Zadání domácího úkolu

Vyberte si jeden z vašich oblíbených seriálů a napište mu další epizodu. Pokud budete k něčemu navazovat, napište, k čemu a tak dvě tři věty, o čem seriál je a co se stalo před tím. 5 palců minimálně.

Vypracování

Epizoda seriálu Pád domu Usherů

 

Pád domu Usherů je poměrně nový osmidílný seriál na motivy povídek a básní Edgara Allana Poea. Seznamujeme se zde s Roderickem Usherem, ředitelem velké farmaceutické společnosti, který během dvou týdnů přišel o všech svých šest dětí, a vyšetřovatelem Augustem Dupinem, který zasvětil život snaze usvědčit Rodericka, respektive jeho společnost, ze zločinů. Roderick se netají tím, že se událo mnoho nelegálních věcí, aby se firma dostala na výsluní a z něho se stal velice bohatý muž, ale důkazy neexistují. Teď, když jsou jeho děti mrtvé, rozhodl se pozvat Augusta na osobní setkání, aby se mu ze všeho doznal. Začne mu tedy vyprávět svůj životní příběh a také to, jak jeho děti zemřely.

Každá z nadcházejících šesti epizod je věnována jednomu z dětí, podotýkám, že všechny jsou už dospělé. Každý příběh je volně inspirován nějakou Poevou povídkou a každé z dětí se setkává s tajemnou ženou, která se jim snaží poradit, jak udělat tu správnou věc. Závěrečná epizoda pak odhalí tajemství, kolem kterého se celý příběh točí a všechny dějové linky se tak završí.

Rozhodla jsem se přidat sedmé dítě a napsat epizodu věnovanou jeho příběhu. Adelaide Wyattová je majitelkou umělecké galerie, je nevlastní dcerou Rodericka Ushera a je posedlá svým vzhledem - tolik bychom se o ní v předchozích dílech dozvěděli. Její příběh navazuje na druhou epizodu. V ní se její mladší bratr Perry rozhodl uspořádat v opuštěné továrně velkolepou párty plnou drog a alkoholu. Zlatým hřebem mělo být spuštění protipožárních sprinklerů, ze kterých bude na roztančené lidi padat voda plná afrodiziakálních drog. Nikdo ale nádrže nezkontroloval a nezjistil tak, že v nich není voda, ale velmi koncentrovaná kyselina. Následné neštěstí téměř nikdo nepřežil.

Vzhledem k tomu, že jde o epizodu seriálu, pokusila jsem se vše popsat scénu po scéně, jak bychom natočený díl viděli. Vím, že to není úplně přesně tak, tak scénáře vypadají, na úplné rozpracování záběrů si netroufám.

Jako motiv pro tento příběh mi posloužila povídka Podlouhlé bedna.

 

Epizoda 2.5: Podlouhlá bedna

Adelaide stojí ve skladišti, kde ji obklopují vitríny s různými uměleckými díly, stojany se zakrytými obrazy a více či méně zahalené sochy, které zatím nejsou k vystavení připravené. Dívá se na velkou, podlouhlou bednu a kontroluje údaje na bedně s daty ve svém telefonu. Vedle ní stojí asistent.

„Tohle není… ne, to prostě není správně,“ rozčiluje se Adelaide. „Tohle není ta zásilka z Belgie, kterou čekáme.“

„Madam, ale je to zasláno z Belgie,“ opatrně namítne asistent.

„To vím taky, ty pitomče! Ale ty údaje nesedí. Nebo máš snad pocit, že by se do téhle rakve vešla 180 cm vysoká mramorová socha a tři obrazy metr na padesát? Všechno abych dělala sama!“ Adelaide naštvaně odchází.

 

***

 

Při brouzdání e-maily v počítači ve své velmi vkusně zařízené kanceláře Adelaide zjišťuje, že si tu bednu z Belgie na adresu její galerie objednal její čerstvě zesnulý bratr Perry.

„PS: To je dárek, Addie,“ čte Adelaide část e-mailu nahlas. „Buď tak hodná, nech to v galerii až do narozenin. Dřív to neotvírej. Perry.“

Adelaide si povzdechne a promne si spánky. Pak sáhne pro telefon.

„Harry, připrav dopravu té bedny z Belgie, co je ve skladu, chci ji doruit ke mně domů. Ano, ke mně domů! Nenuť mě to všechno opakovat,“ instruuje nějakého podřízeného. „Není to obchodní zásilka, ale je to dárek od mého bratra a vzhledem k tomu, že čekámu tu naši zásilku, potřebujeme sklad vyklidit. Socha i obrazy budou potřebovat restauraci, než je bude možné vystavit a já nehodlám trpět, aby ti lidé zakopávali o můj dárek.“

Adelaide zavěsí a na chvíli se zamyslí. „No, takhle o to budu zakopávat já doma, ale ty dva dny do narozenin to vydržím. Aspoň to pro Perryho udělat můžu.“

 

***

 

Adelaide vchází do luxusního bytu a po telefonu se s někým hádá kvůli termínu dalšího faceliftu. Chce kvůli pohřbu změnit termín a odmítá přijmout možnost, že klinika nemá volno tak, jak jí vyhovuje. Prochází bytem, až najde salon, kam umístili bednu ze skladu galerie. Hovor nakonec ukončí sérií nadávek a telefon odloží. Zůstává stát před bednou a pečlivě si ji prohlíží.

Vidíme opravdu masivní, podlouhlou bednu ze dřeva ztmavlého časem. Působí starobyle, ale přesto velmi bytelně. Adelaide ji pomalu obchází, tu a tam se jí dotkne prsty s pěstěnými nehty.

„Co jsi mi to koupil, Perry?“ pronese tiše.

Vyruší ji zvonek a Adelaide jde otevřít.

 

 

***

 

„Ahoj Addie,“ pozdraví její starší sestra Camille, která se stará o rodinné PR. „Měla jsem cestu kolem a napadlo mě, že se s tebou domluvím, co si vezmeme na Perryho pohřeb, máš čas?“

„Ahoj, ale jistě, pojď dál,“ Adelaide zve Camille dál.

Camille s Adelaide procházejí bytem, Camille začne mluvit a Adelaide tiše naslouchá a přikyvuje. „Je jasné, že budeme v černém, je to přece pohřeb, ale budeš si brát šaty nebo kalhotový kostým? Já uvažuju o šatech a chci, aby naše fotky z pohřbu byly perfektní. Víš, aby svět viděl, že Usherové truchlí na úrovni, s vkusem. Mimochodem doufám, že jsi přesunula ten lifting, protože si teď nemůžeme dovolit, aby ses na stáhla do ústraní, než se ti po operaci zahojí obličej, Addie. V příštích týdnech musíme být vidět víc než dřív.“

Camille se zastaví uprostřed chodby a podívá se Adelaide do tváře. „Já vím, že vy dva jste si byli celkem blízcí. Ne, že by mi Perry vadil, ale nemůžu říct, že bych měla potřebu ho vídat. Ale vy jste občas zašli na oběd nebo tak… Musíš ale chápat, jak je pro naši rodinu důležité, abychom z jeho smrti vytřískali tolik popularity, kolik to jen půjde. Musíme využít všechno, co máme po ruce a msrt jednoho z nás je skvělá věc, protože teď můžeme hrát lidem na city. Takže se budeš nechávat fotit, jak jsi smutná, jak nemáš úplně pefektní make-up nebo účes nebo tak něco, zkrátka aby viděli, že truchlíš, že máš city. Tu operaci odlož aspoň o dva měsíce, to už to veřejnost tolik zajímat nebude. Jasné? A co je proboha tohle?“

Camille kývne hlavou k bedně, kterou je z chodby vidět.

„Neboj, už jsem na kliniku volala,“ odpoví Adelaide, trochu se narovná v zádech, ale není na ní znát žádné zvláštní dojetí, které by v ní sestřina slova snad mohla vyvolat. Podívá se směrem, kam Camille ukázala.

„Jo tohle… To je bedna s dárkem, co mi Perry objednal k narozeninám.“

„Perry ti objednal mrtvolu? Nebo co v tom je? Je to velká skoro jako rakev,“ odpoví Cammile a jde k bedně blíž, tváří se znechuceně.

„Nevím, nechal mi vzkaz, ať to otevřu až na narozeniny. Ty mám za dva dny, tak to vydržím.“

„Proč?“ podívá se na ni Camille nechápavě.

„Dá se říct, že to bylo jeho poslední přání,“ odpoví Adelaide, ale nechápavý výraz ze sestřiny tváře nemizí.

„To je fuk, Camille. Chtěla jsem objednat večeři, dáš si něco taky?“

 

 

***

 

Z koupelny se ozývají dávivé zvuky. Žena zvrací. Když utichnou a ozve spláchnutí následované zvukem puštěného kohoutku, vidíme, jak si Adelaide u umyvadla vyplachuje ústa. Jakmile je hotová, zamíří rovnou k váze, aby zkontrolovala výsledek svého „snažení“. Údaje si ihned zapíše do tabulky a my tak vidíme, že svou váhu sleduje extrémně pečlivě, váží se nejméně třikrát denně a zvrací několikrát týdně.

Když z koupelny vyjde, přes chodbu vidí do salonu na bednu. Chvíli ji pozoruje, jako by byla v tranzu. Pak se k bedně zvolna vydá a znovu se jí dotýká prsty, přejíždí jimi po dřevě jednou dvakrát zkusmo zkusí hnout s víkem, které se ani nehne. Nakonec se od bedny vzdálí, aby si znovu vzala telefon.

„Harry, zařiď, ať tu bednu přestěhují do patra. V salonu mi překáží,“ přikáže Adelaide svému podřízenému. Chvíli se zase dívá na bednu, a pak dodá. „A ať mi u ní nechají taky páčidlo. Až ji budu otevírat, nehodlám si poškodit manikúru.“

 

 

***

 

Muži v pracovním oděvu s logem galerie s námahou stěhují podlouhlou bednu do patra bytu. Adelaide bez většího zájmu sleduje jejich námahu a tu a tam je napomene, aby byli opatrní a nic jí v bytě nepoškodili. Zavede je do velkého pokoje, který je zařízen jako ateliér a ukáže jim, kam si přeje bednu umístit.

Sotva z bytu odejdou, ozve se klepání na dveře. Adelaide otevře pohlédne na usmívající se ženu ve stejném pracovním oblečení jako stěhováci.

„Dobrý den madam Wyattová, omlouvám se, že vás vyrušuji, ale uvědomila jsem si, že chlapci zapomněli na tohle,“ podá Adelaide páčidlo. „Harry říkal, že jste trvala na tom, abychom vám ho doručili spolu s tou bednou.“

Adelaide si páčidlo beze slova převezme.

„Kdybyste ohledně té bedny ještě cokoliv potřebovala, neváhejte a zavolejte,“ řekne jí žena laskavě a znovu se na Adelaide usměje, ta před ní zavře dveře.

 

 

***

 

Adelaide si v převlékárně zkouší černé šaty a pak se v nich prohlíží před obrovskými zrcadly rozestavěnými tak, aby se mohla vidět skoro ze všech úhlů. Zaujímá různé pózy a tváří se čím dál tím více nespokojeně.

„Jestli v nich mám vypadat fakt dobře, musím sundat tak dvě kila... spíš tři, aby to bylo perfektní,“ mumlá si pro sebe nespokojeně.

 

 

***

 

Adelaide vchází do koupelny a zadává si nějaké údaje do telefonu. Záběr na displej nám ukáže, že počítá, kolik musí denně shodit, aby do pohřbu vážila o tři kila méně.

Telefon odloží, vezme si ručník, který si složí před záchod, aby si na něj posléze mohla kleknout. Odklopí záchodové prkénko a chystá strčit si prsty do krku, když shora zaslechne nějaký šramot. Adelaide zvedne hlavu a překvapeně pozoruje strop. Šramot se ozve znovu. Adelaide vstává a vychází z koupelny, prochází chodbou, po schodech nahoru a k ateliéru.

„Haló?! Je tu někdo?“ zavolá. Ticho.

Adelaide vchází do ateliéru s bednou. Dozvídáme se tak, že bedna je přímo nad koupelnou. Je den, ateliér je plný světla a nic nenasvědčuje tomu, že by se zde někdo schovával. Adelaide chvíli přechází sem a tam, nahlíží za stojany a další věci, kam se teoreticky mohl někdo schovat, ale nenachází nic podezřelého. Nakonec zůstane znovu zírat na bednu, na níž je tentokrát položené páčidlo.

„Perry, Perry…“ pronese Adelaide tiše a chopí se páčidla. Zkusmo ho zkusí zasunout pod víko, z jejího počínání je zjevná zkušenost. V galerii už jistě otevřela nejednu bednu. Ozve se slabé zaskřípání dřeva a Adelaidepáčidlo polekaně pustí, to s řinkotem spadne na podlahu. Adelaide rozčileně odchází z místnosti.

 

 

***

 

Adelaide kráčí po schodech do patra a následuje ji žena v pracovním oblečení, která jí předávala páčidlo.

„Madam, jsem si jistá, že k žádnému pochybení nedošlo, ale ujišťuji vás, že všechno zkontroluji,“ říká žena pokorným, avšak přátelským tónem. Z jejího hlasu ani výrazu není znát, že by se jí Adelaidina hrubost jakkoliv dotkla.

„Tady!“ ukáže Adelaide na bednu, když vchází do ateliéru. „Byla jsem o patro níž, přímo pod tou bednou, když jsem ty zvuky slyšela. Jestli jste cokoliv poškodili – a je mi úplně jedno, jestli podlahu nebo obsah bedny – tak jste bez práce!“

„To je v pořádku, madam, vše zkontroluji,“ ujistí ji žena znovu. Pak se vydá na obhlídku, kontroluje umístění bedna, prohlíží podlahu, několikrát na bednu zatlačí, jako by se ji pokoušela odsunout, ale ta se ani nehne. Ani náznak jakéhokoliv poškození, nebo že by uvnitř mohlo něco šramotit. Adelaide netrpělivě přihlíží.

Když žena skončí, pohled jí padne na páčidlo, které pořád ještě leží na zemi. „Nic nenasvědčuje tomu, že by bylo cokoliv poškozeno, madam,“ žena se podívá Adelaide do tváře a věnuje jí vědoucí úsměv. „Já samozřejmě vím, že to není moje věc, ale váš bratr si přál, abyste to otevřela až o narozeninách. Pokud se nepletu, tak je máte pozítří. Opravdu pro vás znamenal tak málo, že to pro něj neuděláte? Ta bedna sem putovala z Evropy, den dva na jejím obsahu nic nezmění. Je jen na vás, jestli se poddáte zvědavosti, nebo počkáte den a půl a splníte tak bratrovo přání.“

Adelaide na ni mlčky zírá. „Vy jste ten poslední člověk na planetě, který by mi mohl radit, co mám dělat,“ řekne nakonec.

 

 

***

 

Adelaide přechází salonem se a tam, co chvíli pohlédne ke stropu. Stíny v pokoji značí, že už je večer. Projde chodbou, nakoukne do kuchyně, chvíli konečky prstů bubnuje na dveře lednice, ale nakonec odchází, aniž by ji otevřela.

Vchází do koupelny, aby si napustila vanu. Z přihrádky za zrcadlem nad umyvadlem si vyndá skleněnou dózičku, ze které si šňupne trochu bílého prášku. Několik okamžiků pak pozoruje, jak se voda zvolna napouští, ale nevydrží v klidu a znovu odchází do salonu, kde znovu přechází sem a tam. Nakonec se posadí, vytáhne telefon a začne si procházet tabulky, ve kterých sleduje svou váhu. Tváří se velmi nespokojená s tím, co jí čísla ukazují. Chvíli si rukou bezděky škube vlasy, pak se znovu zadívá ke stropu.

Shora se ozve tlumený šramot.

 

***

 

Adelaide je v ateliéru a pomalu zvedá z podlahy páčidlo. Znovu ho vsouvá pod víko, znovu se ozývá skřípění, ale tentokrát ji to nezarazí. Víky se posune a necelý centimetr, ale dál to nejde. Adelaide to zkouší znovu a znovu, z různých míst, ale ačkoliv jsou zvuky skřípění stále hlasitější, víko se nehne. Adelaide se nevzdává, nejprve ztěžka dýchá, pak začíná zlostně skučet.

„Je to vaše volba, zda splníte bratrovo přání,“ ozve se hlas oné ženy. Adelaide se rozhlédne, ale je v místnosti sama. S pokrčením ramen se vrátí k páčení zjevně přesvědčená, že jde o halucinaci způsobenou drogou.

Po dlouhé snažení se vyčerpaná Adelaide položí na podlahu vedle bedny. Bedna je o něco delší než ona sama. Pootočí hlavu, aby na bednu viděla a všimne si další škvíry mezi prkny, kterou se možná je páčit nepokusila. Bez váhání se do toho pustí a opět následuje skřípání a praskání. Sílí a sílí, jak Adelaide ze všech sil tlačí na páčidlo, Adelaide začíná vztekem a frustrací křičet.

Pak zvuky ustanou, bedna se pohne a Adelaide zahlédne, jak se uvnitř cosi zaleskne.

V následujícím okamžiku se za silného lomozu prolomí podlaha. Adelaide spolu se sutí padá dolů, přímo do vany, ze které už voda dávno přetéká na podlahu. Rozvířená voda ve vaně se nad Adelaide projasní právě na tak dlouho, aby spatřila, jak se do pukliny ve stropě převažuje i bedna a padá přímo na ni.

 

***

 

Lomoz utichá, prach si sedá a koupelnou je znovu slyšet už jen šplouchání vody napouštěné do vany, ze které ční podlouhlé bedna. Voda, které z vany stále přetéká, se barví do ruda.

 

***

 

Titulky.

 

 

S pozdravem,

Vilja C. Dechant

Havraspár