Zadání soutěže

Před zahájením turnaje Bradavické čtyřky jste byli obeznámeni s prastarou silou čtyř čarovných hradních věží. Severní věž, Západní věž, Jižní věž, Východní věž. Vládnou magií čtyř světových stran, chrání hrad a podněcují čarodějný Čtyřsílý oheň, který leží v jeho základech a tepe hogwartským životem. 

Bradavická čtyřka však svůj název nezískala jen díky věžím. Za vším hledej zakladatele a to je pochopitelně i tento případ. 

Chtěla bych vás požádat o krátké zamyšlení. Každý ze zakladatelů - Rowena, Helga, Godrik a Salazar - měl jednu z věží oblíbenou. Nejvíce tíhnul právě k jednomu světovému směru. A vaším úkolem bude zamyslet se, který zakladatel zaštitoval který směr, kterou věž. 

V úvaze mě tedy obeznámíte se svou teorií, přiřadíte zakladatele k věžím a odůvodníte a podložíte, proč jste je odhadli právě takto. Délka max. 1 pergamen A4.

Vypracování

Jé, já mám takovéhle soutěže tolik ráda! =)

Vzhledem k tomu, že mám (snad už) jasno v tom, které věži náleží které atributy, nebude doufám vadit, že budu pracovat i s těmito informacemi a ne pouze s „oblíbenou světovou stranou“ zakladatelů – to je podle mě totiž opravdu nemožné rozluštit; proč by měl Salazar, hledět k severu - proto, že měl srdce chladné? Nebo že jeho jméno začíná na S? =) Ony atributy prostě mají podle mého hodně co dělat s tím, který zakladatel měl pro kterou věž slabost – jinak by ji přeci stvořil jinou, případně přetvořil, stály-li některé věže již předtím, než zakladatelé na náš hrad zaměřili svou pozornost.

 

Zaměřím se nejprve na Godrika Nebelvíra, protože v jeho otázce mám zcela jasno - jako kolejní ředitelka jeho koleje mám totiž přístup k Nebelvírově odkazu, který škole zanechal, dávno tedy vím, proč nebelvírská kolej leží právě tam, kde leží. Jeho věží je věž východní, a to zejména pro Nebelvírovo přátelství s Eurosem, bohem východního větru, se kterým si dokonale rozuměl (lze-li tedy něco takového vůbec říci v případě starého boha a smrtelníka). Oba dva totiž měli bouřlivé a temperamentní povahy, znali cenu života, jeho krutosti i laskavosti. Oba byli ve svém jádru dobří, byť, jak se Nebelvír zmiňuje ve svém odkazu, „Euros dokáže vykřesati oheň ze svého nitra tak čile a okamžitě, že všem dech se hrůzou z toho tají“. Nejsem si jistá, zda zmiňovat, že se Nebelvír svým přátelstvím s obávaným bohem pyšnil, protože to mu komplimenty příliš neskládá, ale bylo to tak – žádný jiný ze zakladatelů nebyl tak „statečným bláznem“, aby s Eurosem pokoušel nějaké delší hovory. Nebelvír ovšem Eurosovi opravdu věřil, nikdy nezapochyboval o jeho dobré povaze, a proto dokonce zřídil srdce své koleje právě ve Východní věži, pod mocnou ochranou svého přítele. Korouhev věže je ocelová, ukutá z Nebelvírova prvního meče - protože jak Nebelvír věřil, právě ocel je to, co by kolej vychovávající nové generace rytířů měla pozvedat k nebi. V útrobách věže potom Nebelvír skryl mocné čidlo tajností, které má za úkol odhalovat veškeré intriky a skryté bezpráví, jež se na škole dějí, a jeho tajná dohoda s Eurosem zajišťuje, že členové jeho koleje vždy naleznou potřebnou sílu a energii k zastavení všeho, nač čidlo varovně poukáže.

 

Dále si jsem poměrně jistá oblíbenou věží Salazara Zmijozela. Jižní věž se stříbrnou korouhví, jediným cenným kovem, který se z hradu k nebi tyčí, je jasným důkazem toho, že právě zde Zmijozel nalezl své útočiště. Též socha Merlina, největšího kouzelníka naší země, která kryje její tajný vchod, je dost jasnou značkou jeho práce. Bůh jižního větru, Notos, je potom nejmocnějším a nejnebezpečnějším ze všech bohů, pověstný svou krutou tvrdostí zejména na mořích. Právě tam je totiž ochoten vyhladit všechny námořníky, kteří nejsou dostatečně vynalézaví a schopní, aby mu dokázali čelit v rovném boji. Pokud Zmijozel našel s některým z bohů společnou řeč, pak nepochybuji o tom, že jím mohl být právě a jedině Notos. Slídivé kukátko ukryté v hlubinách věže zde potom už podle mě opravdu nikdo jiný ze zakladatelů zanechat nemohl... A kdybych přeci jen měla mluvit o oné „oblíbené světové straně“ - tak hadi se vždycky vyhřívají právě na té jižní.

 

Rowena z Havraspáru jistě hleděla na sever, a to nejen proto, že tím směrem leží hory jejího dětství – ale i kvůli bohu Boreásovi, nejsilnějšímu ze všech bohů, který se „na svých křídlech smí prohánět po celém světě“. Staré legendy praví, že to byl právě Boreás, který s pozemskou princeznou počal okřídlené syny; ta podoba s Havraspárem je téměř neuvěřitelná. Též je známo, že vchod do Havraspáru kryje brnění – jak příhodné, že tajný vchod do Severní věže je též skryt mrtvým brněním. Inu, Rowena milovala hádanky, pro vidoucí zjevné, pro zaslepené nerozluštitelné...

 

A ne, opravdu jsem nechtěla, aby Helga z Mrzimoru byla tou, na kterou „zbyla poslední, západní věž“. Ale je to tak, zdá se. Ovšem nutno podotknout, že všechno dobré a laskavé odnepaměti tíhne k západu – k místu, kam se slunce ukládá po celodenní pouti ke klidnému a zaslouženému odpočinku.V tomto směru je dalekohled velmi příhodným artefaktem věže. Traduje se, že pomocí něj lze dohlédnout až do slunečního paláce, ač sama to tedy potvrdit nemohu. Navíc nepochybuji, že právě v bohu Zefyrosovi, ztělesněnému západnímu větru, mohla Helga nalézt oporu a dobrého přítele - neboť on, stejně jako ona, je všeobecně obdivován pro svou mírnou a klidnou povahu. Je ochráncem slabých rostlinek, přesně tím bohem, který ve své laskavosti nezahubí nic, co žije. S kým jiným by si mohla Helga rozumět více?