Zadání domácího úkolu

Napište povídku, v níž hlavní roli bude hrát prázdná stránka. 5 - 10 palců.

Vypracování

Dobrý den, paní profesorko,
zasílám povídku.

Nancy zemřela, když jí bylo úctyhodných 78 let. Čekala, že to bude bolet, ale prakticky cítila jen úlevu. Necítila tělo, nepotřebovala spát ani jíst, pokud si vyloženě nepřála opak. Většina duší nejprve celé dny nejí, nespí a pouze absorbuje nové prožitky a možnosti, které posmrtný život nabízí. Po pár dnech však mnoho z nich pocítí jakýsi neklid z toho, že čas není ohraničen a vyplněn jistou pravidelností, která je určována především zvykem. Většina obyvatel proto funguje tak, jak by fungovala běžně. Chodí do práce, přes noc spí, jí třikrát denně a zbytek času věnuje svým blízkým a koníčkům. 

Když byla Nancy malá, trápila ji často otázka nebe jako konceptu. Pokud se rodiče nedožijí tolika let jako jejich vlastní děti, budou v nebi vypadat stejně jako v posledním bodě svého života? Po smrti pochopila absurditu celé úvahy. Člověka tvoří nejen tělo, ale i mozek a duše. Tělesná schránka však zůstává na Zemi a do posmrtného světa odchází jen duše se všemi prožitky, vzpomínkami a zkušenostmi, které si s sebou přináší v příslušné dokumentaci. Na jejím základě je pak vyhodnoceno, kde, a hlavně s kým, bude duše sdílet prostor. Nancy se stýskalo po dětech a po vnoučkovi, kterého opustila v jeho necelých deseti letech, věděla však, že se s nimi brzy setká, aby spolu mohli strávit věčnost. Smutek z odloučení vystřídala ihned po jejím zařazení neutuchající radost při setkání s rodiči, s prarodiči a všemi, kteří opustili ji, když byla mladší. 

Na Zemi často přemýšlela, jestli lze po smrti cítit bolest. Doufala, že ne. Ukázalo se, že fyzickou bolest skutečně pocítit nelze, tu psychickou však ano. Byla za to vlastně ráda, neboť bez bolesti nelze cítit radost a naopak. Přesto však zatím mnoho bolesti nezažila. Radovala se z každého dne, kdy se nemusí obávat o bezpečí svých blízkých, radovala se z pocitu naplnění a také z toho, že se může podílet na chodu celého posmrtného světa. Nástup do práce se tak pro ni stal jakousi samozřejmostí. Kariérní žebříček se v posmrtném životě odvíjí spíše od snahy a přání, rozhodně nejsou potřeba ostré lokty nebo neústupnost. Nancy celý život pracovala jako zaměstnankyně na úřadě, proto se po pár měsících rozkoukávání usadila na postu příjemců nových duší.

Nové duše přicházely se svými složkami a jejím úkolem bylo tyto složky pročíst a vyhodnotit další postup. Milovala to. Pročítala se stohy a stohy vzpomínek, zážitků, radostí a smutků, někdy narazila na situace, na které přijímaná duše nebyla zrovna pyšná, i to však bylo součástí její celistvosti. Občas se stalo, že složka byla velmi tenká, pokud duše prožila na Zemi jen velmi malou část svého života.

Nancy čekala na příchod další duše. Dalšího obyvatele posmrtného prostoru. Po chvíli jistá duše nejistě přistoupila a podala Nancy stránku. Nancy se už s podobnými případy setkala. Kojenci, kteří měli na stránce jen první rok svého života plného radosti, štěstí, lásky, ale také pláče a strachu. Novorozenci, kteří měli na stránce jen mateřskou lásku a nic víc. Nancy však držela v rukou prázdnou stránku. Nebylo na ní nic. V ten moment si uvědomila, že v posmrtném životě nemusíte jíst ani spát, ale fyzickou bolest lze cítit i bez těla.