Zadání semináře

Na výběr máte opět několik možností. Vyberte si ale jen jednu!!!

1) Nakreslete kostým, který byste si na karneval oblékli. Nezapomínejte, že karneval v Riu má i svou kouzelnickou sekci.

2) Byli jste někdy sami na nějakém karnevalu? Za co jste byli maskovaní? Přidat můžete i "veselou historku z natáčení". (3 palce)

3) Karneval ve Velké sini. Jak by vypadal? (Ocením vtipnost, vystižení charakteristik zdejšího osazenstva,...) - pojměte to, jak libo, klidně jako reportáž, vyprávění, cokoli. (3 palce)

Vypracování

Jsem velmi nespolečenský člověk a tak se společenským událostem takovéhoto rozsahu se zásadně vyhýbám, neboť mě značně znervózňují. Avšak když jsem byl malý, byl jsem nucen si tyto události vytrpět, jelikož jsem nebyl pánem svého času. Nicméně právě po jednom z karnevalů si moji ctění rodičové uvědomili, že je to se mnou marné, přemarné. Tenkrát mi bylo něco málo kolem 6 let před smrtí a jako moji mudlovští spolužáci jsem šel na školní karneval. Měl jsem na sobě naprosto monstrózní oblek jednoho z mudlovských hrdinů a totiž černého mstitele - Zorra. Měl jsem černé kalhoty, černé tričko, černý plášť, masku a důležitou součást mé výbavy - meč. No mečík. Spíš mečíček. Skutečně vypadal zcela neškodně. V mých rukou, ale nebyl. V mých rukou se proměnil ve vražednou zbraň, teda ne doslova, ale téměř. Nicméně nepředbíhejme.

 

Tak jsem tedy vyrazil na svůj první a zároveň poslední karneval. Musel na mě být humorný pohled - Zorro mstitel ťapkající a hopkající po ulici s umělohmotným mečíkem, který skřípe o kachličky chodníku. Koně jsem neměl. Ani poníka. Otec byl neoblomný a zcela trval na tom, že za poníka prostě nepůjde. Když jsem mu to později připomínal, když se holedbal, že mi vždycky splnil všechno, co mi na očích viděl, dostal jsem takovej výprask, že jsem tři dny nemohl pořádně sedět. Ale musím připustit, že Zorro mstitel jedoucí na poníkovi, který by funěl jako můj otec, když hledá pod stolem tu ******** tužku, by nebyl o nic důstojnější.

 

Nuže dohopkal jsem na místo určení. Kde již bylo převelice narváno a jelikož jsem si chtěl na baru objednat svůj oblíbený nápoj - jahodový džusík, zamířil jsem si to přímo přes střed parketu právě k baru. Zradil mě však můj ladný krok, jelikož jsem si omylem přišlápnul svůj plášť, což jsem v tu chvíli ještě netušil a jako správný Zorro mstitel, myslíc, že ho někdo přepadl zezadu, jsem tasil svůj meč. Seběhlo se to všechno hrozně rychle, mnohem rychleji než to teďka vyznívá, ale jak jsem tasil meč, zároveň s otočkou, abych se postavil svému nepříteli tváří v tvář jsem zapíchnul svůj kord do oka poblíž stojícího Supermana. Dál už si jen pamatuji, jak mě přes rameno odnášel nějaký vzteklý pán, který nadával, že tady spratky, kteří mrzačí Supermany nestrpí, načež jsem prohodil, že kdyby to byl pořádnej Superman, určitě by se ten mečík o to oko zlomil.