Zadání domácího úkolu
Jak už víte z hodiny, vaším úkolem je napsat poděkování knihám, nebo konkrétní knize, za to, čím vás a váš život obohatily.
4 palce min.
Vypracování
Mé poděkování slabikáři – knize, která je pro mne důležitá
Milý slabikáři, píšu ti tato slova nejen z vděčnosti a lásky ke knihám, ale i jen tak, abych ti mohla zvednout sebevědomí a říct, že jsem se díky tvé pomoci naučila skutečně číst. Nejen písmenka, i to to, co se píše mezi řádky (a máš si to domyslet sám, což spousta lidí nedělá a čte jen tak polovičatě).
Dokonce mám ambice knihy nejen číst, ale i psát, tvořit a třeba i ilustrovat, kdyby se nějakému nakladateli zalíbilo mé umění netrefit se do správných proporcí člověka ani zvířete.
Pamatuji si, že tvoje ilustrace nebyly nic moc, ale i tak mi moc pomohly v tom, abych se naučila číst. Zpočátku o tom, že máma má mísu. Což byla přiznám se trochu nuda, skoro to vypadalo, že se čtením úplně seknu, ale když už jsem se doklepala přes celou abecedu a text byl podstatně náročnější a složitější (a dával víc smysl, i když nemohu napsat přímo „duchaplnější“), stala se ze čtení výzva. A poté i záliba.
Milý slabikáři, jsi vlastně základním kamenem mého knihomilství. Pečovala jsem o tebe, nosila tě do školy, naučila se na tvých stránkách rozluštit poselství písmenek a tajemství v nich skrytá. Díky slabikáři, své první knize, která byla nejen obrázková, ale i konečně i řádně „písmenková“ jsem zapustila později kořeny i v knihovně, kde jsem si vyřídila dětskou průkazku a dál se ve svém čtenářství i knihomilství rozvíjela.
Patří ti, můj milý slabikáři, velký díky za vše, cos mi poskytl a cos mne naučil. A to zejména z důvodu, že se na slabikáře obvykle zapomíná, když má člověk jmenovat knihu, která byla pro jeho život zásadně důležitá. Většinou dotázaný zvolí beletrii se silným příběhem nebo odbornou literaturu obsahující převratné myšlenky. Ono je ale samo o sobě převratné, když se malý čtenář naučí číst a může si přeslabikovat (jistě důležité informace) o tom, kdo zrovna „má mísu“ nebo „mele maso“. Takže ti posílám velké DĚKUJI za to, že jsi. Jak se to říká v jedné reklamě na sladkosti. Stojíš a vždycky budeš stát na prvním důležitém stupínku, tam úplně v přední linii, která je vstupní bránou do světa literatury a knih. Promiň mi, že jsem ti vyrobila pár oslích rohů a přijmi mé vyznání vděčnosti a nehynoucí úcty s pokorou sobě vlastní, která se skromně skrývá za názvem slabikář.
Díky moc
Gita Hrdličková
