Zadání domácího úkolu
Jako již tradičně, vyberte si jedno z uvedených zadání.Vypracování
Drahá madamé Weilé,
posílám Vám své vypracování úkolu. Pracně jsem znovusepsala deník Vendelíny Výstřednice. Jde o záznam jen z jednoho dne ze života Vendelíny - 30.4. roku obráceného brouka.
° ° °
04:44
Vstávám. Mrznou mi kotníky a nemůžu kvůli tomu vůbec spát. Rozhodla jsem se, že půjdu dolů do mé oblíbené mudlovské vesnice, kde jsem velmi neoblíbená. Natáhla jsem si na sebe uniformu na podpal: beztvarou noční košili v banánové barvě, vestu z kočičích chlupů, hnědé pletené ponožky a ubrus na hlavu. Nesmím zapomenout si nasadit umělé trollí zuby a učesat své háro do keřového stylu. Lokla jsem se mnoholičného lektvaru s vlasem nějaké mudlovské ženy ze vzdálené vesnice.
05:59
Cestou do vesnice jsem nakopala pár kohoutů. Nesnáším jejich kokrhání. Myslím na své promrzlé kotníčky a nemůžu se dočkat, až mě upálí. Doufám, že ti mudlánci už stihli postavit novou hranici. Tak už jsem na místě a jdu dělat bububu na prvního mudlu, kterého potkám.
09:21
Fuj, to byla ale fuška. Musela jsem zprudit asi čtyři mudly, než mě prohlásili za čarodějnici! Z těch mudlů už pomalu odpadává to prvotní nadšení z upalování. Nejspíš se budu muset brzy přestěhovat, tady jsem už skoro vyplácala všechny triky. Teď jsem musela ukrást jednomu pastýřovi ovci. Pomalovala jsem jí černými puntíky a zrovna když jsem dodělávala poslední puntík, konečně mě přistihl majitel té puntíkaté ovce. Nechápavě civěl na ovci a vůbec to nechápal. Tak jsem krákavě zachechtala a pak mu to konečně došlo. Označil mě za čarodějnici a pak to s jekotem šel vyžblebtat celé vesnici.
12:13
Vzali to celkem hopem a ani neproběhl soud. Jeden z mudlů, který stál v čele vesnice, se mne ptal, jestli jsem čarodějnice. Popravdě jsem mu odpověděla, že ano, jsem čarodějnice. Ano, způsobila jsem té ovci tu puntíkatou nemoc. Ne, ti vaši dalmatini mají své puntíky od přírody, ne ode mě. V jejich očích se mísil strach, vzrušení, zmatek a taky škodolibost. Pravidelně se dávkuji mnoholičným lektvarem a už se docela dost nudím. Mám obavy o svá chodidla - jsou v poslední době pořád studená!
13:50
Zavřeli mě do vězení. Ještě nemají postavenou hranici. Znuděně pozoruji z okna jak vesničané pobíhají sem a tam a shánějí materiál na podpal. Mezitím jsem snědla tu ovci k obědu.
15:39
To je tak vzrušující!!! Konečně mě vyvedli ven. Teď přichází ta nejnudnější chvíle. Přichází starý mudla v něčem, co připomíná župan. Nebo dost zženšilý staromódní hábit. Jakže se mu říká? Ahá! Kněž? Kněz! Monotónně si tam spokojeně žvatlá, zatímco ho vůbec nikdo neposlouchá. Všichni se soustřeďují na to, aby udrželi důležitý výraz. Je velmi důležité se umět tvářit důležitě, pokud jste nechtěli skončit na hranici! Já mezitím vymačkávám bradacici z čela. Dnes už je to dvanáctá.
17:02
Hoooooříííííím! To je tak příjemné!!! Nechápu ty ježibaby, které chodí do jeskynních lázních. Vstupné je nehorázných sedmnáct galeonů za jednu osobu na den! Tohle je mnohem příjemnější a je to zdarma. Naprosto si užívám plameny a čas od času zakvíjím, aby z toho měli vesničané radost.
19:18
Už jsem dohořela a provedla kouzlo se zmizením. Cítím se mnohem odpočatěji. Sedím na lavičce před domem toho pastýře s puntíkatou ovcí a škodolibě pozoruji vesničany, kteří musí nyní uklízet tu spoušť. Mají práci na dva dny, minimálně, chachá. Cítím teplo na svých kotnících a jsem spokojená.
22:22
Konec dne. Už mám za sebou večeři (zbytek té ovce) a jdu spát. Dokonce si na noc sundávám ponožky. Usíná se mi fantasticky. Teď mi bude pár dní zase velmi příjemně. Ale už se nemůžu dočkat až mne upálí znova!
° ° °
Konec záznamu.
S pozdravem,
Eycková #
