Zadání domácího úkolu

Každý člověk vidí různé věci jinak. Napište tedy povídku o třech postavách. Vymyslete si děj. Radím vám něco, co vás bude bavit, protože to samé budete psát třikrát - ale pokaždé z jiného pohledu.

Tj například: <i>1) Vanessa už po mě zase něco chce. Copak nevidí, kolik mám práce? A do toho venku prší. Ach jo.

2) Mohl by si už konečně uvědomit, že se tu nemůže jen tak válet a vymlouvat se na práci. Já do ní také chodím! A nestěžuji si! Jestli to takhle půjde dál, nevím, co budu dělat.

3) Ti dva už se zase hádají. Jakoby nestačilo, že venku prší a já prý nesmím jít ven. Byl bych celý zablácený a ona by po mě musela uklízet. Ne, že by mi to vadilo ... </i>

A minimální délku si dáme na sedm palců. Vy stejně máte průměr kolem jedenácti.

Vypracování

1) Ona

Seděla proti němu a cítila se provinile. Rozpolceně. Část z ní jím pohrdala. I teď nedokázal být prostě chlap a břečel. Nechápal ta jednoduchá slova, kterými mu to řekla, že ji nebaví, že chce víc, že jej nemiluje. A on stějně musí udělat scénu! Proč to nemůže vzít jako chlap a prostě to pochopit?
Ale části jí ho bylo líto. Snažil se jí vyhovět, být tu pro ni v každém jejím rozmaru. Staral se o její pocity, naslouchal ji, když potřebovala, byl tu pro ní. Bylo to krásné, každý jeden den s ním, tak proč teď chce odejít? Co jí táhne pryč?
Nevěděla. Ne, to není pravda. Ten pocit v ní...

Ale přezevše... láska, o které si nebyla jistá, že tu byla když si jej brala, vyprchala, zevšedněl jí, a její zájem o ní upadal s každým ránem, s každým dnem, s každým večerem.

A tak tu byla, ona, on, jejich pes - kterého jí pořídil, protože si jej přála z celého srdce - a láhev vína. Ať to bolelo sebevíc, musela to udělat - protože už jej nechtěla dále ranit, dále mu ubližovat, dále jej podvádět za jeho zády, zatímco on pro ně tvořil domov. Byl to ten večer, kdy se rozhodla, a už nebylo cesty zpět. Když vyslovila ta slova, zněla si cize, ale věděla, že musí být vyslovena.

Chtěla rozvod.

2) On

Plakal. Nechápal to. Udělal pro ni všechno. Chtěla psa, pořídil jí psa, kolik jen týdnů strávil nad tím najít chovatele plemena, po kterém toužila, který by měl k dispozici k odběru stěňátka toho plemena po kterém toužila. Když jí bylo zle, byl po jejím boku, vždz si vzal v práci home office či dovolenou, jen aby o ní mohl pečovat. Kdykoliv plakala, byl tu pro ní, objal ji, uvařil čaj, poslouchal její stesky a utíral její slzy. Byl jsem tu pro ní. Prošel pro ní peklem a zpět, pojal ji za ženu, oběhal dny a týdny na úřadech, aby se dostala do bezpečí a mohla být svobodná. Vytvořil jí domov. A přesto jí to nestačilo. Přesto nebyla spokojená. Přesto "její láska k němu vyčpěla a už není". Co to jako znamená? Co vlastně chce, po čem touží? Vše jsem jí splnil. Vše co si řekla. I mnohé to, co zůstalo mezi řádky, co jsem jí viděl v očích, že by si přála, že potřebovala, i to vše, o čem nevěděla, že potřebuje dokud to neměla... či nevěděla, jak si o to říct. A stejně, přesto tu teď sedí, a chce rozvod.
Já tomu nerozumím...

3) Pes
Co se děje? Proč taťka pláče? No tak, neplač, jsem tu, no tak, hele, strčím ti svůj studený čumák do tváře, olíznu slzy, přitulím se k tobě a vše bude zase dobré!

Mami, udělej něco s tátou, je smutný. Vidíš to a jen tak tam sedíš, proč? No tak, pojď mi pomoci. Proč místo toho abys mi šla pomoci bereš vodítko? Proč mě odtahuješ od táty? On táta s námi nepůjde? Vždyť nez něj jít nemůžeme? Co kdyby ho přepadly strašidla z pod postele, o kterých si říkala tátovi, že Vás před nimi bráním každou noc co ležím u Vás na nohou?

Mami, ne, já chci být s tátou. Táta mě teď potřebuje. Kam jdeme? Proč ho opouštíme?

Ne, tady si lehnu a roztáhnu se jako žába, protože bez táty nemůžeme odejít. Mami, proč mě táhneš pryč? Co táta, tati!

Ne! Já zůstávám!