Zadání domácího úkolu

Během celého školního roku jsme prošli Ministerstvo kouzel pěkně odbor po odboru, patro po patře.
A já bych teď chtěla, abyste vyžili jak nově nabyté znalosti, tak svoji fantazii, a abyste vytvořili příběh.

Hlavním hrdinou onoho příběhu budete vy. Představte si sami sebe za několik let. Úspěšně jste složili zkoušky OVCE a jste dospělým kouzelníkem, který už má svou kariéru. Pracujete na Ministerstvu kouzel. Kde?

Jako bystrozor? Recepční? Pracovník odboru záhad? Samotný ministr kouzel? To už nechávám na vás. Také je na vás, zda místo na Ministerstvu získali i nějací vaši spolužáci a kamarádi z Hogwarts, jestli jste úspěšní nebo naopak packalové… do těchto kulis prostě zasaďte nějaký příběh, jehož minimální délka bude deset palců, maximum záleží na vás.

Kdo by měl s dodržením minimální délky problém nebo komu by se prostě „chtělo“ (Ach, jak jsem naivní), může připojit i ilustraci.

Vypracování

Dobrý den madam,

zde odevzdávám svou esej a děkuji za příjemně strávený rok na vašich hodinách.

 

Když jsem se rozhodovala, co budu po absolvování OVCÍ dělat, tak práce na Ministerstvu kouzel byla pro mě jasná volba. Ale na místo, na které jsem se opravdu dostala, jsem neviděla ani v křišťálové kouli. Myslela jsem, že ze mně bude Bystrozor, nebo že budu pracovat na Odboru záhad. 

Tak proč jsem vlastně tady? pomyslím si a rozhlédnu se po své kanceláři. Mám vlastní kancelář. Obrovská výhoda by si mohl někdo říct, jenže to by ta kancelář nesměla být velikostně jako kumbál na košťata. A kde to vlastně pracuji? Tak já vám to tedy prozradím. Na Odboru pro dohled nad kouzelnými zvířaty. A úplně přesně v Kanceláři pro styk s jezerními lidmi.

Ještě při studiích na Hogwarts byl můj velký koníček se po večerech učit jezerštinu. Povím vám, že na suchu tento jazyk zní jako nepříjemné skřípání. Takže si o mě občas spolužáci mysleli, že z toho všeho už trochu blázním. Jediný člověk, který mi rozuměl byla madam Barbara, která se při častých návštěvách jezera také tento jazyk naučila. Toho si všimlo několik pracovníků na Ministerstvu kouzel a nabídlo mi tuto práci. Myslela jsem si, že půjde o dobrodružnou práci, ale zatím se jednalo o trochu nudnou práci. Dobře, co vám budu nalhávat, byla to hrozná nuda. Jezerní lidé neměli zájem o nikoho, kdo by se vměšoval do jejich věcí. Na Ministerstvo ještě žádný jezerní člověk nepřišel. A já toho tedy na práci moc neměla.

Na chodbě se ozvalo houkání a najednou tam nastal čirý chaos. „Pašeráci dračích vajec.“ „Našli jsme je.“ Měla jsem radost za své kolegy, kteří konečně prolomili další pašeráckou skupinu. Dala jsem se znovu do čtení knihy. Vlastně bych měla zakreslovat mapu jezer a udělat sčítání jezerních lidí, ale myslím, že to počká. Nikdo to po mě ani nechce. Na dveře se ozvalo tiché zaklepání. Trochu mě to překvapilo, protože sem za mnou nikdo nechodí.

„Dále,“ řekla jsem s lehkou zvědavostí. Do dveří nakoukla madam Barbara. Usmála jsem se. „To je mi ale překvapení. Madam Barb, co vás sem přivádí?“

„Rose, omlouvám se, že tě tu takto přepadám. Ale přišla jsem s takovým menším problémem, který už není v mých silách řešit. Jak víš, tak máme už dlouhou dobu od jezerního lidu v našem Hanibalově jezeře povoleno se k nim čas od času ponořit. Zodpovědět otázku a získáme od nich nějaký dar. Poslední dobou to ale začalo být lehce nebezpečné.“

„Snad nedochází k nějakým konfliktům?“ zeptala jsem se s lehkou obavou.

„Vlastně ano. Dorostla nám jezerní mládež a šikanují naše studenty a dokonce i některé profesory. Sem tam jim vezmou botu nebo jim zašmodrchají nohy v řasách. Horší je, když je zavedou hlouběji do jezera. Může to být pak velmi nebezpečné.“

Při poslechu stížností madam Barb jsem lehce zbledla. Vzpomněla jsem si na první ponor, který jsem zažila při nástupu do této práce. Měla jsem se jít představit vrchní radě jezerních lidí, aby věděli s kým budou komunikovat. Jezerní teenageři mě nejdříve zavedli úplně jinam než jsem chtěla, poté se posmívali mé jezerštině a ještě mě při cestě nazpět zamotali do chaluh. Zhluboka jsem polkla a lehce mě polil pot. Odkašlala jsem si. 

„A zkoušeli jste s nimi promluvit?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Cožpak to jde? Když už jsem na ně nastoupila, tak mi akorát uplavali. Je potřeba si promluvit s jezerní radou a to už je tvá práce.“

„Ano, samozřejmě. Zítra se u vás ukážu a potopím se do jezera.“

„Děkuji ti, já věděla, že je na tebe spoleh. Zatím na shledanou.“ Madam Barbara se zvedla a zanechala mě o samotě v mé kanceláři.

„Co budu dělat?“ se zoufalstvím v hlase jsem se zvedla a začala jsem si na stůl pokládat knihy. Tohle bude dlouhá noc.

 

„Ha, ha, haaa. Tebe my poslouchat nebudeme.“ Kolem mě se točilo šest jezerňanů, ukazovali si na mě a smáli se. 

Cukla jsem sebou a probudila jsem se ve své kanceláři. Rychle jsem zkontrolovala čas a zjistila jsem, že je nejvyšší čas vyrazit směr Hogwarts. Přemístila jsem se kousek od pozemků školy a zbytek jsem k Hanibalovu jezeru došla pěšky. U jezera se tlačilo několik studentů a všimla jsem si i pár profesorů včetně madam Barbary. Když mě uviděli přicházet, začali si mezi sebou šeptat. Došla jsem k okraji jezera a začala jsem vykonávat potřebná kouzla k tomu, abych se mohla pohybovat lehce pod vodou, abych pod vodou mohla dýchat i mluvit jezerštinou, aby mé oblečení zůstalo po vystoupení z vody suché a další ochranná kouzla. 

Naposledy jsem se zhluboka nadechla, v duchu jsem se pomodlila a vstoupila jsem do jezera. Ačkoliv jsem tu byla jen párkrát během mých studentských let a jednou při začátku mé kariéry, tak jsem přesně věděla kudy se dát. Cesta nebyla dlouhá, bylo příjemné sledovat okolní prostředí, proplouvat ryby. Dostala jsem se ke změti dlouhých chaluh a věděla jsem, že jsem na místě. Když jsem jimi proplula, tak se přede mnou otevřel obrovský svět jezerních lidí. Řeknu vám, že tenhle pohled je opravdu nádherný. Žije to tu podvodním životem, všude kolem jsou obydlí jezerních lidí. 

Najednou se přede mnou objevila jezerní stráž, mohutný jezerní muži s trojzubci. 

„Pojďte za námi,“ řekl jeden z nich a začali plout směrem k největší budově. Samozřejmě vám zde píšu překlad toho co říkají, protože psaná forma jezerštiny je ještě horší než ta mluvená. Vydala jsem se za nimi. Vedli mě do impozantního Jezerní ho zámku, kde žije královská rodina a kde zasedá jezerní rada. 

V hlavním sále už samozřejmě všichni čekali, protože nikdo nevejde do jezera aniž by oni o tom nevěděli. 

Lehce jsme na sebe pokývli hlavou. „Čemu vděčíme za Vaši návštěvu,“ promluvila královna. 

„Donesla se ke mně stížnost. Studenti a někteří profesoři už se bojí ponorů do jezera. Není s nimi jednáno správně a některé útoky proti nim už jsou opravdu nebezpečné.“

„Abych pravdu řekla, tak nevím o čem to mluvíte. Lidí si nevšímáme. Naše poklady jim jsou stále k dispozici,“ trochu uraženě pronesla královna. 

„Jde o vaše mladé jezerňany. Dělají si z našich studentů srandu, kradou jim věci, motají je do chaluh.“ Královna vypadala po mých slovech opravdu naštvaně. Vytáhla jsem pergamen, který je voděodolný. „Ráda bych vám připomněla dohodu mezi vámi, ředitelem Hogwarts a Ministerstvem kouzel, že jakékoliv agresivní chování vůči lidem vám může zajistit vyhoštění z jezera.“ Královna z ničeho nic bouchla do země svým trojzubcem. Voda kolem začala bublat. Lehce se mi rozbušilo srdce strachem. Víry bublin najednou do sálu přinesly mladé jezerní lidi. Byli zmatený. Jejich pohledy střílely mezi mou osobou a královnou. Královna najednou začala vyluzovat zvláštní tajemné zvuky, které jsem ještě neslyšela. Pochopila jsem ale, že jde o jakési hubování, protože jezerní teenageři byli přikrčení, měli sklopené hlavy a lehce se třásli. A světě div se, ono to zabralo. Mladí jezerní lidé se museli žákům a profesorům omluvit. Myslím, že byli spíše rádi, když to skřípání jejich hlasů už přestalo. Vrátili ukradené věci a nabídli i něco ze svých pokladů. 

A víte co se díky této situaci přihodilo? Už nebudu sedět den po dni ve své kanceláři. S královnou jsem se domluvila, že budu chodit učit jejich mladé správnému chování a budu jim vyprávět o životě nad vodou. Také mám přislíbeny další hodiny jezerštiny. A napíšu i knihu. Moje kariéra se začíná rozjíždět. 

 

RD