Zadání soutěže
Stárneme všichni - většinu z nás začnou trápit vrásky, které ale pomocí vhodných lektvarů zaženeme. Co je ale horší, s věkem se vytrácejí krásné vzpomínky. Po obléknutí fialového hábitu a vysrknutí prvního lektvaru mládí jsem se tak ráda obrátila na svůj památníček skrývající krásné vzpomínky...
...a vy máte možnost si v této (a dalších) soutěžích vytvořit vlastní sbírku krásných vzpomínek.
Nedávno proběhl zápis na předměty a na první termín seminářů - někteří ostřili lokty, jiní košťata. Každý student spřádal plány, jak získat své vytoužené místo ve třídě. Co se dělo dál si většina z nás nepamatuje - ty rány do hlavy dělají svoje, že?
Než při dalším zápisu zapomenete úplně všechno, svěřte se svému památníčku jak to bylo se zápisem z vašeho pohledu.
Napište drabble:
1) Jak jste se na zápis chystali
2) Co se dělo při zápisu
3) Jak to vypadalo po zápisu, jak jste dopadli
Každé drabble hodnotím až 10 jednotkami (délku kontroluji zde https://wordcounter.net/ ). Pokud napíšete všechny tři tak, že dohromady budou dávat smysl, stihne vás odměna formou 5 srpců (jen srpců!) navíc.
Vypracování
1) Jak jste se na zápis chystali
Oblékla jsem si uniformu, vytvořila na hlavě mocný rozcuch a prohlédla se v zrcadle. Ukázala jsem na sebe oběma ukazováčky a spokojeně mlaskla: „Jés, jsem megahustá!“ Vydala jsem se do Velké síně. Řev byl slyšet úplně všude. „No jo, dneska se otevírá zápis,“ uvědomila jsem si. V síni už posedávalo mnoho studentů i profesorů. Poletovalo tu několik svící, které každou chvíli někdo sfoukl. Madam Lecter je podmračeně sledovala. „Snad někdy vyzkoušíme i něco jiného, než podpálit hrad při třiceti stupních!“ zavrčela. Podívala jsem se na hodiny. Ručičky neodvratitelně spěchaly k šestce. „Už to bude, už to bude,“ prozpěvovala jsem si.
2) Co se dělo při zápisu
„Je 18:00, je to tady!“ zařvaly hradní hodiny, až poprskaly okolní zdi. Ozval se strašlivý dusot. Velkou síň zahalil oblak prachu. Profesoři, kteří se nestačili včas skrýt, chraplavě funěli v mračnu. „Dám výpověď,“ ozvalo se. „Každý rok je to stejné,“ pronesl další. Zápis do výuky byl otevřen. Mnoho studentů bojovalo o dveře do učeben, zaslechla jsem, jak někdo ječí: „Do famfrpálové praxe nikdo nelezte!“ Vzápětí se ozvala dutá rána. Někdo to slíznul učebnicí. Já se, myslím, chovala poměrně kultivovaně. Kdosi ode mě dostal kouzelnickým párátkem do hýždí. Jinému studentovi jsem vrazila rulík do nosu. Žádné podstatné ztráty. Bonzologie byla moje.
3) Jak to vypadalo po zápisu, jak jste dopadli
Zápis probíhal divoce. Ještě půl hodiny po otevření učeben se ozývalo práskání dveří. Ve Velké síni už se mračno prachu pomalu usazovalo. Tu a tam se potácel méně hbitý student nebo kašlající profesor. „Cha, mám famfrpálovou praxi,“ chlubil se kdosi. „Ty nevíš, že prváci famfrpál hrát nemůžou?“ dotázal se někdo a nastalo velké dohadování. Sama jsem chtěla urvat druhý den Spánkologii, protože se domnívám, že mám v této oblasti vrozené dispozice, ale bohužel patřila k těm několika předmětům, které byly hned obsazené. Mám tedy aspoň Bonzologii. Proč? Protože poskytování kvalitních informací potenciálně užitečným lidem mi připadá jako fakt dobrý koníček.
