Zadání soutěže

Někteří z vás se s ním už setkali, jiní ještě to štěstí neměli. Můj osobní „mazlíček“ – velká, chlupatá, zubatá a věčně hladová potvora. Podle mých velmi povrchních pátrání je v současné chvíli jediný svého druhu.

 

Přišla jsem k němu náhodou a než jsem se stačila rozkoukat, zůstal mi natrvalo. Při jednom bystrozorském zátahu v jednom skladu jsme zabavili spoustu experimentálních lektvarů. Majitel skladu tehdy stihl zmizet, ale nechal za sebou jediný živý výsledek svých experimentů, kterého zřejmě užíval namísto hlídacího psa: gregowulfa. Toto pojmenování jsem vyčetla z šlechtitelských zápisníků onoho pána.

 

Řízením osudu (a rozhodnutím jistých šarží v mém okolí) nebylo možno gregowulfa nechat ve zvěřinci při Ústředí, takže bylo na mně, abych rozhodla o jeho osudu.

 

Po vás budu chtít důkladné pátrání po jeho původu. Chovatelské zápisníky byly v tomto ohledu bezcenné (inkriminované stránky se nedochovaly; pravděpodobně si je pan šlechtitel odnesl s sebou). Z křížení jakých tvorů gregowulf vznikl? Jak vzniklo jeho jméno? Existují ještě nějaké další kusy? Jak je tento druh charakterizován (chování, stravování, náchylnost/odolnost k chorobám, co snáší dobře, co hůř atd.). Jaké má zvláštní schopnosti?

 

Představte si, že o gregowulfovi píšete heslo do učebnice o kouzelných tvorech.

 

Můžete přidat i obrázek, ručně malovaný.

Pro nejlepší práci ze všech bonus!

 

Minimální délka bude 5 palců.

Vypracování

Dobrý den, madam,
gregowulw má štěstí, že ho našel někdo tak laskavý. :) Zde předkládám své sebrané moudrosti o tomto tvorovi.

***

Gregowulf

První zmínky o tvorovi, který je v současnosti znám pod tímto jménem, pochází přibližně z 13. století, kdy se podařilo černokněžníkovi Závišovi Poťouchlému vyšlechtit první mládě, křížence psa a gargoyla. Proto ve starých spiscích nenajdeme gregowulfa, nýbrž garwulfa, název byl během staletí přenášen a komolen.

Gregowulfa lze vyšlechtit spojením gargoyla a psa. Toto spojení není snadné, uvážíme-li, že gargoyle může mít buď podobu draka, nebo jakési příšery s deformovanými rysy a odpudivé na pohled (od toho také se říká gargoyle i těm děsivým gotickým chrličům na chrámech a starých budovách). Podle zmínek, které lze dohledat v literatuře hovořící o středověkém šlechtění tvorů, je zrození gregowulfa během na dlouhou trať, protože pes často toto spojení nezvládne a ani gargoyle ne, často si ze psa udělá bohužel místo partnera potravu. Pokud se však vše zdaří (pomohou i od té doby objevená kouzla k manipulaci s těly i myslí tvorů), zrodí se po nějakém čase mládě. Toto mládě musí po tři dny přijímat nikoliv mateřské mléko od rodiče, ale krev vlkodlaka proměněného do zvířecí podoby. Období úplňku je tedy pro zrození gregowulfa příznivé a je třeba tomu celé šlechtění přizpůsobit. Nicméně, nemělo by se nikdy zapomenout, že je to akt černokněžnický, tedy využívající temných kouzel, manipulace a přetváření přirozených věcí k nepřirozenosti života. Mládě, které pozřelo během tří dnů krev zvířecího vlkodlaka, je životaschopné a může růst, to, které nemělo dostatek krmení, uhyne.

Gregowulf se jako mládě podobá chlupatému psu, kterému však po několika týdnech začnou rašit ze zad křídla (to, předpokládám, byl i důvod, proč zůstal ten nalezený ve skladu vám), jeho rysy jsou jakoby pomačkané a plné stínů, křídla kožnatá a velmi ohebná. Gregowulf je svým zjevem děsivý, zvláště, když se v dospívání projeví vliv gargoyla, kdy mu může místy srst vypadat nebo se přetvoří v jakési chuchvalce a smotky, na které nepůsobí hřebeny a nic podobného. Po svých rodičích je tak šeredný, jako drak a prašivý pes v jednom.

Gregowulfa plánoval Záviš Poťouchlý užívat jako hlídače svých pokladů, věřil, že spojením draka (hlídače s touhou po ochraně zlata) a psa (věrného a poslušného služebníka), získá dokonalou ochranu, která se díky krvi a povaze vlkodlaka bude schopná bránit zuřivě, bez slitování a všemi možnými prostředky proti narušitelům.
Gregowulf jako tvor má několikero zajímavých schopností. Jeho kůže odpuzuje některá útočná kouzla, to zdědil po dračích předcích, v rozčilení může chrlit plameny (dokud se příliš nevyčerpá), jeho zranění se hojí rychle jako u vlkodlaka a zuřivost ho dokáže popadnout téměř vlčí. Je tedy nebezpečným tvorem, kterého by nikdo se slabou schopností získat si autoritu nedokázal zvládnout. Zvláště, je-li cvičen na krutost a útoky.

Zajímavá je ovšem jedna věc. Obecně se šlechtění gregowulfů neujalo, protože i přes složitost jeho zrození je mnohem těžší přimět ho k přežití. Někde v souboji genů a schopností předků se v gregowulfovi objevuje inteligence vyšší než je běžná lidská, tudíž má povědomí i o sobě samém. Chápe, že je šeredný, že je produktem černé magie a zvrácenosti, že má v sobě zuřivé zvíře. Někdy se stane, že se gregowulf zabije sám skokem z obrovské výšky nebo se zraňuje v touze umřít, najít úlevu. Jako potomek psa totiž touží po lásce, přátelství, po tom, aby ho někdo vnímal krásného, když on sám se vnímá jako příšera. Tenhle duševní boj tak často vede ke gregowulfově konci nebo rezignaci na život a přežívání v apatii. Pokud se k mláděti někdo chová přívětivě, ne jako ke zbrani, dokáže překonat svoje zvířecí pudy a je ochotný být někomu věrný a chovat se „víc lidsky“ než zvířecky. Jediné, co zůstává, jsou návaly smutku, zoufalství a samoty, kdy zřejmě bojuje sám se svými omezeními fyzickou podobou, nedokáže mluvit, i když jistě má inteligenci k úvahám a tvoření slov, vnitřní řeči. Je to tvor rozporuplný stejně jako důvody a síly, které mu vdechly život.