Zadání domácího úkolu
Téma eseje bude velmi jednoduché, sepíšete mi text na téma “Mé kouzelnické kariérní směřování”. Nechám na vaší úvaze, jakým způsobem esej uchopíte a co vše do ní napíšete. Přidat můžete i obrázek či báseň. Za obrázek si můžete z minimální délky eseje odečíst 3 palce textu, za 8 veršů básně si pak odečtěte 1 palec. I v takovém případě ale esej bude mít minimálně 5 palců textu.
Zároveň ocením, pokud mi nad rámec eseje připíšete, jaký pro vás předmět byl, co se vám líbilo, co ne a jak bych jej pro další generace mohla vylepšit!
Vypracování
Krásný den,
posílám vypracovanou esej.
Mé kouzelnické kariérní směřování
Myslím, že je na čase vykouknout z pod deky a začít čelit svému strachu – rozhodování. Určitě se nechci do toho všeho vrhnout po hlavě, ačkoliv některá taková má rozhodnutí zde na hogu vypadala. Takže půjdeme pěkně pomalými krůčky, baby steps, jak tomu mudlové s oblibou říkají.
Pokaždé, když mám problém se rozhodnout a nemohu se nějakým způsobem posunout dál, tak se zahledím do své minulosti. Ačkoliv se někdy říká, že bychom měli minulost nechat jít, tak já osobně jsem opačného názoru. Pro mě je minulost zdrojem informací a neskutečné síly. Samozřejmě, že tam jsou momenty, které bych nejraději zapomněla, ale na druhou stranu i tohle jsou vzpomínky a mnohdy v sobě mají i nějaké to ponaučení. V některých chvílích se tedy do své minulostí vracím a třídím ji. Vracím se do takových momentů, které si dokáži vybavit a dívám se na to, co se stalo, co mě bavilo, čemu jsem se věnovala, jak jsem se v některých momentech chovala. Někdy mi má minulost dá odpovědi na otázky a pomůže mi se alespoň trochu posunout dál.
Pojďme si tedy nalít šálek horké čokolády a podívat se na některé okamžiky z mého života na hradě
Na hrad jsem přišla v roce 2010, tehdy ještě jako velmi mladé a tak trochu rozdováděné děvče. Nepřišla jsem sem s jasnou představou, což je možná úplný prvopočátek toho, proč se neposouvám dál. Mým hlavním cílem byla kolej a chtíč po tom, mít na jejím rozvoji podíl. Stejně tak jsem nepředpokládala, že bych měla nějakou funkci, což možná v tu dobu souviselo s mým nízkým sebevědomím a nedůvěrou v samu sebe.
V roce 2012 jsem nicméně dostala funkci správce obrazárny. Pro mě to byla obrovská čest a taky najednou velká zodpovědnost. Do té doby jsem nikdy žádnou funkci neměla, takže to byla velká změna v mém dosavadním působením. V tu dobu jsem také už byla v zasedačce a vlastně jsem začala svůj veškerý čas a energii obětovávat hradu. Přestože jsem se na rozvíjení koleje podílela ráda, tak musím říct, že mě to naprosto vyčerpalo. Někde v tomto období se mi začínaly prohlubovat psychické problémy a místo, abych myslela na sebe, jsem se obětovala hradu.
Postupně má aktivita na hradě začala upadat. Poté, co jsem odešla ze zasedačky, jsem vlastně přišla o podílení se na všech aktivitách. Jediné, co mi zůstalo byla obrazárna. Ta však už v té době byla mrtvá a jakékoli snahy o její znovuoživení padly. Zde bych se pozastavila a zmínila to, že se velmi těžko vzdávám věcí. Mám tendenci se jich držet zuby nehty až dokonce. Odchod ze zasedačky byl pro mě opravdu bolestivý a hrozně dlouho jsem se k němu odhodlávala a byl vlastně výsledkem dlouhodobého zvažování pro a proti. Z obrazárny jsem neměla tu odvahu odejít, protože to bylo jakési moje dítě a té funkce jsem si a stále si vážím. Proto jsem ve svém posledním rozhovoru o mně napsala:
„Ale pokud mám na té funkci skončit, bude to znamenat nejspíše můj absolutní odchod."
To už jsem byla ve fázi absolutního útlumu. Rovněž jsem v tomto rozhovoru řekla, že do hradu nechci a ani nemůžu vkládat tolik svého času. To se psal začátek roku 2021 a já reálně zvažovala odchod. O rok později, v listopadu 2022, byli správci obrazárny smazáni z pozice vedení a obrazárna šla definitivně k ledu. Tímto se moje myšlenka z rozhovoru vlastně stala aktuálním problémem. Nemám už funkci, takže mě tu vlastně už nic nedrží. Paradoxně se stal úplný opak a moje aktivita začala naopak sílit. Ptáte se co se stalo? I já se ptala, ale odpověď byla jednoduchá. Hrad odjakživa stojí na lidech. Toho, čeho si na hradu nejvíce vážím, jsou lidé. Spoustu z nich jsem potkala i mimo zdi a jsou významnou součástí mého života. Za mojí aktivitou na hradě stojí právě oni. Najednou se tu zjevila úžasná skupina lidí, která mi dodala sílu. Myslím, že velký podíl na tom mají i akce, které se poté v roce 2023 začaly rozbíhat. Co dalšího se také stalo je, že jsem tak trochu poznala sama sebe a můj život začal nabírat na obrátky a ubírat se, řekla bych, tím správným směrem.
Tím se vlastně dostávám k tomu, proč je pro mě tak těžké přejít z koleje do nějakého zaměstnaneckého poměru. Jsou to především lidé z koleje, kteří jsou pro mě oporou. Pojďme se tedy podívat na jednoduché pro a proti mezi kolejí a obecně zaměstnáním.
Nevětším faktorem, který je pro na straně studenta, je kolej. Kolej se za vás většinu času postaví a vždy tu pro vás je. Lidi v ní jsou pro mě mými baterkami. Nejvíce miluji tu kolejní spolupráci a honbu za společnými cíli. Zatím co v zaměstnání už jste tak trochu sami za sebe. Samozřejmě, že máte kolegy, se kterými můžete probrat ledacos, ale většinu času se rozhodujete sami. Což je všechno obrovská zodpovědnost.
Studentský hábit mi umožňuje jet tak trochu na půl plynu. Dáte si jeden předmět a proplouváte. Nicméně tímto tempem se moc daleko člověk nedostane. To je možná ten důvodu, proč stojím na mrtvém bodě. Jsem zrovna v období, kdy čerpám nové síly a tak mi tento stav vyhovuje. V zaměstnání má přeci jenom člověk více povinností. Samozřejmě, že záleží na tom, jakou pozici vykonáváte a kolik si toho sami na sebe naložíte. Za to vše vám ale bude náležet plat. I když je pravda, že student, který má OVCE také dostává plat, který někomu může stačit.
Tohle jsou podle mě jedny z hlavních bodů. To, kde budete a co vlastně budete dělat. Ostatní věci jsou už jenom takovým bonusem. Studentem získáváte věčné mládí, ale zaměstnání vám umožní si vytvořit dospělou postavičku a některé postavičky jsou opravdu moc hezké. Dále dostanete přístup k profesorskému oblečení, možnost vlastnit nemovitost a také můžete mít potomka! Takže vlastně se dá říct, že je i cesta zpátky do koleje a celý pomyslný kruh se nám tím uzavírá. Tohle zní velmi lákavě a když to vidím takhle napsané, tak mi fialový hábit nepřijde zase tak špatný.
Co je tedy to, co mě drží ve studentském hábitu, když vidím tolik pozitiv na fialovém? Možná strach. Jedna z těch věcí je určitě nepřipravenost. Kdybych se právě teď rozhodla změnit hábit, tak vlastně vůbec nic nemám. Souvisí to také s mojí neaktivitou, kdy jsem nad tímto vůbec nepřemýšlela. Jiné by to asi bylo, kdybych šla do zaměstnání. Upřímně mě nejvíce láká ošetřovna, protože k lékouzelnictví tíhnu. Nicméně momentálně není volné místo, takže je to spíše čekání na to, až se něco uvolní. To je tedy také další faktor, proč jsem ve studentském. Vlastně čekám na nějakou lákavou nabídku. Přeci nebudu děla něco, co mě nebaví. Ještě bych se vrátila k mému období neaktivity. Protože jsem vlastně ještě nestihla to, co bych chtěla stihnout. Ještě bych si chtěla pořadně zabodohrotit, zúčastnit se některých kolejních akcí, hnát se s kolejí za poháry. Hrozně mě teď chytli kagíci a ty bych si také ještě chvíli chtěla užít.
Své kouzelnické kariérní směřování bych tedy popsala asi jako: Stále ve studentském hábitu čekající na správnou příležitost. Otázkou je, jak dlouho budu čekat a jestli mi za tu dobu neprotečou mezi prsty jiné příležitosti.
Co se týče předmětu, tak já jsem velmi spokojená! Hodiny byly velmi zábavné a poučné. Jenom jsem se cítila trochu více targeted! Neumím si vysvětlit, proč pořád v hodinách koukáte na mě - zasměje se. - Líbilo se mi, že jste nám ukázala různé možnosti uplatnění. Všechny exkurze byly skvěle připravené a dobrodružné. Také jsem ráda, že tam byla hodina o poznání sebe sama, což je vlastně to, co jsem jsem zmiňovala ve svém prvním úkolu, že bych za to byla ráda. Úkoly byly velmi rozmanité a vždycky bylo na výběr. Jen to rozhodování na mě bylo moc, ale já se nerada rozhoduji, proto to pro mě byly 2 náročné vyučovací hodiny. Takže suma sumárum, kdyby byla dvojka, tak jdu taky do ní! - Usměje se -
Děkuji Vám za krásný rok!
S pozdravem
Brianag Mac Coileáin
