tohoto úkolu bych chtěl vyjádřit rozčarování nad zavádějící typologií významu slova „sekta“. Je tristní, že profesorka využila teologické, křesťanské typologie, která je hodnotící a záměrně ve své typologii uvádí znaky, které jsou mimo hlavní křesťanské církve. Proč by měl být „protikněžský charakter“ zlý, když dle Ježíše šlo o vztah lidí k Bohu, dětí ke svému Otci a on knězem nebyl? V počátcích křesťanství nebylo potřeba, aby existovali kněží a sami apoštolové se dívali skrze prsty na židovské chrámové kněze (dnes judaismus kněze již nemá, neboť nemá ani chrám). Je snad Judaismus sekta? Vždyť splňuje všechny znaky. Namátkou krom protikněžství existuje v judaismu kabala, která je esoterním učením. Židé se po celé věky cítí být pronásledování a proto i vytvořili vlastní stát. Židé se cítí být lidem vyvoleným, tedy výlučným atd.

Pokud postoupíme dál od pojetí znaků sekty, dle kterých je prakticky jakákoliv církev, náboženská společnost sektou, tak bychom se mohli podívat i na jiné rozdělení, než je toto subjektivní, nevědecké. Co třeba zákony země, ve které ono náboženství, či v tomto případě něco, co je označováno za sektu, funguje? Není možné, aby někdo označil Hare Krišnu jako sektu a spojoval ji s negativními znaky, neboť v ČR existuje Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna a tato společnost je registrovanou náboženskou společností, či církví. Splňuje ústavou daná pravidla a neporušuje zákony. Stejně je tomu u svědků Jehovových, kteří jsou registrovaní jako Náboženská společnost svědkové Jehovovi. Ano, ve svém životě jsem se setkal s adventisty, jehovisti, hare kršňáky, scientology, lidmi z letničního hnutí, muslimy atd. ani jeden z nich neodpovídal nábožensky zabarvenému pojetí sekty, jak uvádí text semináře. Člověk znalý dnes užívá pojmu denominace pro společenství, která se již etablovala a jsou na cestě k tomu, aby se stala církví, či se užívá slova nová náboženská hnutí pro označení něčeho nového, nikoliv však špatného. Není možné, aby člověk 21. století označil druhého stereotypním slovem sektář a myslel si pak sám o sobě, že je v pořádku. Tímto označením ukazuje, že v jeho skupině není něco v pořádku, protože chce dávat najevo svou výlučnost, autoritářství, nesnášenlivost, sankcionování atd. V duchu textu semináře určitě existují skupiny, které pod pojem sekta patří, ale nejsou to ony, které paní profesorka uvedla jako příklady.

Kde je například skupina Davidiánů kolem Davida Koreshe, která byla součástí masakru ve Wacco? Kde je Nebeská brána, jejíž členové spáchali hromadnou sebevraždu a ne všichni nutně svůj život chtěli dobrovolně ukončit. A kde je křesťanská skupina Peoples kolem protestanského reverenda Jonese (tedy kněze). Patologie těchto skupin je jinde, než v žabomyších válkách, zda víno ano, nebo ne. V našem prostředí se mluví o panu Dvorském, který podváděl své členy, okrádal je o majetek a porušoval zákon tím, že neposílal své děti do školy. Ano, zde bych použil pejorativní označení sekta, ale skupiny, které jsem já za svá léta intenzivního studia a publikování textů o náboženství navštívil za sekty nepovažuji. Jsem vědec a nikoliv teolog.

Co je na sektách přitažlivé? Co je přitažlivé na církvích, politických stranách, skautu, či obecně setkávání se s lidmi? Možnost poslouchat a být vyslechnut. Možnost se setkat a být vnímán. Možnost být něčeho součástí a být někým ve společnosti. Prostě být s  někým a být pro někoho a mít smysl tohoto bytí.