Zadání domácího úkolu

Popiště či nakreslete (možno obojí), jak si vy představujete duši. Fantazii se meze nekladou. Čím víc budete v popisu podrobní, tím lépe. Pokud se rozhodnete pro kreslenou formu, odešlete vaše dílo na eillen.mcfir@gmail.com do předmětu napiště Magie Duše a nezapomeňte se podepsat. U koho nenajdu podpis, ten nebude hodnocen.

Vypracování

Přeji hezký den...

Inu, jak si představuji duši? Na toto mám dosti osobitou teorii. I na to, jak to funguje s koloběhem duše, což mojí představu duše dost ovlivňuje. Ale k věci...

Podle mě je duše něco, co máme každý kdesi hluboko v sobě. Dělí se na několik částí, které Vám nyní představím.

Když se narodíme, naše duše má pouze dvě části:
Jádro duše
Kdykoliv se dítě narodí, je malé, hodné, bezelstné. A proto je jádro naší duše po narození bílé, čisté, nezkažené. Nikdo se nenarodí s černým jádrem duše, to je zkrátka nemožné, jelikož duše do našeho těla vstupuje prázdná, ochuzená o všechny dřívější vzpomínky, vlivy a jiné věci, které se na ní v průběhu života naváží.

Tělo duše
Tělo duše je zbytek obsahu duše kolem jádra. V původu by mělo být také čistě bílé, avšak tělo duše už je ovlivněno geny člověka. Ano, říkává se, že povaha je určena z 90% a jen 10% se dá ovlivnit výchovou. Proto v sobě duše musí mít zapsané i nějaké informace předků. Ty se nacházejí právě v těle. Tedy je teoreticky nemožné, aby tělo duše bylo čistě bílé - Všichni máme nějaký ten svůj hřích... Pak jenom záleží na tom, co nám naše generace daly do vínku. Podle toho je naše duše bělostná a nebo zažloutlá.

Rozvoj duše
Jelikož se po celý život určitým způsobem vyvíjíme, ani naší duši to nemine. První, co se na ní pevně naváže, je naše jméno, které dostáváme ihned po narození a jde s námi celý život, i když se může různě měnit. Vždy tu pro nás nějaké to označení je, i kdyby nám říkali "hej ty!", a právě to označení je naše jméno. Na obrázku jsem jej zvýraznila jako jednu červenou hvězdu přímo u jádra.

Druhé, co se na ní pevně naváže, je rodina. Též ji nalezneme přímo u jádra. Zvýraznila jsem ji jako druhou červenou hvězdu. Někteří lidé však nemají rodinu... Pak se místo této hvězdy může objevit jiná - Přátelé, kteří rodinu nahrazují, a nebo se tato hvězda neobjeví vůbec a pak je duše ochuzena. Alespoň do doby, než se položka "rodina" něčím nahradí. (Vytvoříme si vlastní rodinu atp.)

Třetí, co se na duši naváže, je naše osobnost. Ta se formuje až v průběhu let a se stářím krystalizuje. Proto se tato hvězda objevuje hned jakmile začneme komunikovat se světem a po dobu celého života se většuje. Nikdy se nemůže zmenšit - leda by naši duši postihla nějaká choroba. Občas ale může zůstat stejně velká - To jsou lidé takříkajíc "bez duše", "bez vlastního názoru", "jdoucí s proudem jako ovce". Nevýrazná osobnost má také svou hvězdu, ale růst se u ní očekávat nemůže.

Čtvrté, a poslední, co se k duši pevně přichytí, je to, co máme rádi a co naopak rádi nemáme. To se taktéž formuje po celý život a hvězda roste či se zmenšuje podle svého obsahu.

Další složky duše...
Na obrázku jsem vyznačila jakési různě velké a různě tmavé čáry. To jsou negativní vlivy. Čím jsou větší, tím déle nás určitá negativní činnost ovlivňovala. Čím jsou tmavší, tím výrazněji nás ovlivnila. A čím blíže jsou k jádru, tím větší měla tato událost vliv na jádro naší duše.

Pozitivní vlivy duše taktéž zaznamenává, avšak jsou tu jen proto, aby pomohly udržet jádro čisté a zachovaly se jako kladné vzpomínky, které duši vždy potěší a zahojí hluboké rány, které negativní vlivy zanechávají.

Vzpomínky
Vzpomínky jsou nedílnou částí duše. Úzce souvisí s vlivy duše. Jak? Inu, na obrázku jsem je zvýraznila jako jakési zářící čáry. Žluté jsou kladné vzpomínky a šedo-černé jsou ty záporné. Na základě vzpomínek se utváří vlivy. Vzpomínka vznikne jednorázově a zaznamená se. Od ní se však může odvíjet pozitivní či negativní vliv dále do duše, který nás více ovlivní. Samotná vzpomínka nás nezmění, ta ne. To až vliv, který vyvolala, ten nás mění.

Černé jádro duše
Někdo říkává "je zkažený až do morku kostí" nebo "duše má černou jako uhel". Ano, i to se může stát, jádro duše zčerná. Nejlepší podmínky k zčernání jádra jsou v raném dětství. Tehdy na nás okolí má největší vliv. Pokud se v této době naše duše přehltí negativními vlivy, mohou tyto vlivy zastínit i jádro. Pak je člověk cynický, negativistický a zlý.
K tomuto jevu však může dojít pouze ve věku dětství a dospívání, poté už může být duše sice černá, ale jádro ne.
Výjimky nastávají pouze při velice, velice silné negativní události - Zblázníme se, někdo nám zabije milovanou bytost a tak podobně.

Co po smrti?
Pokud beru v potaz naše školní duchy, myslím si, že po smrti má člověk na výběr. Buď odmítne svou duši očistit a tak nadále bloudí po světě jako duch se vším, co se za života na jeho duši nabalilo (přičemž proces "nabalování" pokračuje) a nebo chce jít dál. Pak nechá svou duši odejít zpět do místa, kde duše přečkávají. Tam se duše očistí od všech vlivů, vzpomínek i čtyř základních kamenů a zcela bílá jen čeká, než bude vyslána do dalšího těla. Vše, co za život získala, se dostane zpět do nitra Země, která díky tomuto přirozenému koloběhu sílí. Duší je v jádru tak nezměrné množství, že se nikdy nemůže stát, že by někdo byl bezduchý... :)

S přáním krásného dne,
Salesia B. Fialková

P. S.: Obrázek zaslán do externího sovince...