Zadání domácího úkolu

Vítám vás u prvního domácího úkolu! Má dvě části, obě jsou povinné:

1. Vlastními slovy vysvětlete, o co se jedná (nemusíte odborně, ale tak, aby to pochopilo dítě nebo kamarád věci neznalý) - stačí si vybrat 3 z následujících pojmů:
• doslov
• hlavní titul
• impresum
• kapitálek
• patitul
• signet
• tiráž
• vakát
2. V druhé části máte na výběr z následujících možností:
1. Co, podle vás, dělá knihu knihou? Otázky, na které v rámci tohoto zamyšlení můžete (ale nemusíte) odpovědět, jsou např.: Kde, podle vás, leží hranice mezi tím, co kniha je a co kniha už/ještě není? Máte nějakou svou oblíbenou definici knihy, nebo dokonce umíte vytvořit definici vlastní? A jak je to s e-knihami a audioknihami? (3 palce min.)
   
2. Představte si, že spoluvytváříte učebnici věnovanou knihám a máte přispět do kapitoly, která ponese název Anatomie knihy. Zpracování nechávám na vás – můžete nakreslit obrázek s názornou ilustrací, nafotit několik fotek zachycujících jednotlivé části knihy a přidat k nim krátký komentář, nebo sepsat text (3 palce min.), který by se do kapitoly s tímto názvem hodil. 
3. Zkuste odhalit tajemství knižních vazeb. Jak se dělí? Čím jsou charakteristické? Jaká krycí jména používají? A jaké jsou jejich výhody a nevýhody? Výsledky svého výzkumu mi sepište na min. 3 palce.

Nezapomeňte připsat, jak se vám dařilo v hodině (stačí stručně, viz výklad).

Vypracování

Dobrý den, madam Marylin,

posílám svůj pozdrav po dlouhé době, své vypracování úkolu, a rovnou i svou omluvu za to, že jsem se stále nenaučila vyjadřovat stručně :D

0) Práce v hodině

Sama jsem uměla doplnit pojmy desky, přebal, hřbet, předsádka a záložka. Potah a knižní blok už jsem hádám někdy slyšela, v aktivní slovní zásobě / znalosti jsem je neměla, ale přiřadit je nebyl problém. Kapitálek jsem tím pádem přiřadit uměla taky, ale ten je pro mě novinkou, jak terminologicky, tak funkčně. Zpětně viděno už jsem si sice mnohokrát všimla, že něco takového v knížce je, ale nikdy mě nenapadlo považovat to za cokoliv speciálního.

1) Vysvětlení pojmů

(Ano, všimla jsem si, že nemusíme vysvětlovat vše, ale Vy mi to takhle aspoň zkontrolujete, případně dovysvětlíte O:))

• doslov: komentář k obsahu knihy, umisťuje se až na konec knihy, obvykle ho píše někdo jiný než autor knihy samotné
• hlavní titul: "občanka knihy", (vnitřní) stránka s nejdůležitějšími informacemi k identifikaci knihy, minimálně s jejím názvem a jménem autora
• impresum: stránka s povinnými informacemi, zejména kdo vytvořil které části knihy, obsahuje také ISBN
• kapitálek: proužek (typicky textilní) na vnitřní straně hřbetu, chrání mezeru mezi hřbetem jako takovým a stránkami (knižním blokem), dřív pomáhal i zpevnit vazbu
• patitul: stránka opakující hlavní identifikaci knihy, název a jméno autora; v knize je pro případ, že se první stránky uvolní z vazby
  (ale mé zdroje se neshodnou na tom, jestli je ochranou hlavního titulu, nebo jeho zálohou, tedy jestli se umisťuje před něj, nebo za něj :D)
• signet: značka nakladatelství, bývá na první stránce (někdy se tak obecně označuje právě první stránka)
• tiráž: "rodný list knihy", obsahuje informace o knize a její výrobě, které nakladatelství ji vydalo, obvykle i pořadí vydání, počet výtisků, odpovědné osoby, ...; umisťuje se na konec knihy
• vakát: prázdná stránka; vkládá se, pokud by obsah byl na liché/sudé straně, přestože patří na opačnou

2) Co dělá knihu knihou?

Žel jsem si přečetla výklad dřív, než jsem viděla zadání úkolu a mohla nad ním popřemýšlet, takže teď se mi pořád dere do hlavy ta definice od Saiph :D Ale zkusím k tomu něco (ne)málo přidat.

Rodina myšlenek: Objektivně neobjektivní koncept

Být knihou je asi tak jednoznačné jako být rodičem.

Jsou věci, které jsou objektivně rozhodnutelné. Stokilovým něco či někdo je, nebo není, jakkoliv se můžeme škádlit s tolerancemi a nepřesnostmi měření. (A spekulovat, jestli kdybychom žili v kultuře, která pravidelně létá na Venuši na výlet, bychom minimálně důsledněji neodlišovali mezi hmotností a tíhou.)

Ale zatímco být stokilovým se snadno převede na výčet jasných vlastností, s knihou nebo rodičem je to těžší. Je spousta situací, kdy bez váhání řekneme "ano, je", stejně jako je spousta situací, kdy bez váhání řekneme "ne, není". Nicméně ta spousta situací mezi je problematická, a navíc nepochybně ovlivněná celkovou kulturou.

Zní mi to trochu jako napodobování Saiphina vyjádření, ale klidně bych tu použila formulaci, že kniha může být knihou jen v kultuře, která jí jako knize umožní existovat. Umím si klidně představit kulturu, ve které je kniha s měkkou vazbou oxymorón, protože knihy prostě mají pevnou vazbu, a ano, existují vysoce literárně ceněné sešity. Umím si představit kulturu, ve které encyklopedie nemůže být knihou, protože knihy jsou uměleckým dílem a umělecká práce s jazykem je jejich naprosto neoddělitelnou součástí. Stejně tak si umím představit kulturu, ve které je knihou předání příběhu, a tedy třeba audioknihy naprosto samozřejmě jsou knihy, není co řešit.

Jenže to už se dostáváme někam do problematiky chybějících překladů versus chybějících konceptů, brrr. (Já jsem se snad nikdy neměla s těmi psycholingvistikami, sociolingvistikami a dalšími nestvůrami potkat.)

Rodina myšlenek: Srovnání s jinými médii a vůbec

Pojďme se tedy raději zeptat, co třeba knihou, alespoň v naší kultuře, jednoznačně není.

Knihou není třeba film. Ten si nevybírám náhodou, přijde mi v mnoha ohledech vůbec nejpodobnější. Nejen že občas existují knižní a filmové verze téhož, jak filmy, tak knihy existují v naučné i umělecké podobě. Mají své ustálené formální postupy a spousty případů, kdy někdo uspěl, protože je porušil. Předávají informaci nebo vyprávějí příběh, v kterémžto případě mají nějakou zápletku a vývoj, ...

Proč tedy není film knihou?

Protože se na něj kouká! No, ale to na různé knihy fotografií či obrazů taky, že?

Protože se u něj nemusí číst?

To bychom ale mohli otázku audioknih rovnou odmávnout, co? Jenže jednoznačného společenského přesvědčení, že audioknihy nejsou knihami, jsem si nevšimla, takže to asi tak jednoduché nebude.

Neomezuje se na vizuální vjem?

Pomiňme znovu ty audioknížky, tohle nám rozbíjí i knížky v Braillově písmu. Ne že by to měla být první asociace, kterou na pojem knížka bude mít běžný člověk, ale asi málokdo by řekl, že takové knihy ve skutečnosti knihami nejsou.

Je kratší či méně komplexní?

No jasně, zvlášť tříhodinový epos ve srovnání s drobnou útlou povídkou.

(Ve skutečnosti myslím, že tímhle směrem by se trochu jít dalo, ale člověk by musel našlapovat velmi, velmi opatrně.)

Protože se na něj dá podívat zároveň s dalšími lidmi?

Ty zatracené audioknihy... možná bychom je měli prohlásit za bezobrazové filmy a bylo by to všechno snazší. Ale opět nejsou tím jediným problémem, a to i když pominu, že bláznivosti jako číst ve víc lidech z jedné knihy už jsem praktikovala. Není přece nic proti ničemu, když někdo z knihy předčítá více lidem.

(Ale i tohle je určitě směr, který by se dal vytěžit víc.)

Protože z principu nepotřebuje jazyk, má menší jazykovou bariéru?

Nerodilému mluvčímu snažícímu se sledovat konverzační drama se právě rosí čelo a náhodné batole mě jde zbušit svou ryze obrázkovou knížkou.

Je snazší do něj schovat easter eggy, protože čtenář nutně přečte vše, co je napsáno, jakkoliv tomu nemusí přikládat význam či si to zapamatovat, ale divák si zdaleka nevšimne každého detailu v každé scéně?

Hmmm. I když pominu ty ryze obrázkové knížky nejen pro bušivá batolata a připustím, že je to pravda, je to esenciální vlastnost filmu, nebo jenom nějaký technický důsledek?

Teď vážněji. Zjistila jsem, že otázka, proč není film knihou (a kniha filmem) je pro mě překvapivě těžká, jakkoliv je zároveň absurdní (protože film není knihou naprosto evidentně).

Zjevnou důležitost má kontrast textu a komplexnějšího audiovizuálního vjemu, a minimálně ve srovnání "stardardních příběhových knížek" se "standardními příběhovými filmy" obstojí. Ale pak se přesně člověk dostane do složitějších míst.

Ona ta složitější místa hodně souvisí s přetížením pojmů, ale k tomu se dostanu až za spoustu dalších palců :D Teď zdrhneme jinam.

Co taky ještě není kniha? Třeba divadelní hra. Když pomineme, že ta vyžaduje divákovu přítomnost v konkrétním bodě v časoprostoru (pokud tedy za divadelní hru nepovažujeme i záznam divadelní hry -- nevím, považujeme?), což knížka vskutku nevyžaduje, najdeme spoustu rozdílů, které opět tak trochu popadají s audioknihami. Holt bude potřeba dojít k tomu, že audioknihy nejsou knihy :D Už proto, že scénář divadelní hry bychom asi klidně za knihu považovali.

Přečtení knihy někomu taky není samo o sobě knihou. Ani v případě, že to přečtení nahraju. A to přesto, že výroba audioknihy je v podstatě stejným procesem, jen s tím rozdílem, že jejím výsledkem kniha je.

Vyprávění, nikoliv čtení, příběhu už vůbec není knihou. Načmáraný příběh v sešitě není knihou, digitální soubor s příběhem není knihou, pokud to tedy není sešit či soubor obsahující obsah knihy. Ano, to už je téměř definice, že kniha není knihou, pokud ji za knihu neprohlásíme.

Jak to tak vidím, je čas opět utéct jinam.

Rodina myšlenek: Identita knihy

Pojďme na to chvíli úplně jinak. Co je vůbec odlišitelná kniha? Jinými slovy, které knihy jsou stejné a které ne?

Jasně že Harry Potter od Joanne Rowlingové není stejná kniha jako Babička od Boženy Němcové.

Ale je původní Babička stejná kniha jako moderní "překlad"? Je překlad čínské knihy od jednoho překladatele stejná kniha jako překlad stejné čínské knihy od jiného překladatele? (A vůbec, je kniha v originále stejnou knihou jako kterýkoliv její překlad?) Je kniha obsahující konkrétní příběh a kniha obsahující tento konkrétní příběh obohacený o doslov to samé?

Je knižní blok vložený do modrých desek ve výsledku stejnou knihou jako identický blok vložený do červených desek? A co když ho vložím jen do obálky, vznikne jiná kniha, nebo ne?

Záleží na roce či pořadí vydání? Záleží na počtu stran? Záleží na stránkových zlomech, na volbě fontu?

A je kniha, která se od jiné knihy liší jen a pouze věnováním na titulní stránce, stejná jako ona kniha bez věnování? (Anketní otázka, nakolik jsou knihy mimořádné či běžné tím, že se věnování píše přímo do nich, na rozdíl od toho, aby bylo nanejvýš na přiloženém lístku?)

Co naopak kniha, ze které se vytrhl jeden list, je stejná jako kniha, kde nechybí? A může odpověď záležet na tom, který list to byl?

Troufnu si prohlásit, že odpověď na otázky často bude "záleží". Protožééé...

Myšlenka: Přetížený pojem

Kniha ve skutečnosti není jeden koncept. Je to slovo, které používáme pro několik různých konceptů. Tady se vrátím k tomu, co jste řekla v hodině: že pro to, aby kniha byla knihou, je důležitá její forma i obsah. Ano, existuje mnoho knih, které mají formu knihy a obsah knihy, ale fakt jsem přesvědčená, že taky existují "knihy", které mají formu knihy a obsah ne-knihy, stejně jako "knihy", které mají formu ne-knihy a obsah knihy.

Proto dost dobře nejde říct, co je a není knihou. Ono to nebude snadné, ani když ten pojem rozdělíme na různé významy, ale pomůžeme si.

Za sebe myslím, že kniha může být předmět, prezentování obsahu, informační celek i prvek slovesnosti. (Ta označení nepovažuju zdaleka za ideální, ale funkční snad ano.)

Nejprve tedy kniha jako předmět.

Neočekávám, že bychom se ani po tomto zúžení všichni perfektně shodli, navíc vůbec nemám ambice neprostřelitelně zachytit byť jen svůj pohled. Ale jak zhruba knihu jako předmět vnímám já: jsou to trvale spojené listy určené k listování/prohlížení. Není zas tak důležitý materiál, typ vazby, není důležitý obsah. Mám tendenci  vnímat rozdíl mezi knihou, sešitem a blokem, ale na konci dne bych je klidně odlišovala čistě zamýšlenou životností. (Bloky jsou pro mě a priori trhací, sešity existují, dokud nejsou plně popsané.) A třeba prázdná záznamní kniha v tomto smyslu jednoznačně je a zůstane knihou, i pokud do ní nikdy nikdo nic nenapíše.

Dál kniha jako prezentování obsahu.

Tohle je pro mě asi takové nejmlhavější, je to pokus zachytit jak už dost specificky typografii, tak obecněji to, že obsah knihy bývá nějak uspořádaný, členěný. Navíc zrovna tenhle pohled nedává smysl bez toho informačního celku -- aby něco mohlo být knihou ve smyslu uspořádání textu, musí to být i knihou ve smyslu informačního celku.

Aby něco mohlo být knihou ve smyslu prezentování textu, musí to mít členěný obsah, stránkování, zřejmé souvislosti mezi jednotlivými dílky (třeba mezi textem a přiloženými obrázky), ...

Kniha jako informační celek je vysoce abstraktní, prostě penzum informací. Jakkoliv můžou informace působit spojené s naučnou literaturou, informace o fikčním světě a tom, co se v něm odehrává, jsou taky informace. Fantasy příběh je pro mě v tomhle rozhodně informačním celkem, jakkoliv třeba příběh s poznámkami překladatele a bez nich můžou být informačními celky odlišnými.

Kniha jako prvek či projev slovesnosti je pak konkrétní volba slov či obecněji jazykových prostředků. Pro knihu v tomhle slovesnostním smyslu není důležité, jestli je vytištěná, nebo ne, jestli je prezentovaná textově, nebo ne, jakkoliv se nabízí otázka, nakolik třeba ono dělení do kapitol je a není její nedílnou součástí. Pokud v ní ale člověk náhodně změní padesát slov, byť jen za jejich synonyma, stane se něčím trošku jiným (jakkoliv knihou ve smyslu informačního celku v takovém případě zřejmě zůstane stejnou). Zároveň tohle je podle mě nejvíc ze všeho to, co myslíme, když o někom říkáme, že napsal knihu. (Ale ano, když tu knihu hodnotíme, často se nevěnujeme jen tomuto smyslu, ale dotkneme se i třeba obálky/desek.)

Nu, a knihou bez přívlastku je pak to, co splňuje nějakou podmnožinu těhle významů. Ale kterou, to je ta otázka, na které se lidi neshodnou :D

S přátelským pozdravem a omluvným úsměvem
Klotylda Malíková