Zadání domácího úkolu

V první části bude Vaším úkolem zpracování mírové smlouvy mezi lidmi a upíry.  Jak proběhla příprava, jak samotné jednání, pokud jsou dohledatelné záznamy (vymyslete si je), můžete použít i ty.

Popř. můžete navrhnout jak vypadá samotná mírová smlouva.

 

Druhou částí závěrečné práce jest úvaha o nynějším a budoucím soužití mezi upíry a lidmi. Co by se stalo, kdyby jedna z ras měla navrh?

 

Hodně štěstí

Vypracování

1. část - Smlouva mezi upíry a lidmi

Přípravy pro ujednání smlouvy mezi upíry a lidmi byly velmi rozsáhlé. Ani jedna strana té druhé z velmi pochopitelných důvodů nedůvěřovala a jak lidé, tak upři, moc dobře věděli, že kdyby se zanedbala nějaká maličkost, ti druzí toho mohou využít proti nim. Na první pohled by se zdálo prosté, že je třeba na jednání ochránit lidi, aby se na ně upíři jednoduše nevrhli. Jenže jakmile máte prostředí, ve kterém se člověk může s upírem cítit do jisté míry bezpečně, znamená to, že by upír mohl být snadno přemožen a vážně zraněn, pokud ne rovnou zabit.

Ujednání podmínek bylo možné v podstatě jen díky lidským služebníkům upírů, kteří mohli během dne dohlédnout na to, že se neděje nic podezřelého. Služebníci pak hráli během jednání klíčovou roli. Obě strany se totiž shodly na tom, že jednání musí probíhat na místě, které bude bezpečné pro lidi i upíry. Byla zvolena dávno opuštěná a z valné části pobořená kaple. Takových stavení je Evropa plná, takže najít hodné místo nebylo obtížné. Byla částečně zrenovována do té míry, aby v lidé mohli během jednání pohodlně přebývat bez ohledu na počasí venku. Součástí renovovaní bylo i znovuvysvěcení kaple, takže se z ní stalo místo, kam upíři nemohli vstoupit, ani kdyby jim někdo udělil pozvání.

Hned proti kapli byl vybudován přístřešek, který zůstal svěcením nedotčen a upíří služebníci se pečlivě postarali o to, aby dovnitř nepronikl ani paprsek sluneční světla. Zde měli pochopitelně přebývat během jednání upíři a celý jim vyhrazený prostor byl hlídán doslova armádu lidských služebníků. Jen tak byli upíři ochotni se tam během noci přesunout, ačkoliv se traduje, že se z přístřešku dalo uniknout do podzemí. Upíři totiž stále opakovali, že uvnitř budou přes den lidem vydáni na milost, protože kdyby to místo třeba zapálili, upíři by byli v pasti.

Vchod do upíří přístřešku a vchod do kaple dělily pouhé dva metry volného prostoru, který se ale táhl z východu na západ. To znamená, že od východu slunce až do jeho západu byl prostor mezi oběma místy zalit přímým slunečním světlem. Je to dost prostoru, aby se upíři neměli důvod snažit tento sluncem ozářený prostor překonávat, ale současně ne tak moc, aby na sebe lidé s upíry museli hulákat, nebo potřebovali prostředníky.

Jednalo se samozřejmě přes den, s tím byli upíři nuceni souhlasit, i když tím jistě nadšení nebyli. Jejich lidští služebníci pak od jednoho stolu ke druhému nosili návrhy a protinávrhy smlouvy. Ti totiž mohli na slunce bez obav a ani svěcená půda obnovené kaple pro ně nepředstavovala nebezpečí. Lidé i upíři se rychle shodli na tom, že každý bod smlouvy, který projednávají, chtějí vidět nejprve napsaný, aby se předešlo jakémukoliv nedorozumění ve formulacích.

Jednání se na noc přerušovala, aby si lidé mohli v bezpečí kaple odpočinout a upíři se mohli nerušeně občerstvit. Tento ústupek si na lidech vymohli upíři výměnou za souhlas s jednáním přes den. Nikdo nečekal, že se ke shodě a sestavení celé smlouvy dojde rychle a nikdo nebyl překvapen, že to skutečně trvalo několik dní nekonečného vyjednávání.

2. část - Co by kdyby?

 

Co by se stalo, kdyby jedna ze stran začala nad tou druhou převládat? Myslím si, že některé věci se nemění, nebo ke změně alespoň potřebují mnohem víc času než pár set či tisíc let, takže by ta slabší ze stran byla vyhlazena či tvrdě zotročena.

Když to vezmeme z pohledu upírů, pro ně čas běží jaksi pomaleji – jistě, tisíc let je tisíc let pro nás i pro ně, ale pro upíra to může být pořád jeden a ten samý život. Myslím, že je dobrou otázkou k zamyšlení, jak upíři zvládají udržovat krok s dobou. Mění se móda, vyvíjí se jazyk, mění se hranice, země se rozpadají, nebo spojují a pak jsou tu samozřejmě všelijaké vynálezy. Ale zpátky k tématu, ať už tohle upír zvládá jakkoliv, pořád je to ta samá osoba. Osoba, která takových tisíc let vnímá lidi jen jako jídlo a stala se upírem v době, kdy byla společnost o dost jiná než ta naše dnes. Přece jen třeba rozdíly mezi šlechtici a prostým lidem byly propastné.

Takže kdyby upíři dostali navrch, nebudou se s lidmi mazlit a měli bychom být rádi, že černý dvůr není u moci, tihle upíři by lidi mohli snadno vyhubit. Ale i zbylé dva dvory by mohly dojít k závěru, že by stálo za to lidskou populaci zredukovat natolik, abychom jim vystačili právě tak na zdroj potravy. Kdyby bylo lidí málo, mohlo by se upírům podařit je zotročit a v nějaké obdobě je chovat jako dobytek na krev.

My lidé nemáme v živé paměti, co se za poslední stovky či tisíce let dělo, ale máme bohatou fantazii a umíme být hodně nedůvěřiví. Když se podíváme na moderní umění (filmy, seriály, hry či knihy), kde se docela často objevuje motiv lidstvo vs. třeba mimozemšťané, pořád je živá myšlenka „zničme je dřív, než je napadne na nás zaútočit“. Takže kdyby lidstvo skutečně zjistilo, že jsou tu upíři, a že my jsme teď v pozici síly, určitě by lidi napadlo, že nejlepší bude je zničit, dokud jsme ti silnější my.

Faktem je, že my od upírů nic nedostáváme, takže jejich eliminací bychom o nic nepřišli. Nemáme tím pádem co ztratit, ale kdyby tu upíři zůstali, mohli by nás dříve či později přečíslit. Nelíbí se mi představa vymazání nějakého druhu, a to i když jde o upíry, ale je pravda, že mi to pro lidi vychází jako nejlogičtější krok. Určitě by se zvedlo hodně hlasů, které by to podpořily.

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár