Zadání soutěže
Stárneme všichni - většinu z nás začnou trápit vrásky, které ale pomocí vhodných lektvarů zaženeme. Co je ale horší, s věkem se vytrácejí krásné vzpomínky. Po obléknutí fialového hábitu a vysrknutí prvního lektvaru mládí jsem se tak ráda obrátila na svůj památníček skrývající krásné vzpomínky...
...a vy máte možnost si v této (a dalších) soutěžích vytvořit vlastní sbírku krásných vzpomínek.
Nedávno proběhl zápis na předměty a na první termín seminářů - někteří ostřili lokty, jiní košťata. Každý student spřádal plány, jak získat své vytoužené místo ve třídě. Co se dělo dál si většina z nás nepamatuje - ty rány do hlavy dělají svoje, že?
Než při dalším zápisu zapomenete úplně všechno, svěřte se svému památníčku jak to bylo se zápisem z vašeho pohledu.
Napište drabble:
1) Jak jste se na zápis chystali
2) Co se dělo při zápisu
3) Jak to vypadalo po zápisu, jak jste dopadli
Každé drabble hodnotím až 10 jednotkami (délku kontroluji zde https://wordcounter.net/ ). Pokud napíšete všechny tři tak, že dohromady budou dávat smysl, stihne vás odměna formou 5 srpců (jen srpců!) navíc.
Vypracování
Dobrý den, madam Newiko,
posílám své vypracování.
1) Příprava na zápis
Pročetla jsem seznam otvíraných předmětů a raději obešla všechny třídy, jestli to sedí, jestli opravdu každý slíbený předmět má nějakou učebnu, jestli nám naopak škola nějaký předmět netají. Pak jsem si sepsala krásný úhledný seznam, který jsem následně několikrát proškrtala, přeškrtala, ošipečkovala, ohvězdičkovala, doplnila, přeházela a vůbec proměnila v seznam méně úhledný.
Oprášila jsem famfrpálovou přilbu, zabavila v ložnici včas několikero polštářů, někoklikrát překontrolovala stav chráničů (co si budeme, zlaté potlouky, ale trochu snad chrániče pomůžou i proti nabroušeným loktům).
Zakreslila jsem si učebny, kde se vyučují kandidáti na první zapsaný předmět, naplánovala obíhací trasu, a pak už jen vyčkávala.
2) Zápis!
Už kratičce před sestou jsem, oděna do povinné uniformy i zcela nepovinných (nikoliv však zbytných) ochranných prvků, vyrazila před první zajímavou učebnu. Když jsem před ní spatřila skupinku, ze které právě odnášeli nějaké nebohé bezvládné děvče na ošetřovnu, suše jsem dotčený předmět vyškrtla ze svého seznamu a pokračovala dál. Ještě před úderem šesté mi seznam trochu prořídl.
Druhá obchůzka trasy byla ještě náročnější, mnohé studenty nezajímalo, že jen obhlížím situaci, lokty, kolena i nejrůznější děsivé předměty mým směrem vyrážely tak či tak. Skryta za polštáři jsem ale dokázala zmapovat situaci a zjistit, kde je nejméně místa, ale vážné zranění nehrozí.
3) Po zápisu
Notnou chvíli po šesté jsem si ukořistila místo na Pohybové praxi u profesorky Smithové. Ve svém seznamu předmětů k zapsání jsem udělala několik dalších poznámek, pomalu se stával spíš šifrou než pomůckou.
Dva polštáře jsem sama spravila sešívacím kouzlem, ale chrániče jsem rovnou vzala na Příčnou k Vřetánkovi a Časovrátku, těm bych v kolejce na koleni leda mnohem víc ublížila.
Když jsem procházela hradem, zaslechla jsem z ošetřovny několik hlasů řvoucích podobnou věc: „Pusťte mě odtud, ještě nemám zapsaný svůj předmět.“
Nu, jsem ráda, že jsem se do nejhorších soubojů nepustila. Ušetřené zdraví se mi při úkolech bude ještě hodit.
----- 8< -----
S pozdravem
Klotylda Malíková
