Zadání domácího úkolu
Milí studenti,
vezměte si nějaký jev na našich Hog a zkuste jej popsat z psychologického pohledu.
Co třeba (ne)jezení čokoládových žabek?
Skupování oblečení z aktuálních kolekcí našich návrhářů a návrhářek?
Opouštění koleje?
Stres ze zkoušek?
Můžete přijít i s vlastním tématem.
Chci, abyste si k tomu třeba i našli nějaké zdroje a trochu si o tom něco přečetli. Ale pokud budete kopírovat, tak vás vytahám za uši, dám vám pětku a předmět nedokončíte.
Doporučená minimální délka je 6 palců.
Vypracování
Krásný den,
zasílám vypracování závěrečné eseje z předmětu Psychologie.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Bodohrotičství z psychologického hlediska
V první řadě si vysvětlíme, co to bodohrotičství znamená.
Bodohrotičství je akt, kdy člověk veškeré své aktivity soustředí na sbírání bodů. Je na ně natolik zaměřen, že je ochoten obětovat svůj volný čas, rodinu i sociální život, jen aby mohl nahromadit co nejvíce bodů.
K bodohrotičství také vyzývá ostatní a zkrátka vše se točí jenom kolem toho nasbírat co nejvíce bodů, aniž bychom kladli důraz na to, zda si třeba daný předmět užíváme.
Co se za bodohrotičstvím skrývá? Co k němu lidi vede?
Najde se hned několik faktorů, které někoho k bodohrotičství vedou. Pomsta, vyhlášení Snaživcem roku, vlastní sebetrýzeň, či uznání od ostatních pro celou kolej, nebo sami pro sebe.
Uznání ostatně najdeme i na Maslowově pyramidě potřeb hned pod transcendencí. [1]
Zajímavé ale je, že někteří studenti jsou ochotni vyloučit i ty základnější příčky pyramidy jako spánek a vztahy, jen aby ser jim uznání dostalo. Či je to ještě doopravdy o uznání?
Osobně si myslím, že pokud se člověk nachází ve fázi, kdy už přeskakuje jednotlivé příčky pyramidy, tak už mu nejde o uznání, ale o strach přestat a o to, co si pomyslí ostatní. Což by se nejspíš pod uznání dalo také zahrnout.
V některých případech jde již o vyšinutost, kdy se člověk začíná vymykat kontrole.
Dále se pak nabízí jakýsi vnitřní boj jedince, což už je téma spíše sociální psychologie, kdy vychází z nějaké své zkušenosti například z dětství.
Chování, které zažil se na něj nějak promítlo a i když už se s ním nepotýká, v hlavě si vytvořil jeho duplikát, který ho v té samé situaci stále udržuje.
Pokud přejdeme do extrémů, nabízí se teorie stojící na základech právě sociální psycholgie.
Zimbardův experiment, kdy ve vhodných podmínkách ze slušných lidí udělal kruté masochisticiké hlídače [2], či Milgramův experiment, který fungoval na podobném principu a zkoumal, zda v dobách holokaustu skutečně působila jen psychicky narušená běsnící lidská monstra, nebo lidé vystavení tlaku [3], nás přesvědčují o tom, že lidi často vytváří jejich sociální skutečnost.
Proto se nabízí teorie o tom, že si tito dotyční jedinci vytvoří v hlavě jakéhosi soudce, který nad nimi stojí s bičem a oni ho musí poslouchat. A jelikož je to sama jejich mysl, často tento soudce nemá ani hranice, a proto je pro ně tak jednoduché přeskakovat i ty základní potřeby pyramidy, jen aby se vybičovali až uznání a úctě.
Z tohoto důvodu bychom se měli podívat na naše důvody a motivaci k činu bodohrotičství.
Dělám to pro sebe, nebo pro ostatní, neboli toužím po uznání? Chci to těm ostatním kolejím tento rok konečně natřít, neboli dělám to z pomsty?
Když dostanu titul Snaživce roku, budu mít důkaz, že jsem alespoň v něčem dobrý, neboli hledám externí validaci a vytvářím si vnitřního soudce.
Naopak za zdravé by se považovalo soutěžení s ostatními, které ale nejde na úkor našeho osobního života a volného času.
Pokud na sobě cítím, že to, co dělám mi nepřináší radost, ale nesmím zklamat sebe a ostatní, je na čase se opřít, vydechnout a zapřemýšlet.
Děkuji za Vaši práci a za celý školní rok,
Arnika Roztodivná
