Zadání semináře
Den svatého Patrika byl zmíněn jen na okraj.
Vaším úkolem je napsat o svatém Patrikovi a zároveň o způsobu oslav tohoto svátku, obojí z kouzelnického hlediska.
Úkol musí být delší jak tři palce, avšak upřednostňuji kvalitní zaplnění tří palců, za které s radostí udělím V, než palců šest, z nichž se moc věcí nedozvím.
Vypracování
Bylo to zrovna před pár dny, kdy jsem jela na víkend k mému otci, profesoru SolTirrovi. Nevím, jestli si ho pamatujete, dříve tu učil o severských bozích, náboženství a všemu co se severu týkalo.
Jela jsem s ním k jeho prapraprapra....dědovi, který záhadně přežil všechny generace.
A zrovna odpoledne, když musel Sóltirre něco zařídit, jsem s jeho pradědou zůstala o samotě. Nebyla s ním moc rozumná řeč.
Patřil k těm starším osobám, které většinu dne prospí. Ale když se proberou a začnou vyprávět, je to vždycky velmi zajímavé.
Zrovna, když jsem vymýšlela novou taktiku na famfrpál jako oficiální zástupkyně se děda probral.
"Tak co holčičko, jak slavíte den svatého Patrika?" zeptal se mě praděda Hank. Nejprve jsem se trošku lekla, jelikož jsem nechápala, ale popravdě odpověděla. "Dědo Hanku, všude na světě se sv. Patrik i jakž takž slaví. Ovšem u nás na škole se to letos nějak přešlo pomalu bez povšimnutí. Troufám si tedy tvrdit, že neslavíme."
"To mi ani neříkej děvenko! Takový hrdina, samaritán, duchovní člověk to byl a vy se mu odvděčujete tím, že ani trochu úcty mu nedáváte?! Kor ty, když tvůj otec pochází ze severu?" rozčiloval se Hank a něco si dál nesrozumitelně mumlal.
Nechápavě jsem se na něj podívala a pravila, "Dědo Hanku, proč se tak rozčiluješ? Neslaví se tenhle svátek převážně jen v Irsku?" Děda se na mě podíval, svraštěl obočí, prokřupnul si prsty a dál povídá. "Proboha... Co vás to v té tvojí škole učí? To byla jen řečnická otázka mladá..." dodal, když spatřil můj výraz.
"Víš dědo Hanku, máme tam jednoho zaměstatnce, který má semináře o Irsku a co se pokoušel na sv. Patrika rozhýbat aspoň trochu oslav..." pověděla jsem mu. Děda se na mě podíval tím stařeckým výrazem, "Pohodlně se usaď milá. Povím ti příběh, který se skutečně stal a jak to s Patrikem bylo..." Napil se ze svého zeleného hrnečku kávy a spustil.
"... Stalo se to jednoho slunečného odpoledne. Stařík jménem Patrik, jinak do té doby nenápadný biskup misionář zaslechl volání o pomoc.
Irsko v té době bylo známé tím, že na jeho území bylo spousta hadů. Nikdo si s nimi nevěděl rady. A právě toho dne, kdy se malý chlapec procházel po louce se to stalo. Hadi ho obklíčili na jednom paloučku a uvěznili na jednom větším kameni. Syčili na něj, kroutili svými těly a chlapci nezbylo nic jiného, než začít volat o pomoc..." odmlčel se a znova se napil.
"...Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Slyším to, jako bys to byla ty, kdo křičí o pomoc.
To volání zalechl právě Patrik, který byl kousek od toho místa a sbíral nějaké rostlinky a kořínky. Když uslyšel chlapcovo volání, popadl první klacek, který byl po ruce a běžel na pomoc. To ovšem netušil, co ho čeká, až chlapce nalezne.
Když uviděl chlapce, který volá o pomoc stát na velkém balvanu, nejprve nechápal. Dokud nepřišel blíž k němu a neuslyšel sykot a chřestění některých ocásků. Polekaně ucouvl. Ale když spatřil chlapcův zoufalý, vyděšený výraz vykročil vzpřed.
Použil klacek, kterým mával před sebou a snažil se hady odehnat. Nechápal jak je to možné, ale hadi před klackem div neodskakovali do vzduchu, kde ho přeletěli a dopadli o kus dál.
V tu chvíli tam již přiběhli i další obyvatelé městečka, kteří přihlíželi s vyděšeným výrazem. Mezi nimi byl i otec chlapce, který se ho na dálku snažil uklidnit.
Všichni zírali na to, jak hadi létají vzduchem a dopadají na místo k ostatním a již se nehýbou. Nikdo nechápal, jak je to možné. Protože Patrik měl jen klacek, který našel někde na louce. Snad kouzlo či zázrak? V tu chvíli to nikdo neřešil, jelikož hadi byli odstraněni a chlapec byl zachráněn. A bez jediného škrábnutí či kousnutí.
Když občané přešli k místu, kam hadi dopadali, aby je zklividovali... " Hank se znova napil ze svého hrnku a pokračoval, "...všimli si, že nedopadli jen tak na hromadu. Ne. Chodili kolem dokola a připomínalo jim to lístek. Ale zvláštní lístek. Byl rozdělen na tři díly. A jelikož to jim to připomínalo lístek s trojčástmi, začali mu říkat Trojlístek.
Od té doby měl Patrik na svých hábech a reprezentacích vyobrazen trojlístek.
O onom dni se vypráví spoustu povídek a pověstí. Byl to zvláštní den nejen kvůli tomu klacku, ale i kvůli tomu, že od doby, co zachránil toho chlapce, se po celém Irsku neobjevil jeden jediný had.
Léta plynula a Patrik stárnul. Brzy na nový rok závažně ochořel a 17. března zemřel přirozenou smrtí.
Od toho dne se slaví tento svátek. Nejprve to začalo jen menší oslavou každý rok. Postupně se o tom dozvídal svět a převzali i jejich zvyky.
Od té doby se stal jako symbolem tohoto svátku trojlístek a nošení zelené barvy. Trojlístek díky onoho odpoledne s vymícením hadů a zelená barva proto, že Patrik měl rád zelenou barvu opravdu hodně. A chtěli si tohoto člověka nějak více připomínat.
A to je celý příběh o svatém Patriku." zhluboka se Hank nadechnul a napil ze svého hrnečku.
V tu chvíli přišel Sóltirre a museli jsme vyrazit na cestu. Ještě jsem se s dědou Hankem rozloučila, poděkovala za příběh a musela slíbit, že si tento příběh budu pamatovat a vyprávět svým dětem a vnoučatům...
