Zadání semináře

Vyberte si jednu z možností:

1) Ve výkladu jsem pouze jménem zmínila několik zámků a hradů. Jeden si vyberte a něco mi o něm napište. Do úkolu připište, odkud jste čerpali.

2) Vymyslete si vlastní pověst o zakopaném pokladu. 

3) Pokud rádi básníte, básnicky ztvárněte pověst o templářích a dvanácti stříbrných sochách. Nechám na Vás, kterou verzi použijete - zda tu z Veveří nebo tu ze Starých Hradů.

4) Nakreslete či namalujte hrad (může být jakýkoliv) a pod ním ukrytý poklad.

 

Pokud byste měli problémy s minimální délkou úkolu, můžete vyhledat a do úkolu připsat, jak je možné, že v pověsti z Veveří měl orloj ukazovat patnáctou hodinu, a přesto kopali za východu slunce.

 

Psací úkoly budou mít minimálně 3 palce, báseň alespoň 16 veršů. U obrázku se trochu posnažte, aby to nebylo jen pár čar.

Vypracování

Přeji krásný den. Děkuji moc za zajímavý seminář a přikládám svůj smyšlený příběh o pokladu Krumlovského zámku.

Jižní Čechy byly odpradávna symbolikou jezer, rybníků a mokřin. Byl to tedy ráj pro vodnickou chamraď. Dnes ale chci vyprávět trochu jiný příběh. I když se k vodníkům oklikou vrátíme. Okolo překrásného města Český Krumlov se váže mnoho pověstí, ale jen málokdo ví o vzácném pokladu. Střetly se při něm dva zájmy a dva světy.

Ten reálný byl trochu fádní. V blízkosti zámku jsou Blanské lesy a jak už to tak za středověku bývalo, byl plný lapků a nebezpečí. To číhalo na každém rozcestí, kudy jezdívali do města prodejci i šlechta. Čím honosnější kočár, tím větší ozbrojený doprovod, ale i poutač pro loupeživou chásku. A tak se jednoho rána za úsvitu stala podivná věc. Plně naložený kočár převážel do města zboží pro nový obchod. Co jiného už to tak mohlo být, než dílna mistra zlatníka. Přijížděl zdaleka a coby neznalec pověr a legend o tomto lese, krátil si jím cestu. Dopadlo to tak, jak by se dalo očekávat. Naprosto fádní závěr příběhu. Mistr zlatník i s jeho tovaryši byli okradeni a zostuzeni. Odcházeli bosky, jen ve spodkách, s opovržením slušných měšťanů.

Ale tím sám příběh nekončí. Jak jsem se zmínila už na začátku, městem Krumlov protéká jedna z řek. Je jí Vltava. Má zvláštní tvar. Obtéká malinký cíp města, kde se opět spojí a proudí dál. Na tom samotném by nebylo nic zvláštního. Kdyby ovšem každý břeh pevniny nenáležel jiné bytosti. V jedné části řeky se usídlil vodník. Byl zlý a nenávistný. Před lety si vyhlédl dívku z podzámčí. Byla pradlenou a chodívala máchat prádlo vrchnosti právě na druhou stranu poloostrůvku.  Jednoho dne, když Vodník naháněl ryby, co mu uplavaly na druhou stranu, objevil pradlenu. Její odraz mu parádně  zamotal hlavu. Zálibně se na ni chodíval dívat. Až do té doby, než se o ní začal zajímat mladý chasník. Vodník dostal paniku, že by dívku mohl ztratit a tak  se v jeho hlavě urodil zákeřný plán.  Jednoho dne se pradlena od řeky nevrátila. Vzala ji prý voda.  Ale ve skutečnosti se z mladé a krásné dívky stala vodníkova kořist. Od té doby je rusalkou. Za večerů sedává na břehu a teskně pozoruje odraz zapadajícího slunce. Vodník ji miloval svých chladným srdcem tak, jak jen bylo možné. Toužil, aby mu věnovala některý z úsměvů, které pozoroval z pod hladiny, když ještě byla člověkem. A tehdy ho napadlo, že by jí mohl stáhnout slunce z nebe a udržet si tak v jejím jasu svou krásnou ženušku. A  když se dozvěděl o těch okradených zlatnících, měl jasno. Co více by mohlo připomínat pod hladinou slunce, než zlato. Netrvalo dlouho a chytrost vodníka si poradila. Stačilo vyčkat, až budou poklad drahocenných šperků a pruty zlata převážet přes potok. Vodník zvedl stavidla a most se rázem i s nákladem ocitnul pod hladinou. A tak se zlato uloupené lapky dostalo až pod zdivo zámku Krumlov. 

Dodnes, když budete mít trochu štěstí, při západu slunce uvidíte jeho odraz na dně Vltavy. Ale to vás jen váš rozum zavádí. Není to odraz, ale třpyt obrovského pokladu v kulatém hrnci. Je obestřený zvláštní magií vodního kouzla. To kouzlo zastavilo čas. A tak není divu, že když se budete procházet po Českém Krumlově, ocitnete se rázem ve středověku. Na břehu možná zahlédnete bledou dívku podobnou rusalce. Ten, kdo nevěří na pověsti, zařadí si ji mezi časté filmaře, kteří se tu cítí, jako vodník ve vodě.

 

Sára Wolf